pondělí 15. srpna 2016

Chodící trable - Kapitola 17



Withering ustoupila dozadu jen tak tak, aby se vyhnula výstřiku krve, a chladně sledovala, jak Krakeen padá obličejem k zemi na trávník Charlene Hautenanové. Pak vzhlédla a podívala se na nejbližší dub.
„Tato žena žádá své sestry, aby sešly k ní.“
„Proč? Pomohly jsme, ne?“

„Může jich tu být více, drazí, a tato žena vás nechce vidět zraněné. Už tak je špatné,“ dodala tvrdě, „že jste neposlechly můj příkaz následovat mě sem.“
„Trefa,“ odpověděla Scornful a obě dvě scházely rychlostí opice na cracku. Pak se postavily nad tělo mrtvého démona, který černě krvácel po celém trávníku. „Nechutné!“ pokračovala. „Tyhle věci přichází z místa, kde jsi žila? Tenhleten je ještě špinavější než ten první. Je zázrak, že ses odtamtud dostala živá!“
„Máma bude šílet,“ dodala Derisive.
„Jen pokud to té dobré ženě řeknete,“ řekla Withering, dřepnula si, aby si očistila čepel o trávu, uklidila meč a pak se postavila včas na to, aby viděla Thadovu dodávku, jak se řítí přes obrubník přímo k domu, ničíc tak více trávy. Thad vystřelil z auta zanechávající běžet motor a málem upadnul na mrtvolu.
„Jsi v pořádku? Dostal jsem zprávu tvojí sestry. Jedné z tvých sester. Nevím které. Jsi v pořádku?“ Vzal ji do náruče, hledajíc zranění. „Withering, ty blázne, neměla ses s tou věcí vypořádávat sama!“
„Proč?“ zeptala se upřímně zmatená. „Kdo jiný se s tím měl „vypořádat“?“
„Ty ňoumou! Mohla jsi být rozsekána! Rozžvýkána! Stažena z kůže! Vykuchána!“
„Vskutku, Krakeen by udělal všechny tyto věci, pokud by mohl.“
Thad skutečně zavrávoral. „Tohle prohlášení mi nepomohlo cítit se lépe. Vůbec.“
„Ale neudělal to, a nikdy to neudělá.“ Jemně se vymanila z jeho zuřivého objetí a podstrčila svou nohu pod tělo.
„Opatrně,“ varovala Scornful. „V hororových filmech se vždycky v tuhle chvíli mrtvola zvedne.“
„Ne, když bylo moje ostří v jeho krku.“ Přetočila tělo a opatrně ho zkoumala. Konečně se narovnala a řekla překvapeně: „Je to Krakeen.“
„Jo, to jsi říkala. Nazývala jsi to tak. Také jsi zmínila, že by tě vykuchal a ubodal a rozdrtil a zmrzačil. Takže?“
„Takže, Krakeenové žijí na opačné straně planety. Trvalo mi pěknou část ze šestnácti let převzít jejich teritorium. Tenhle neměl být blízko místa, kudy jsem prošla tam a později zase zpátky. To znamená-“
„Mě nezajímá, co to znamená!“ zakřičel Thad. „Neopustíš mě – nebo Mysterii! Tohle je tvůj domov a nikdo tě nenutí být zabiják démonů a vzdání se společenského života!“
Zamžourala na něj. „To nedává žádný-“
„Nezajímá mě, jestli tahle věc byla z druhé půlky planety, nebo z vedlejšího domu; ty zůstáváš.“
„Tak, jak řekl,“ řekla Derisive.
„Jo, tedy kromě toho vzdání se společenského života,“ dodala Scornful.
„Jak jsem říkala,“ pokračovala Withering jemně, „vypadá to, jako by studna přání byla nyní spojením mezi Hlavní Zemí a Druhou Zemí.“
„Pardon, jestli jste to už slyšely: Takže?“
„To znamená, že démon odkudkoli z Hlavní Země může najít cestu sem.“
„Hnus,“ komentovala Scornful.
„A to nezmiňujeme, že to bude nepohodlné,“ dodala Derisive.
„A pokud nebudu tady v Mysterii, abych chránila její občany, tak by to mohlo být katastrofální. Nemohu opustit drahou matku a drahé sestry, aby se samy bránily před takovými kreaturami, ani žádného obyvatele této země.“
„Takže…“ Thad zadržoval dech a pak, protože stresu bylo příliš mnoho, vydechl ve výbušném vzdechu. „Takže zůstáváš.“
„Ano. Musím. Nerozumím tomu, proč jsem to neviděla předtím.“
„Protože jsi měla napilno se skákáním na Thadovi?“ navrhla Scornful.
„A učením se, jak udělat spare (pozn. překladatele – poražení všech kuželek dvěma hody po sobě)?“ dodala Derisive.
„Předpokládám,“ řekla dost mile, „že to bylo proto, že jsem byla zmatená, kde jsou moje povinnosti. Ale už se nemohu vrátit do Hlavní Země, nehledě na mé ušlechtilé záměry, pokud by odchod znamenal vystavit mé město kterémukoli démonovi s rozmarem převzít korunu.“
„Kam šly Char s dítětem?“ zeptal se Thad, jak si najednou všimnul, že tu nejsou.
„Do našeho domu, kde zůstanou.“
„Raději jim běžte říct, že se už mohou vrátit a že se Withering postarala o jejich malý problém se zamořením.“
„Malý?“ vyprskla Scornful, když vyrazily po ulici.
„Oh, on po ní chce jen vyjet v soukromí.“
„Zvrhlík.“
„Dvojitý zvrhlík.“
„Slyším vás!“ zavolal za nimi Thad. Pak se otočil k Withering. „Ačkoli mají pravdu.“
„Že jsi dvojitý zvrhlík?“
„Ne. Že chci udělat tohle.“ A vzal ji do své náruče, bez přetvářky, že hledá zranění, a políbil ji dlouhým, mačkajícím, vlastnickým polibkem.
Když se nadechli, Thad řekl: „Vůbec nepřemýšlej nad tím, že opustíš město beze mě.“
„Nikdy nepomyslím na to, že bych opustila toto město, pokud to shledáváš nápomocným.“
„Moje vchodové dveře!“ zakvílel někdo a oni se otočili, aby uviděli Char a jejího manžela, jak přicházejí po chodníku. Dítě, předpokládala Withering, zůstalo na starost paní Desdainové. „Všechno rozbité!“
„Počkej, až uvidíš vnitřek!“ zakřičela Rae, i když ji bylo zevnitř špatně slyšet. „Také jsem si našla milence, a nastěhuje se, jak jen bude postavena přístavba.“
„Fajn, Rae, fajn.“ Char a její manžel zírali na mrtvolu na trávníku. „To bude – počkat. Cože?“
„Oh, jako byste to vy dva nedělali každou půl hodinu každý den,“ vyštěkla Rae. „Nesuď mě, zlato!“
„Nesoudila jsem tě. Já jen-“ gestikulovala Charlene nejasně: na mrtvolu, na dodávku zaparkovanou v jejích begoniích. „Tohle všechno je příliš na vstřebání najednou.“

„Vítejte,“ řekla Withering, „v Mysterii.“

8 komentářů:

  1. Moc děkuji za kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  2. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  3. moc děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji moc za překlad povídky, vtipná trojčata k tomu Rae, bezva :-D Těším se na další pokračování Mysterie :-)

    OdpovědětVymazat