pátek 27. května 2016

Chodící trable - Kapitola 8



Thad se zvládnul od Withering držet dál celý den, dokud to nevzdal a nepřinesl pizzu k ní domů. Zrovna ťukal na dveře, když ucítil studenou ocel, jak klouže po jeho krku. Bylo to znepokojující, mírně řečeno.
„Uh…“ Odkašlal si. Kruci, neslyšel, jak se pohnula, a ani jak se k němu připlížila. „Oběd?“
„Oh! Tato žena se omlouvá. Staré zvyky, víš.“ Otočil se a uviděl Withering, jak do pochvy zasunuje svůj nůž. Očividně byla nakupovat, protože měla na sobě džíny a tričko, obojí jí sedělo přesně. Také měla u sebe svůj meč a oba nože. Bylo to překvapivě sexy. „A přinesl jsi jídlo!“ Hladově mu vzala pizzu z rukou. „Tato žena je ti vděčná.“

„Tento muž říká žádný problém. Pozveš mě dál?“
Zamrkala na něj těma modrýma očima. „Proč?“
„Uh… abychom se mohli společně najíst?“
„Oh. Oh! Samozřejmě. Ano, pojď, prosím, dál. Moje důstojná matka je v práci, ale mé sestry jsou zde.“
„Skvělé,“ zamumlal a následoval ji dovnitř.
„Oh,“ řekla Scornful hledící na něj zřetelně nepřátelsky. „To jsi ty.“
„Jsem to já,“ souhlasil. „Chceš trochu pizzy?“
„Ne.“
„Omluvte mě na chvíli, prosím,“ řekla Withering. „Byla jsem zrovna na cestě močit, když jsi přišel.“
„Oh. Žádný problém.“
Withering byla jen taktak ze dveří, když Scornful začala. „Hele, hošánku, vím, co máš za lubem.“
„Víš?“ Bylo to dost znervózňující dívat se na o hodně mladší verzi Withering. Stejné blonďaté vlasy, stejně působivé modré oči. „Zvláštní, protože já stěží znám sám sebe.“
„Ochomýtáš se kolem mé sestry jako nějaký potulný pes.“
„Potulný p-?“
„Nech ji na pokoji! Stále si zvyká, že je zpět. A my si zvykáme, že je – ugh – dospělá.“
„Je to jen pizza,“ řekl v obraně.
„Jiiiistě, McNadržený, cokoli řekneš.“ Seděla u kuchyňského stolu a listovala knihou, která nebyla psaná v angličtině, ale místo toho byla pokryta runami a různými vlnovkami. Zavřela knihu a dodala: „Hele, myslíš, že nevíme, že je třída? Celá ta věc, že je slušná/tvrdá/zranitelná, pravděpodobně funguje na tvoje hormony.“
„My dva,“ rozhodnul se, „o tom nebudeme mluvit.“
„Hele, chápeme to. Ale ona toho má teď v hlavě hodně. A to ani nezmiňuju fakt, že se snaží najít cestu zpět. Nebo, přinejmenším, si to myslíme,“ dodala Scornful v skoro slyšitelném zašeptání. „Je pro nás těžké říct, co hodlá udělat; ale co je fakt, je, že si karty drží blízko u těla.“
„Chce se vrátit? Proč, sakra-“
„Nevíme, blbče! Nemluví.“
„Dobrá, uklidni se, neměj infarkt a nezačaruj mě. Nesnáším tyhle blbosti. Nemůže prostě jen skočit zpátky do studny přání?“
„Víš, jak náladová je ta věc. Není tu jistota, že skončí přesně tam, kde chce být.“
„Proč by vlastně chtěla–“ Zmlkl, hned jak Withering vstoupila do místnosti. „Chceš kousek salámové pizzy?“
Scornful vypadala pobaveně, ale nic neřekla.
„Myslíš, že by Derisive chtěla nějaké jídlo?“ zeptala se Withering.
„Ne. Je právě teď až po uši na síti, snaží se najít tvé zvláštní démonské království.“
„Je na síti?“ Withering vypadala vystrašeně. „To vůbec nezní bezpečně.“
Scornful potlačila vzdech. „To je jedno.“
„Jak může na naší síti hledat jinou dimenzi?“ zeptal se Thad.
„Magické, blbče.“
„Scornful,“ řekla ostře Withering.
„Hej, technicky jsi ve stejném věku jako já, takže hoď zpátečku.“
„To určitě nejsem; jsem starší, a pokud ne, nutně lepší než ty, a ty se budeš k našemu váženému hostovi chovat s respektem.“
Scornful udělala zvuk jako při zvracení. „Vážený host? Withering, co se ti tam, prokrista, stalo?“
„Několik věcí,“ řekla Withering suše. „Dávej si pozor na jazyk. Teď jez, drahá, nebo odejdi.“
„Nemůžu udělat obojí?“ popadla kousek pizzy a vyšla z pokoje, knihu run zastrčenou pod jednou paží.
„Věřím, že přehlídneš nezdvořilost mé sestry. Je to pro ni moc složité období.“
„Pro ni?“ Nemohl uvěřit, že dospělá, úplně v pohodě Withering se zastávala těch spratků. I kdyby nic jiného, tak být uvězněná v té pekelné dimenzi určitě zlepšilo její schopnosti jednání s lidmi. Hádal, že bojování o svůj život většinu dní a nakonec i převzetí vládnutí nad démony bylo skoro stejně tak dobré, jako škola šarmu. „A co pro tebe?“
Withering pokrčila rameny, vzala si svůj kousek pizzy a žvýkala. „Je to… složité pro mou rodinu. Vidět mě jako dospělou ženu po tom, co jsem byla pryč – jak dlouho jsem byla pryč?“
„Asi tak pět vteřin našeho času.“
„Zajímavé. A přesto to hodně vysvětluje. Umíš si představit tu složitost.“
„Vlastně jsem se víc bál o tebe.“ Withering znovu pokrčila rameny. „Co jsem to slyšel o tobě, že se vracíš zpět?“
„To, dobrý pane, není tvoje věc, ale moje.“
Thad se na chvíli odmlčel. „Poslouchej. Normálně nestrkám nos do životů ostatních lidí–“
Málem se udusila kouskem pizzy. „Ne?“
„– ale v tvém případě jsem udělal výjimku. Tvoje rodina ti musela celé ty roky chybět. Teď jsi zpět. Proč bys, zatraceně, chtěla znovu odejít?“
Withering zírala na svůj kousek pizzy, pak ho položila, jako by náhle ztratila chuť. „To je komplikované, dobrý pane.“
„Thad.“
„Ano. Thade. Mám mnoho povinností. A nejsem to já, že se budu schovávat v tomto krásném městě – zatímco se dějí věcí, kterým musím zabránit.“
„Nezasloužíš si přinejmenším alespoň dovolenou?“
„Dovolenou?“ zeptala se zmateně.
„Nebo schůzku?“
„Schůzku?“ zeptala se pořád zmatená.
„Máš ráda bowling?“
„Já – já si už moc nepamatuji, co to je. Je to jako lovení?“
„Jistě, akorát že s koulemi a kužely místo mečů a smyček.“
Rozesmála se. „Pak bych v tom mohla být dobrá!“
„Takže půjdeme. Dnes večer. Jestli se musíš vrátit zpět, tak to respektuji – a jak jsi řekla, není to moje věc.“ To byla dost velká lež, vše, co se týkalo Withering, byla jeho věc (bezdůvodně, to věděl). Byla ve světě – světech – další žena jako ona? Pochyboval. Nechá ji odejít jen tak snadno? V žádném případě. „Ale před tím, než odejdeš, nezasloužíš si trošku zábavy?“
„Nad tím jsem nepřemýšlela.“
„Tak. Vyzvednu tě dnes večer.“
„Neposlouchal jsi,“ zakřičela Scornful z obývacího pokoje, „ani slovo, co jsem řekla, McNadržený!“
Withering se podívala tím směrem a zamračila se. „Prosím, přehlédni nezdvořilost mé sestry.“
„Méně bych se o ni starat nemohl.“
„Eh?“
„Takže,“ dodal vesele. „Vyzvednu tě v sedm?“


9 komentářů: