středa 20. července 2016

Chodící trable - Kapitola 14




Čarodějnický doktor třásl různými podomácku vyrobenými předměty u několika spotřebičů v kuchyni. Měl několik piercingů (včetně těch čtyř kroužků v každém obočí), ale byl oblečený do streetového oblečení a měl na zádech batoh, ze kterého vytáhl několik zvláštních věcí.
Odmítal jim sdělit své jméno, tak ho Scornful pokřtila jako Dr. Demento. „Hej, Dr. Demento! Budete pokračovat v třesení věcí na toaster, nebo se už konečně pustíme do práce?“
„Tento dům, ona je ďábel, madam.“

„Ďábel, můj velký zadek,“ řekl odnikud duch. Dvě mladší sestry nadskočily, Withering měla v ruce nůž už při slově můj. Čarodějnický doktor třásl usilovněji. „Uvědomujete si, že jsem vás idioty pustila dovnitř jen proto, že nikdo není doma a já se hrozně nudím? Ok?“
„Teď, Rae,“ řekl Jan svým bublavým, zvláštně jemným hlasem, „prostě spolupracuj, a brzy bude tvoje esence volná.“
„To zní zvráceně. Myslím, že zůstanu tady.“
Dr. Demento sáhnul do svého batohu a vytáhnul druhý záhadný předmět (dobrý trik, mimochodem, batoh měl pořád připevněný na zádech) a třásl oběma nad lednicí.
„Nemůžu uvěřit, že jsme tu ještě nebyly předtím,“ zašeptala Scornful své mladší sestře.
„Slyšela jsem to, ty malej spratku. A vy nemusíte strkat ty své malé nosy úplně do všeho ve městě.“
„Nepatříš sem, duchu,“ řekla Withering, špička nože se ani nezatřásla. „Odejdi.“
„Hele, kdopak to mluví! Nemáš náhodou démonské království, kterému bys měla vládnout? Místo toho čenicháš v mém domě a hrabeš se v mých záležitostech.“
„Jak jsi-“
„Ha! Celé zatracené město o tom mluví, tak o tom vím.“
„Tak jestli může tato žena pátrat, jaké to je vlastně být duchem?“
„Kdyby se mi to nelíbilo, tak bych tu nebyla, chápeš? Takže odpal a vezmi s sebou toho čarodějnického doktora. Lepší než on už to zkoušeli.“
Jan protestoval, když Withering zasouvala svůj nůž. „Ale on tě vysvobodí, Rae!“
„Aw, to je super. V žádném případě.“
„Hej, Dr. Demento. Můžu něčím zatřást u televize?“ Scornful se snažila dostat do jeho batohu, ale on se otočil a ustoupil od ní dál, stále třesoucí s různým podomácku udělaným nářadím. „Aw, no tak. Jak to, že jenom vy můžete dělat ty zábavné věci?“
„Ty tohle nazýváš zábavou?“ zavrčela Rae. „Ztraťte se, lidi, předtím, než náhodou na jednoho z vás spadne lednice. Dvakrát nebo třikrát.“
„Jej,“ řekla Derisive.
„Říkala jsi, že už to zkoušeli dříve? Nebyl to náhodou John Harding?“
„Jistě.“
„Ale on žil, když ty jsi žila. Tak, jak jsem to slyšel, jeho srdce v tom nebylo, a proto tě nemohl osvobodit. Dr. Dementa tady nezajímá, jak ses sem dostala nebo kam půjdeš.“
„Jane, ty máš ale nervy, přivedeš sem šílená trojčata a čarodějnického doktora – čarodějnického doktora ze všech věcí – do tohoto domu.“
„Ale Rae, já si jen přeji, aby-“
„Jsi byl obrovský otrava. Čehož dosahuješ velice krásně.“
„Je toho málo, co tu můžeme udělat,“ řekla Withering svým sestrám. „Navrhuji, abychom odešly.“
„A vemte si Dr. Dementa s sebou.“
„Ne.“ Jan skutečně dupnul nohou, která začvachtala. „On tě vysvobodí a ty už budeš nadále volná.“
Lednice se prohnala přes celý pokoj, vytrhnutý kolík do zásuvky vlál za ní jako ocas.
„Mizíme odsud,“ řekly mladší sestry naráz, zatímco Withering popadla čarodějnického doktora za loket a začala ho táhnout ke dveřím.
„Taky bych pláchla, kdybych byla tebou, říční nymfo.“
„To je dobrá rada od dítěte,“ varovala Rae. „Ať to byla kterákoli.“
„Děkuji,“ zavolal Jan, zatímco ti čtyři prchali ke dveřím, „za vaši pomoc.“

„Jo, a příště se zujte před dveřmi!“ zakřičela Rae, když práskla předními dveřmi.

6 komentářů: