úterý 5. července 2016

Chodící trable - Kapitola 12


Doprovodil veselou Withering k hlavním dveřím a pomalu šel zpět k autu, když se najednou chodník změnil na lepidlo (nebo to tak bylo cítit), a on rychle uvíznul.
„Nechte toho, vy dvě!“ řekl nahlas, bojující, aby se vysvobodil.
Scornful a Derisive na něj hleděly dolů z jejich domku na stromě. Město vědělo, že děvčata jsou na to už dost stará, ale také vědělo, že to je místo, kam se trojčata (když to byla trojčata) vzdalovala, aby pracovala na jejich ďábelských plánech.

„Raději vysvětluj,“ řekla Scornful. „A to hned, dřív než chodník skončí na tvojí hlavě.“
„Unnnf!“ odpověděl. „Nnnnfff! Mmmmfff!“ Jedna noha se pohnula o skoro celá dva centimetry.
„Tak mluv,“ dodala Derisive.
„Hleďte – nnf! – si – mmff! – svých – nnnff! – zatracených – argh! – věcí,“ řekl.
„Naše sestra je naše věc. Může vypadat jako žhavá dospělá, ale je trošku naivní v některých směrech, jako by sis toho nevšimnul.“
Jeho nohy se pohybovaly už trošku snadněji. „Nemůžete – nnnf! – kouzlit – rrrgghh! – mohly jste, když – uurrgg! – jste byla trojčata.“
„Můžeme udělat dost,“ řekla Scornful krátce a on poznal, že ťal do živého. Zajímalo ho, co se stalo s kouzelnou mocí Withering. Vyšla ze cviku, pravděpodobně, během těch let bojů. „Takže co s ní děláš?“
„To není vaše – ha! – starost.“ Jedna noha byla volná. Začal pracovat na té druhé.
„To tedy je! Proto ses vrátil do Mysterie? Skórovat u nového děvčete?“
„Ne. A to není vaše věc.“
„Můžeme udělat mnohem víc, než tě jen uvěznit po kotníky v cementu,“ pohrozila Derisive.
„Myslíš, že nevím? Ale to, co je mezi vaší sestrou a mnou, je soukromé.“
„Hádám, že nelíbá a nevypráví,“ řekla Scornful své sestře.
„Pravděpodobně ano, kdo potřebuje zvracet po tak dobré večeři, co mamka uvařila?“
Kleknul si, aby mohl lépe zatáhnout za svou levou nohu. „Vy dvě jste nebezpečné.“
„Řekni nám něco, co jsme ještě neslyšely od té doby, co nám byly dva. Hele, jediné, co chceme vědět, je, jestli se tu tentokrát hodláš zdržet.“
„Tentokrát?“
„Vyhledaly jsme si tě v archivu. Celá tvoje rodina se sebrala a odešla, když jsi byl dítě. Teď jsi zpět a točíš se kolem naší sestry. Takže máš dlouhodobý zájem, nebo se chceš jen pobavit předtím, než zmizíš?“
„Já – už – nikdy – znovu – neodejdu. Zatraceně, to jste ten chodník proměnily na gumový cement?“
„Oh.“
„Huh,“ dodala Scornful. „Nikdy znovu neodejdeš?“
Dočasně upustil od svých snah uniknout. „Vrátil jsem se, protože jsem si myslel, že se Mysterie dostala do mé krve. Na světě není žádné takové místo, děcka, ale hádám, že tohle víte.“
„Takže?“ zeptaly se najednou.
„Takže. Vaše sestra dospěla v pěti sekundách a já jsem tu teď pro ni. Vždy tu pro ni budu. Snažím se ji přimět, aby zůstala. Snažím se, aby chvíli odpočívala, a ne aby byla neustále připravená k boji. Teď mě dostaňte z tohohle humusu!“
Děvčata stejně zagestikulovala, jako by tahala za neviditelnou karamelu, a jeho noha byla volná a chodník zase pevný. Málem přepadl na záda, ale v pravý čas se zase narovnal.
„Myslím, že takhle to je v pořádku,“ řekla Scornful.
„Nemůžeme na ni dohlížet dvacet čtyři hodin sedm dní v týdnu,“ dodala Derisive.
„Je to tak milé, mít vaše svolení,“ vyštěknul.
„Nic si nenalhávej, Thade. Potřeboval jsi naše svolení. Pokud se ti tedy nelíbí myšlenka, že bys uvíznul v každém chodníku, silnici a linoleu, který leží odtud ke střelnici.“
„Oh, a Thade?“ dodala Scornful sladce, jak se řítil po chodníku. „Zlom jí srdce, a my ti zlomíme páteř.“
„Mezi dalšími věcmi,“ dodala Derisive.
Bezva, pomyslel si, když nastupoval do auta, náctiletí vyděrači. Přesně to, co město potřebovalo.


5 komentářů: