Zobrazují se příspěvky se štítkemPán vlkodlaků. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPán vlkodlaků. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 15. července 2017

Pán vlkodlaků - Kapitola 16



Stezka vedla k bestiáři, který se na rozdíl od hradu zdál opuštěný, přinejmenším prostý lidí. Stále ve vlčí podobě Dayn otevřel dveře na jednom konci budovy tvaru písmene L a postupoval dlouhou uličkou stodoly, která byla po obou stranách ohraničena opuštěnými boxy místo, aby byly zaplněné koňmi, jak si pamatoval.

sobota 8. července 2017

Pán vlkodlaků - Kapitola 15



Reda se probrala ze spánku, který cítila, že byl příliš hluboký a s třesoucími se vnitřnostmi ve svém břiše, které říkaly, že je něco špatně. Ležela na tvrdém povrchu a hlava ji bolela, ale ty záblesky se jí zdály být divné a vzdálené, její roztříštěné sny byly mnohem reálnější.
Byl to snad koneckonců sen, ne? říkala si, ale nebyla si jistá tím, odkud pochází vnitřní hlas, co to znamená.

sobota 1. července 2017

Pán vlkodlaků - Kapitola 14



Zocelená sama sebou, Reda si prohlížela zápěstí. Kousnutí se změnila v úhledná znaménka, uzavřená jakousi upíří magií. Ale co jí nejvíc přišlo odporné, byl rudý pruh vyznačený na jejím předloktí ukazující, kam až dosáhla jeho ústa.
To že se to skutečně dělo, jí opravdu vadilo. Teď se jí žaludek tak svíral, i když nedokázala říct proč. Nebylo pravdou, že by to nějak zvlášť bolelo a potěšení převažovalo osten bolesti. Nic jiného, než co bylo předtím, necítila a to ji zachránilo, sakra. Tak co bylo špatně?
Nebude vědět víc, dokud nedostane odpověď, při které, jak si uvědomila, čeká na jediné. Chtěla rozumnou a logickou odpověď, chtěla praktičnost, protože to byli oni, kteří by mohli vysvětlit, proč je pro její základní lidskou stránku špatný jeden člověk, který na rozdíl od druhého pije krev, ale v dané situaci nemohla přijít na správný důvod, proč je to špatné.

středa 17. května 2017

Pán vlkodlaků - Kapitola 13



Královský hrad Eldenu býval nádherný, Reda to mohla posoudit přes malý Daynův dalekohled, který našla v MacEvoyově brašně. Z místa kde stáli, na břehu Krvavého jezera, nedaleko od přísně střežené hráze, ukrytí v hustém houští středního vzrůstu, na okraji Mrtvého lesa, viděla klasickou eleganci s věžičkami a hrad zasazený do obrovského kusu kamene s rozsáhlým cimbuřím a elegantně konstruovanou hrází, spojující ostrov s pevninou. Podobné detaily shledávala i v menších staveních mimo zámek, takže vypadaly jako jeden celek.

sobota 22. dubna 2017

Pán vlkodlaků - Kapitola 12



Dveře po obou stranách ulice se rozletěly a skupinky mužů se vyřítily ven z budov a rozeběhly se do všech rohů hlavní ulice a křičely věci jako: „Chyťte ho!" „Odřízněte ho!" „Zaplatím za něj!" a „Nenechte ho utéct!"
Nadávající Dayn se vyhýbal jedné klátící se skupině, otočil se přes rameno a skočil do silnice, máchající mečem v širokém oblouku, který byl spíš určený k zastrašení více útočníků, než aby jim ublížil. Jeho mysl závodila, zarazila se na myšlence u té zatracené čarodějnice, a co teď? Byli ve zdrcující přesile, ale vesničany pobít nechtěl. Snažil se je zachránit, sakra!
Zoufale se rozhlížel, zatímco máchal plochou svého meče, aby se držel od skupiny v bezpečné vzdálenosti a přitom hledal alespoň úzkou skulinu k útěku a hledal-
„Teď!" vykřikl nějaký hlas.

středa 22. března 2017

Pán vlkodlaků - Kapitola 11



S Daynovým hlasem, který jí zvonil v uších, Reda zamžourala vzhůru a zjistila, že visí ve stavu beztíže, obklopená podivnou splývající mlhou, která v některých místech byla bílá, zatímco jinde jiskřila barvami duhy a pableskovala v kuželu světla, který se zdál být nahodilý, a přesto nebyl. Měla přes rameno luk a v dlani svírala tři smutně vypadající šípy.

úterý 28. února 2017

Pán vlkodlaků - Kapitola 10



Redin výkřik se ztratil v bouři, která vznikla z vlkodlaka podobného Daynovi. Rozostřil se, rozšířil, vytáhl se, zkrátil… a pak propukl do obrovského vlkodlaka.
Dayn byl vlkodlak. Panebože. Ne. To není možné. To nemůže být pravda. Ale zavrtěla hlavou, protože neviděla jasně, možná si s ní mysl pohrávala, možná to byl sen. Nebo v tomto případě noční můra.

pátek 10. února 2017

Pán vlkodlaků - Kapitola 9




Pro Redu uběhly další dva dny jako voda, ale zažila momentky, které se jí v mysli vypálily tak silně, že věděla, že si je bude pamatovat navždy.
Šlo o pro ni nezvykle pohádkové momenty: jako když sledovala jestřába nad vrcholky stromů, jen aby se čím byl blíž zvětšoval a zvětšoval – a když se přiblížil, tak vychrlil plameny z krokodýlí hlavy těsně před tím, než s krákotem zmizel; dupot kopyt, který přitáhl její pozornost ke stádu, které bylo na druhé straně kopečku, a zrovna když se otočila k Daynovi, aby se ho zeptala, proč on ani vlci nejezdí na koních, objevily se desítky obrovských zvířat podobných koním, se srstí černou jako uhlí, s očima rozpálenýma do ruda a zlomyslnými ostrými rohy, které se leskly ve slunci.

pátek 3. února 2017

Pán vlkodlaků - Kapitola 8



Když Reda vstoupila do chaty, její mysl zaznamenala výjev. Hlavní místnost byla asi deset na patnáct a na jednom konci byl sazemi pokrytý cihlový krb. Nedaleko stála královsky velká postel na vyvýšené ploše s velkou truhlou u nohou, pruhované matrace se silnými dekami slibující teplo. Zbývající část hlavního prostoru byla otevřená, s velkými skříněmi v rohu, kde hádala dočasné úložné prostory pro nějaký spotřebič, možná pro dva.
Přesně takhle si představovala loveckou chatu. Překvapením však byly dveře naproti krbu, které vedly k tomu, co vypadalo jako plně instalovaná koupelna, včetně velkého sprchového koutu, vykachlíkovaný podivnými hladkými šedými bloky. „Co to sakra?“

středa 25. ledna 2017

Pán vlkodlaků - Kapitola 7



„Vážně, Benzi, co ti trvá tak dlouho?“ Vypnula motor, klíče strčila do kapsy a vystoupila, zabouchla dveře s větší razancí, než bylo třeba. „Pěstuješ kávová zrna, nebo kvůli mléku dojíš krávu?“
Mnohem pravděpodobněji ukecává tu hezkou brunetu, která pracuje u pultu v Porthole Packie. Za normálních okolností Redu nerozčilovalo, když její dobře vypadající, lehkovážný partner přešel do flirtovacího módu, i když ten flirt byl o deset let mladší než on a vysokoškolačka z blízké koleje. Ačkoliv dneska v noci ji ta myšlenka naštvala. Možná že to všechno nebylo jen tím chlapem „to nejsi ty, to jsem já“, ale být nově odložená – znova – skutečně by jí měl prioritně přinést kafe. Možná i Snickers jako bonus.

pátek 13. ledna 2017

Pán vlkodlaků - Kapitola 6



„Ne!“ Dayn se uvolnil od bet, které ho obklopovaly, popadl Redu a prudce s ní trhl za sebe. Pak se dostal přímo před Kenarovu tvář a křičel. „Je to host! S právy a tradicí, vycouvej!“
Smečka vyrazila kupředu, ale pak ustupovala, vrčící, když Kenar zavrčel a z plna hrdla zařval a padl zpátky na zadek a pak se vztyčil, jeho forma se rozmazala, jak se proměňoval. Když se kouzlo uklidnilo, stál tam ve své lidské podobě o něco menší než Dayn, se silným krkem a hranatými rysy, s těžkými mohutnými svaly a boxerskýma rukama. Jeho tvář zrudla, oči zúžené nenávistí. „Ona nemá žádná práva, když cestuje se zasranou pijavicí  - a víc, lesním vrahem. Protože to je to, co jsi, ne princi Dayne?“

pátek 6. ledna 2017

Pán vlkodlaků - Kapitola 5



Měkké teplo na rtech. Hedvábná horkost na jazyku. Koření a květiny. Křivky. Daynem prolétly tyto pocity. Zmizel jakýkoli náznak rezervovanosti nebo kontroly, dokázal jen reagovat a jednat, žádná myšlenka ani plán.
Hrdelně zavrčel, když ji natlačil na strom, dokud se jejich těla nesrovnala a nepřimáčkla k sobě, dotýkali se od kolen až k hrudi. Rukama držel její tvář, ochotný tam stát s poslední nitkou kontroly, věděl, že kdyby se jí dotkl, skutečně dotkl tím způsobem, najednou umíral touhou to udělat -  tak by byl skutečně ztracen, nemohl si však vzpomenout, proč to bylo špatně.

čtvrtek 29. prosince 2016

Pán vlkodlaků - Kapitola 4



V jednu chvíli Dayn spojil své rty s Redanímy, v hlavě nic, kromě: Potřebuju. Chci. Teď.
V té další vykřikla a prudce se od něj odtrhla, tvář popelavou šokem, ústa hrůzou otevřená do O, když zašeptala. „Ne. Dobrý bože. Ty jsi…“
Překvapeně se vzepjal. „Redo, co…“ A cítil, jak jeho rty klouzaly po jeho druhotných špičácích. Po jeho plně vysunutých druhotných špičácích. Ty, které byly o trochu větší než té čarodějnice, ale přesně ke stejnému účelu. „Ach do prdele. Počkej. Můžu to vysvětlit.“ Udělal krok směrem k ní, natáhl se k ní. „To není – „

čtvrtek 22. prosince 2016

Pán vlkodlaků - Kapitola 3



Reda se ale neprobudila.
Místo toho se hrůzou ztuhlá dívala, jak tříhlavý obr zavrávoral a klesl na kolena, a jak Dayn metodicky střílel šípy do dalších dvou hlav.  Jako by zasáhl vypínač, tvor klesl k podlaze srubu, kde ležel v záškubech smrtelných křečí a pak konečně ležel v klidu…
Náhlé ticho jí zvonilo v uších, když se dívala na monstrózní mrtvolu, která páchla jako prošlá kuřecí prsa.
Trhla očima k Daynovi, který stál a díval se na stvůru s výrazem lítosti, ale také vzrušením, jako by ten útok byl částečně dobrá věc.
Kdo to je? Co se to proboha děje? Chtěla se ho zeptat, ale nemohla ze sebe ta slova dostat. Byla uzamčená na místě. Ztuhlá. Jednou zbabělec a vždy zbabělec pod palbou. Bylo tohle to, co její podvědomí chtělo, aby viděla?
Možná. Ale viděla to a ten sen nekončí.

středa 14. prosince 2016

Pán vlkodlaků - Kapitola 2



Vlkodlačí říše
Jak se krvavý měsíc (zatmění měsíce) přehoupl přes tmavé linie stromů, byl vidět přes skleněnou stěnu velké ložnice perfektní modrobílý kruh. Dayn si zapnul poslední knoflíček na své kostkované košili a oblékl si svou fleecem lemovanou bundu. „Můžeš tu zůstat, víš. Buď tady, až se vrátím.“
Ohlédl se. Skleněná lampa svítila z nočního stolku – napodobenina od Tiffanyho, která sem byla dovezena z lidského světa a předělána, poháněna zde nepatrnou magickou energií, která poháněla vlkodlačí triky. Bledá záře osvětlovala zemitě hnědé stěny pokoje a jemně vyřezávaný nábytek, obojí bylo lstivě zpracované s Scratch-Eye smečky pečetí: čtyři krvavě červené drápy protínající vlčí jantarové oči. Postel byla zavalená přepychovou karmínovou kožešinou, ale skutečná dekorace místnosti byla Keely. Tahle alfa fena smečky ležela roztažená, zvlněná a spokojená, s pižmovou vůní vzrušení a kouzlem měsíce. Obdařená harmonickým tělem lovkyně a rudými vlasy jako fena v její primární podobě, byla nespářená a nezávislá stejně jako on.
Až na to, že nebyla jako on. Ne skutečně.

středa 7. prosince 2016

Pán vlkodlaků - Kapitola 1



O dvacet let později
Lidský svět


Reda Weston s rukou na klice a sevřeným žaludkem zastavila na chodníku před Cat Black Couriosity Shop.
Vykulený odraz, který na ni zíral zpět z tónovaného okna, nebyl nikoho, koho by znala. Ano, ta cizinka měla vlnitý červený cop tak jako ona a byla oblečena v ošoupaných džínách a Redině  kožené bundě, kterou si ráno vytáhla ze skříně, protože v těchto dnech nebyl žádný důvod chodit oblečená jako policistka. A ano, byly to její hluboké modré oči na pozadí tmavých jamek. Ale v tom případě, jestliže to byla ona. Co to dělá?

středa 30. listopadu 2016

Pán vlkodlaků - Prolog



Kdysi dávno žil v zemi kouzel temný černokněžník, Krvavý Černokněžník, chamtivý po moci, která mu byla odepřena: po právu vládnout. Takže vedl svou armádu v obludném útoku na královský zámek v Eldenu, slibujíc si od toho vyhlazení královské rodiny a usednutí na trůn. Ale nepočítal s královou a královninou láskou ke svým dětem, obzvláště se vzpurným, tvrdohlavým princem Daynem…