pátek 3. února 2017

Pán vlkodlaků - Kapitola 8



Když Reda vstoupila do chaty, její mysl zaznamenala výjev. Hlavní místnost byla asi deset na patnáct a na jednom konci byl sazemi pokrytý cihlový krb. Nedaleko stála královsky velká postel na vyvýšené ploše s velkou truhlou u nohou, pruhované matrace se silnými dekami slibující teplo. Zbývající část hlavního prostoru byla otevřená, s velkými skříněmi v rohu, kde hádala dočasné úložné prostory pro nějaký spotřebič, možná pro dva.
Přesně takhle si představovala loveckou chatu. Překvapením však byly dveře naproti krbu, které vedly k tomu, co vypadalo jako plně instalovaná koupelna, včetně velkého sprchového koutu, vykachlíkovaný podivnými hladkými šedými bloky. „Co to sakra?“

 „Kenar to zařídil před několika lety.“ Řekl za ní Dayn. „Jeho představa neomalenosti.“
„Musím si připomínat, že už nejsem v Kansasu.“ Neviděla cisterny, čerpadlo ani solární panely, což naznačuje, že je to další z míst, kde se magie a věda prolínají.
„Kansas?“
Spolkla smích, který hrozil, že se změní v hysterický. „Nevadí,“ začala, když se k němu otočila. „Já…“ odmlčela se při pohledu na něj prosvětleného oknem, žluté denní světlo ho vrhalo do načervenalých stínů spíše než do modrobílé od měsíce.
Odhodil batoh do rohu a sundal si kabát a svetr, i když vzduch v chatě nebyl o moc teplejší než venku.  Zůstal stát v košili, stál blízko dveřím, zíral na ni očima, jako by viděl přímo do ní.
„Já co?“ pobídl ji, zkrátil vzdálenost mezi nimi, jeho oči ztmavly, když se na ni podíval.
„Zapomněla jsem,“ řekla chraptivě, zatímco její vnitřní já říkalo, Já jsem blázen do dřevorubce. A při té myšlence se skrz ni hnalo nové jiskření, napínalo jí kůži a způsobovalo, že si byla vědoma chaty kolem nich a postele za nimi.
Setřásla z ramen luk a batoh, nechala to spadnout na zem, pak zvedla ruce, aby se dotkla jeho vesty, přitiskla dlaně na hřejivou košili a pod ní cítila tvrdou sílu muže.
Vzal její obličej do dlaní, což měla za jeho obvyklé gesto, nebo jen možná mezi nimi. Pak se naklonil a políbil ji na tvář a pak na druhou, pak do koutku každého oka, které ačkoli byly zavřené, se zatřepotaly. Zvedla ruce, aby ho chytila za zápěstí, udržela ho na místě, když jeho rty klouzaly přes její obličej, škádlily ji, oddalovaly předvídaný polibek. Krev se jí sladce zahřívala, přinášejíc něco nebezpečného, něco hlubšího než je chtíč. Ale v tu stejnou chvíli, to čeření touhy přinášelo sny, nebezpečí, lektvary a ten muž sám o sobě, tohle všechno bylo smícháno dohromady, přinášelo nutkání k páření, syrovou touhu, která stahovala její vnitřní svaly a přinášela vlhkost na její lepkavou kůži.
Jen před pár vteřinami byla zmrzlá z ostrého vzduchu, teď byla přehřátá a vše ji brnělo.  I když říkal, že jí nemůže číst myšlenky – a díky bohu za to – přesunul se tak, aby se mohla svléknout z kožené bundy, uvolnil jedno rameno a pak pohybem rukou, sjížděl pomalu dolů a nějak napodoboval postup jeho polibků.
Pohlcena každým jednotlivým pocitem, se mohla jen kolébat proti němu a milovat se s jeho ústy, když se ji snažil vysvléct z vypůjčeného svetru a pak z košile, pak zdolal jen s krátkým zaváháním zapínání její podprsenky. Poté byla její prsa odhalená k jeho doteku, prahla po jeho doteku.
Skutečně prahla. V zadním koutku mysli byla jiskra šoku, další radosti a vnitřní šepot, Och ano.
Při prvním doteku na prsou se zajíkla a pak další. Najednou zatoužila po doteku kůži na kůži, zatáhla za jeho košili a chvějícími se prsty se začala potýkat s knoflíky, jak vytvářel kruhy kolem jedné bradavky a jeho doteky v ní zapalovaly malé výbuchy. Pak jeho široké dlaně skryly její bradavky, jeho dlouhé prsty mačkaly její prsa, silně mu zasténala do úst z pocitu, který přinášel horkým vrcholkům.
Něco zavrčel, možná přísahu, možná její jméno – a znovu ji políbil. Předtím byly jeho polibky měkké a zdrženlivé, jakoby vzdušné a romantické, nyní jeho rty byly tvrdé a jazyk náročný. Její tělo vzplálo plamenem v jasné odpovědi.
Tohle ano, pomyslela si. Na minulosti a budoucnosti přestalo záležet, když mu opětovala polibek, přestalo záležet i na současnosti, vrhla se do tohoto okamžiku, do tohoto člověka. Ruce se jí třásly, když mu stahovala košili z ramenou, rukou a odhodila ji na podlahu na vrch jejich tašek.
A pak si ji naléhavě přitiskl ke svému tělu a pak šokující pocit z kůže na kůži. Jeho bujné mužské svaly spalovaly její smysly, když se propletli, líbali se hluboce, smyslně.
„Bohové a propasti.“ Zasténal proti jejím ústům. „Redo.“
 Syrová potřeba v jeho hlase s ní škubla, přinesla osten slz, které vůlí potlačila, místo toho se soustředila na celé své tělo, které pulzovalo v souladu s jejím srdcem, když se napínalo proti němu, snažíc se zvýšit kontakt, jen aby byla frustrovaná z jejich rozdílných výšek.
Znovu vycítil to, co nedokázala sama říci, chytil ji kolem pasu a zvedl ji proti svému tělu. Zasténala, když ho nohama objala kolem pasu, otřela se proti vrcholu jeho železně tvrdému penisu schovanému za překážkou jeho oblečení, pak znovu, když ji přitlačil na blízkou zeď a přitiskl ji tam, hluboce ji políbil, když mačkal její ňadra svýma velkýma, něžnýma – drsnýma rukama a vyrazil svými boky proti jejím v rytmu, který by měl být povědomý, ale nikdy ještě necítila a nezažila nic jako tohle.
Dotkla se jeho holých zad a našla tam vyvýšené rovnoběžné jizvy, které mohly být jen od drápů, rukama přejela nahoru po štíhlých, svalnatých rukách k ramenům a cítila, jak se pod jejími doteky chvějí, minulost a nutnost stvořily muže, který nebyl jako žádný jiný muž, se kterým se předtím setkala, nebo s kterým by se kdy setkala.
Zabořila mu prsty do hustých, bohatých, tmavých, vlnitých vlasů, byla poddajná vůči němu. Ano, pobízela ho vnitřně. Ano.
Jako kdyby ji slyšel, přerušil jejich polibek, přitiskl si tvář k její a vydechl: „Ach, sladká Redo. Sladká, sladká Redo. Půjdeš se mnou do postele?“
Srdce ji bolelo z jeho chraplavého hlasu, její nitro hořelo potřebou mít ho hluboko uvnitř. Ale kývla hlavou ke koupelně. „Co kdybychom ze sebe nejdříve smyli špínu z cesty?“
Oči mu potemněly, pak se vyjasnily. „Opravdu?“ Podíval se do koupelny.
A bylo to tu zase, propast mezi jeho životem a jejím. Tentokrát, však místo neklidu, to přineslo nový dotek tepla a další škubnutí touhy.
Naklonila se, kousla ho do čelisti a pak se ho na tom místě dotkla jazykem. Když jeho ruce rytmicky přitahovaly její boky, pohybovala se proti němu, zašeptala mu do ucha. „To pro tebe bude poprvé, že?“ Vzpomínka pro něj, že až se dostanou k Meridenovu oblouku, rozejdou se.
Odmítala si nechat ujít to hořkosladké teplo, jemně mu skousla ušní lalůček, pak ho škádlila jemnými polibky a lehkým taháním, když se odlepil od zdi a odnesl ji do koupelny. Tam ji postavil na zem, a když se otočila k neznámým ovládacím knoflíkům, postavil se za ní, vzal její ňadra do dlaní a sklonil se, políbil ji na krk, na ucho, ze strany na bradu.
Zavřela oči a zakymácela se proti němu pod proudem vody, která tekla ze čtyř trysek, které protínaly střed sprchového skleněného čtverce, zaplnila místnost burácivým zvukem tekoucí vody a neočekávaně vůní borovice, citrusů a naprosto lákavou. Možná to byl další vlkodlačí stimulant, protože jak se voda zahřívala a sklo se mlžilo, pocítila ozvěnu horka s wolfsbene sálající od ní k němu a zase zpátky.
Rukou jí přejel mezi ňadry, stále ji něžně držel, když sklouzl volnou rukou dolů po jejím těle, hrál si se zapínáním jejích džínů a přitom ji líbal na krk, přiváděl ji k šílenství, které bylo silnější skutečností, že se ho nemohla skutečně dotknout, ne tak jak by chtěla.
„Dovol mi to,“ zachraptěl jí u krku a na vteřinu ztuhla, měla pocit, že cítila ostrý hrot zubu, a ještě horší, protože věděla, že kdyby se jí v tu chvíli zeptal, nebyla by mu to schopná odepřít. A pak jí povolily kalhoty a spadly, následované jejími kalhotkami, pak sklouzl rukou dolů a přikryl její pahorek, zaváhal, když zjistil, že je úplně holá, voskovala se ze zvyku, protože si nechtěla přiznat, že to nemá, smysl, nemělo dlouhou dobu.
Teď však souhlasně zavzdychala, když ji pevně sevřel a přitiskl si ji k sobě. Zasténala, zaklonila hlavu, když se jí dotkl, zkoumal a mačkal ji k sobě, aby mohla cítit tvar jeho tvrdého penisu, který ji tlačil do zadečku. Byla pro něj mokrá, umírala pro něj, ale on ji držel před sebou a nemilosrdně ji dráždil, nádherně, uvnitř a pak ne, jeho prsty klouzaly proti jejím horkým, naběhlým záhybům.
Snažila se z těch pocitů vykroutit, ale on ji držel zády na své hrudi, takže cítila každý tah jeho šikovných, dovedných prstů. „Dayne,“ vydechla, dech jí v plicích téměř vzlykal, jak se jí tělo stahovalo očekáváním a bez dechu, což ohlašovalo orgasmus. „Potřebuji … Bože, chci…“
„Nech mě,“ zašeptal znovu. „Nechám.“ Zasunul dva prsty hluboko do ní, a pak zvyšoval tempo, čímž se vyklenula a svírala se kolem něj s rostoucí intenzitou.
„Ach. Ach Dayne, já …“ zarazila se, chvějíc se výkřikem, otřásala se proti němu, jak jí projíždělo horkost a potěšení, soustředících se do bodu, kde se jí dotýkal.
Zdálo se, že svět se pohltil do sebe, vypadalo to, jako by zadržel dech a nadechoval se pro … jediný … okamžik … a pak šla přes hranu, sevřela se kolem jeho prstů s přiškrceným zasténáním. Pak to přišlo, říkala jeho jméno znovu a znovu jako modlitbu, rytmické vlny ji zaplavovaly, dokončily ji … a pak odezněly, zanechaly ji ochablou a bezvládnou.
Ve skutečnosti byla tak ochablá, že téměř nebyla ani schopná stát, když ji strčil pod tekoucí sprchu, ale pak na několik minut odešel z koupelny – dost dlouho na to, aby se podivovala, kam odešel a co tam dělal.
Horká voda ji zasáhla s bodavým lákadlem, přinášelo jí vše zpět, když se Dayn vrátil do koupelny, zastavil se, aby si sundal boty a kalhoty a pak přišel do sprchy za ní.
Beze slova ji vytáhl na špičky pro hrubý, vlivný polibek, který říkal, že ještě neskončili.
Ani náhodou.
Krev se jí z polibku znovu zahřívala a z pocitu jeho mokrého, kluzkého těla proti jejímu, sprcha proudila na ně na oba. Nahý, on byl sen; široká stavba kostí, štíhlý, vytáhlé svaly a téměř nelidský půvab. Jako kdyby byl vlkodlak přeměněný na člověka, ne jako ti druzí. Ale on byl úplný muž, vzala ho do ruky, pak prsty sjela po jeho značné délce, velmi si vědoma toho, že ho prsty nemůže zcela obejmout.
Zasténal, přitiskl se k jejímu doteku, zpočátku se snažil ji políbit a dotýkat se jí na oplátku, ale pak se jednoduše sklonil a odklonil proud vody s jednou rukou na jejím boku, druhou podepřel své velké tělo proti zdi. A zatímco její první myšlenka byla pokračovat přesně tam, kde skončili ve vedlejší místnosti, teď ta bodavá horkost zjemněla na něžnější, jemnější nutkání.
Chtěla se ho dotýkat, chtěla, aby se cítil dobře.
Malá police ve sprchovém koutu skýtala pěny, čistící mléko s lesní vůní, které jí připadalo v pohodě, když si ho nejdříve rozetřela mezi dlaněmi, ale potom se zahřívalo jako by přicházelo k životu.
Když se pohybovala kolem něj, posunul se jako by ji chtěl následovat, ale ona ho přitiskla zpátky tam, kde byl a řekla prostě. „Nech mě.“
Ustoupil, opřel se o své silné paže tak, že jeho hlava byla pod sprchovou hlavicí, přímo v souladu s proudem vody, a zavřel oči.
Ten prostý akt důvěry jí bolestně sevřel srdce. A když se zachvěl při prvním pohlazení podél linie jizev, bolest byla ještě větší. Jak je to dlouho od chvíle, kdy se ho někdo dotkl jen tak bez důvodu, ne jako součást dohody, ale jednoduše protože to chtěl?
Dvacet let, řekla logika. A pro změnu tu nebyl nesouhlasný hlas. On byl v této říši téměř tak stejně dlouho, jak dlouho byla pryč její matka a on celou tu dobu byl v podstatě sám, musel před všemi skrývat svou pravou podstatu, ale Candida, byla samotář ze své vlastní vůle.
Redino srdce bolelo, když hladila jeho široká ramena a paže, zadní stranu krku a pak zase dolů k napjatým hýždím, které se rytmicky zatínaly, jak se ho dotýkala, a pak když se přesunula níže ke stehnům a lýtkům.
Dýchal zrychleně, velké, hluboké nádechy, vypadl z rytmu, když namířila jednu z trysek, aby ho opláchla, pak ještě rukama jemně smývala pěnu z jeho těla.
Když skončila se zadní stranou, přesunula se dopředu s úmyslem opakovat proces, možná ukrást polibek. Ale on se posunul ode zdi, přitáhl si ji k sobě, jednu rukou na spodní části zad a druhou na šíji. Jeho oči, když se na ni podíval, byly hluboké a plné emocí. „Bože, Redo.“ Sklonil hlavu a opřel se čelem o její, nadechl se, jako by chtěl něco říct, ale pak si povzdechl a jednoduše zašeptal. „Děkuju.“
Splynuli v polibku tak přirozeně jako dýchání a tentokrát to nebyla jen touha a vášeň; bylo tu něco nového dávej-a-ber, pocit, že se jí nesnažil dát jen rozkoš, stejně tak si bral něco pro sebe. Jeden polibek se proměnil v další a v další a pak zápasil se sprchou, aby vypnul vodu a vyvolal zvláštní měkké světlo, které je obklopilo ze všech stran.
„Co – Ach!“ od hlavy až k patě po ní přejelo chvění. Když to skončilo, byla suchá. Dokonce i její vlasy byly jen vlhké a obvykle nepřizpůsobivé vlny byly jemné a měkké na dotek. „Kouzlo,“ zašeptala.
„Ti vlkodlaci mají nějaké vyvažující kvality.“ Řekl chraptivě a vzal ji do náruče tak, že se kolébala proti jeho hrudi.
Vypískla a trochu bojovala, ale pak to vzdala a začala okusovat cestu vzhůru po jeho krku, když ji nesl do hlavní místnosti. A při pohledu na hromadu tlustých přikrývek nakupených na posteli a ohně v krbu, vydala další malé, „ach“. V místnosti bylo teplo a najednou živě, a nad tím pohledem se jí stáhlo hrdlo, protože to udělal pro ni. I v zápalu těch věcí chtěl, aby se cítila pohodlně.
Dojetím polkla na prázdno. „Jsi princ.“
„Býval jsem.“
Nesnesla prázdnotu v jeho hlase, řekla. „Zase budeš. Když my – „
Políbil ji, přerušil ji. Poté ji stále líbal, položil je oba na širokou matraci, takže ležela pod ním s nohama na jeho bocích, stehna měl mezi jejími a délka jeho erekce ji tlačila na břiše, pulzující vnitřním rytmem, který rezonoval hluboko v ní.
Projela jí známá touha, tentokrát mnohem silnější a důležitější, než kdy předtím, stále silnější a silnější, jak se líbali, prosmýkl jedno stehno mezi její, vytvářel intimní tlak a rukou ji hladil od hrudi na koleno a zase zpátky něžným hlazením, až jí to sežehlo kůži a chtělo se jí žebrat.
Další vlhkost, další bolest, když ji tvaroval, dotýkal se jí, ale také vycházel vstříc jejím dotekům a zastavil se, aby absorboval pocity, když mu olízla krk a pak tlačila na jeho ramena, aby ho převrátila na záda a mohla se pohybovat níž, pak ještě níž.
„Redo, počkej. Já – ach.“ Celé tělo se mu rozechvělo při prvním doteku jejího jazyka podél žíly na spodní straně penisu. „Bože.“
Chtěl se jí dotknout, ale pak udělala další pohyb jazykem, dlouhý tah od spodu až k vrcholu a on místo toho zatnul ruce v pěst do lůžkovin a sténal, když to udělala znovu, zkoumala místa, kde tkáň byla obzvlášť citlivá. Dříve ji orální sex nebral, teď si v tom libovala, řídila se jeho reakcemi a byla potěšena jeho odezvami.
Brzy se jeho tělo napjalo, ruce drtily lůžkoviny, jeho penis jí pulzoval v ústech, což násobilo teplo uvnitř ní.
Řekl její jméno, chytil ji za ruku, pobízel její tělo vzhůru, když byli hruď na hruď, přetočil je a svou váhou ji přimáčkl do lože. Obě jejich těla byla vlhká vzrušením, kluzká vášní a jak se usadil mezi jejími stehny, jeho tvrdý penis sklouzl přirozeně do pozice, připraven pro vstup.
Reda se proti němu vyklenula, poškádlila je oba sklouznutím jeho penisu proti jejím vlhkým záhybům. Ale pak ztuhla. „Počkej.“ Řekla, skoro až příliš pozdě, připomněla si, že tohle nemusí být skutečnost, ale ani to nebyl sen. „Potřebujeme něco?“
Usilovně se snažil soustředit skrz skelné oči. „Něco?“
„Ochranu? Na, uhm, choroby a další věci.“ Prosím nenuť mě to vysvětlovat.
„Aha.“ Jeho výraz se vyjasnil, změnil se na kajícný a možná smutný. „Můj druh nepřenáší, a ani nemůže dostat žádné nemoci. A pokud jde o ty jiné věci, kvůli tomu jak komunikace mezi naším druhem funguje, musím se krmit z družčina krku předtím, než může být počato dítě.“ Chtěla se zeptat, ale neudělala to. Ačkoli jí to muselo být vidět na očích, protože lehce zavrtěl hlavou. „Ne. Nikdy.“
Neměla právo se cítit provinile z té útěchy, aby uklidnila dutou ozvěnu jeho hlasu, natáhla se k polibku, který začal něžně a téměř ospale a pak se cosi uvnitř ní pohnulo. Něžnost nabrala na prudkosti, ospalost se změnila v žádostivost a ta provinilost se obrátila v chamtivost a nejen touha mít ho uvnitř sebe, ale mít ho, patřit mu a on jí.
Ale věděla, že je to nemožné, přerušila polibek, přitiskla svou vlhkou tvář k jeho bradě pokryté mírným strništěm a zašeptala: „Teď. Prosím, teď.“
Zavřela oči, vytěsnila denní svit, neznámé prostředí a nebezpečí, které je oklopovalo a rozhodla se být tam s ním v tu chvíli. Pak hrdelně zavrčel a vrazil do ní. A jak do ní vklouzl, roztahoval ji, plnil ji a přinášel nával emocí, které si neodvažovala přiznat, že nepotřebuje vypínat celý svět, protože to udělal za ní. Ty pocity z něho dokonale pasovaly, ten okamžik zastínil všechno ostatní.
Ústa se jí zkroutila do neznělého potěšující ho O. Zaryla prsty do pevných svalů na ramenech, když se zvedl nad ní, připravený na bezdechou sekundu očekávání … a pak se začal pohybovat. Nejdříve to bylo něžné, pomalé tempo, jako by chtěl každý pocit nahromadit. Ona se přirozeně houpala s ním, více instinktivně než vědomě, protože neplánovala, nemyslela, ona to prožívala.
Libovala si v jasném náporu jeho těla proti jejímu, plnosti mezi nohama, potěšení, které narůstalo s každým tahem a vibrovalo jeho zasténáním, když její ruce stáhnul na své boky, vrážel a narážel.
Za daných okolností zrychloval, a už tam nebyl žádný rozdíl mezi upírem nebo člověkem, nebo mezi pohádkovým princem a nemilosrdným policistou, byly tam jen dvě ztracené duše, zaplňovaly si navzájem prázdná místa. Alespoň pro tuto chvíli.
Potřeba se hromadila k vrcholu, chtíč a potěšení v ní narůstaly. A kde předtím byl její orgasmus ostrý a brilantní, všechno uvnitř se svíralo a uspokojující horko, napětí, které ji sevřelo, tentokrát bylo hlubší a více stravující, svírání jejích vnitřních svalů, pohlcovalo její smysly a najednou byla tahle chvíle mnohem důležitější, než by měla být.
Zdálo se, že její tělo říká, to je ono. To je to, na co jsi čekala.
Odehnala tohle nebezpečí, zabořila mu tvář do krku a pohybovala se pod ním. Tento pohyb z něj vytáhl sten, pak uctivý šepot. „Redo.“
Její jméno nikdy předtím tak kouzelně neznělo.
Zahnala slzy, které se jí nahromadily v očích, políbala ho na krku otevřenými ústy, když do ní narážel a stále zvyšoval potěšení.
Ochutnala slabý slaný pach jeho kůže, cítila pulzování jeho pulsu proti jejím rtům. Tepal s ní v tempu, s pulsem potřeby, která se v ní s každým tahem vykreslovala, když se tlačil do ní, dovnitř a ven a udeřil na to místo, ach, ano, tam.
Z hloubi mysli jí vzplanulo nutkání zakousnout se, aby převzala jeho podstatu se svojí a svázala je dohromady. Ignorovala slabé chvění neklidu, když se pásla zuby kolem žíly z boku na jeho krku, lehce štípla.
Zasyčel, jeho prsty ji najednou tiskly, jak přirážel k cíli, zdůrazňoval nové vjemy, které nesly surovou sílu, která ji pokoušela k vyhýbání.
Cítila, jak bojuje o kontrolu, cítila své váhání, popouzela chlapa k divokosti a možnostem. Pak, protože odmítala být zbabělec, právě v tu chvíli znovu našla jeho žílu. A kousla silně. Ne do krve, ale bylo to blízko.
Zlomení poslední Daynovy kontroly bylo téměř slyšitelné. Hodil hlavou dozadu a pak zajel do ní, objal ji pažemi, aby ji udržel při jeho výpadech, které raketově narůstaly a poháněly je oba vpřed.
Jeho stisk byl silný, neúprosný a Reda si v tom libovala. Milovala jeho sílu a horlivost, milovala pocit, že je malá, ženská a přemožená, přinejmenším tady s ním. Milovala způsob, jak přitiskl bradu k jejímu spánku, polibek na čelo a šeptal její jméno, když jejich těla byla těsně u sebe a napjaté potěšení se v ní hromadilo, čekala a čekala ….
Otočil hlavu, jemně ji škrábal na krku se zlomyslně ostrým tesákem a šeptal její jméno. Strach a potěšení byly najednou stejné, prudké a nádherné, těžce dýchala pro něj.
Potěšení proudilo skrz ni, stejně intenzivně a ostře jako meč, který se zařízl do samoty a bojácnosti a za sebou zanechal sílu a údiv. Prohnula se pod ním, vzdychala, ústy formovala jeho jméno, jak ty vlny přicházely. Pak se zaklesnul proti ní, boky se pohybovaly, tiše sténal, směs slov-jejího jména-chvály- proseb-a vyprázdnil se do ní.


13 komentářů:

  1. Děkuji moc za další skvělou kapitolu

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuju za další skvělou kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  3. Veľká vdaka za skvelé pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem pekne za super preklad kapitoly

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za překlad a korekci další skvělé kapitolky !!!!!

    OdpovědětVymazat
  6. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  7. Dakujem za skvele pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  9. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat