úterý 28. února 2017

Pán vlkodlaků - Kapitola 10



Redin výkřik se ztratil v bouři, která vznikla z vlkodlaka podobného Daynovi. Rozostřil se, rozšířil, vytáhl se, zkrátil… a pak propukl do obrovského vlkodlaka.
Dayn byl vlkodlak. Panebože. Ne. To není možné. To nemůže být pravda. Ale zavrtěla hlavou, protože neviděla jasně, možná si s ní mysl pohrávala, možná to byl sen. Nebo v tomto případě noční můra.

Jeho srst byla tmavá, téměř černá, pouze ramena nesla rudý pruh a zlatý hřbetní pruh vystupoval jako vizuální výkřik. A když otevřel tlamu, aby zavrčel na Kenara, jeho tesáky byly delší, než všech ostatních - zlomyslně jimi blýskl. V upíří pasti, alespoň dočasně ve vlčím těle.
„Nééé." To slovo vyšlo z Redy v tichém, úzkostné zasténání, jak základy její neskutečné skutečnosti se kolem ní roztříštily na kusy, a z minulých dnů viděla, čím se staly.
Daynovy dokonale smaragdově zelené oči - ne jantarové, jako u ostatních - na ni vrhaly pohled, ale nedokázala v nich spatřit žádné lidské emoce. Jeho slova jí zvonila v uších: Omlouvám se za všechno. Nemluvil o ní, že byla spoutaná s magií jeho rodiny, ani o něm, že před ní skrýval další obrovské tajemství. Omlouval se za to, co jí způsobil v uplynulých dvou dnech.
Ten parchant ji okouzlil.
Hanba. Vztek. Žal. Nevěděla, co cítí, na co se v té obrovské vlně emocí, která do ní narazila soustředit. I smečka se snažila vypořádat s tím novým posunem v rovnováze sil.  
Kenar se rychle z toho překvapení vzpamatoval. Zbledl, ale jeho úšklebek neztratil nic ze své mazané, dravé přirozenosti. Měla za to, že vlkodlak v knize je darebák… a po tom všem ještě vidět, že Dayn nebyl dřevorubec. On byl vlk.
Byl svůdce, pokušitel. A ona na pokušení tvrdě narazila.
„Tohle je výzva?" Kenar mávnutím paže pokynul ostatním, aby ustoupili a členové skupiny poodešli dál.  Během několika vteřin stáli on a Dayn ve středu vyklizeného kruhu. „Myslíš si, že tě teď přijmou jako vůdce smečky? O tom pochybuji. A u Keely tentokrát nehledej jakoukoli pomoc. Vyhnali ji, že ti pomohla. Naposledy jsem ji viděl, jak odtahovala svůj zadek od velkého stříbrného samotáře." Kenarova odpornost se stupňovala. „Pravděpodobně ji teď honí. Zajímalo by mě, jestli se jí to líbí? Tihle samotáři nemají štěstí na mnoho čubek.“
Dayn hluboko v hrdle zavrčel a kroužil blíž ke Kenarovi ve snaze napadnout ho z boku.
Alfa, stále ještě v lidské podobě couvnul, stále mu však čelil, nyní v otevřeném výsměchu. „Máš v plánu předat ty věci zpět do rukou mé slabošské sestře, té couře? Myslíš, že půjde s každým-?" Bleskurychle se proměnil, snesl se do podřepu a vyskočil s divokým řevem v tu samou chvíli, kdy to samé udělal i Dayn.
Dvě obrovské bytosti do sebe ve vzduchu narazily a spadly dolů v propletenci kožešiny, sekání drápů a cvakání čelistí. Všude stříkala krev a jeden z bojovníků zakňučel. Pak se prudce vymrštili na nohy, oba stáli na zadních nohách, aby se do sebe opět pustili, jako když zápasí dva berani, hlavou proti sobě, jim však z čelistí čněly zlomyslné a ostré zuby.
Vrčení a vzrušené souhlasy přicházely z davu a více než jeden s lidskou podobou se proměnil ve vlka, v tomto případě se cítili lépe ve vlastní srsti.
Redin žaludek se rozbouřil; musela dýchat ústy, aby potlačila stoupající nevolnost, která se zrodila ze silné směsi strachu, znechucení a rozrušení, které se skrze ni valilo.
Fascinace. Bože.
To vysvětlovalo, proč mu tak rychle propadla, ne? A dokonce i nyní, když znala pravdu, byla jím stále okouzlená. Nemohla být, protože její oči byly upnuty k boji a srdce jí uvázlo v hrdle.
Nesnášela pohled na krev smáčející jeho hustou tmavou srst, když se on a Kenar do sebe zakousli. Nesnášela pomyšlení, že jeho štíhlé krásné tělo nabude nových jizev. A nenáviděla, jak jej ostatní vlkodlaci sledovali s chladným, tvrdým pohledem, který naznačoval, že i kdyby svůj boj vyhrál, nepřežije, aby si nárokovat svou cenu. Chtěla, aby stála sama mezi Daynem a ostatními, odvracela je svým tělem, zatímco by vrčela: moje.
Ba co víc, některá její temná část se pohledem vpíjela do jeho nové vlčí podoby: hustá černá srst se třpytila nad jeho svaly a odráželo se na ní světlo, když se vzepjal a vrhnul se na svého nepřítele; a jak se jeho smaragdové oči blýskaly zeleným plamenem, když se bojovníci setkali svými hrudníky, štěkali a vrčeli na sebe. Pohled na prohýbání, protahování a zlomyslné cenění tesáků, zařezávající se hluboko do těla a způsob, jak se pohyboval, tak elegantně, jako bojovník - stejně jako největší predátor, k ní přinášel stejný šepot: Moje.
A musela vypadnout. Protože, kdyby zůstala déle, nikdy by jeho kouzlu neunikla.
Ale jak by mohla odejít? Byla obklopená, odzbrojená, její luk a šípy zabaveny. Myšlenky jí závodily, když si prohlížela tu scénu. Zachytila rozmazaný pohyb ve stromech v blízkosti vodopádu, další z kmenu střední výšky, ale pak už nic, tak jí přišlo, že to byl jen pták.
Všichni její únosci nyní nesli vlkodlačí podobu, pohledem přikovaní k souboji, jak se Dayn vzpíná nad Kenarem a uštědřuje mu ránu na útesu a tím sráží Alfu dolů na zem. Zableskly se zuby, vystříkla krev a Kenar zaječel bolestí. Když se znovu postavil, sotva popadal dech a dopadal na přední tlapu. Dayn byl rovněž zraněný; krvácel z hluboké rány na rameni a krev odkapávající na zem pod ním prozrazovala, že existovala i další zranění skrytá v jeho tmavé srsti. Ale zaútočil jako první, vrhl se na Kenara a souboj se zkrvavenými tesáky se bleskurychle opakoval nanovo.
Brutální, ohlušující křupnutí, které následovalo, byla ta nejvíc odporná věc, kterou Reda kdy slyšela a ona mohla jen hádat, když se Kenar stáhnul a začal příšerně kulhat. A nato další mlaskavé křachnutí, které bylo tou druhou nejhorší věcí, jaké byla svědkem, to když Dayn konečně přelomil Kenarovu druhou přední tlapu, pak zvedl krví zbrocený černý čenich k obloze a děsivě uvolněně a samolibě zavyl vítězstvím.
Avvvuuuuuuuu. Hluk ji prostoupil tak, až se jí chtělo křičet a drápat si vlastní kůži. Nebo to možná bylo vědomím, že se milovala se zvířetem, zabijákem. Srdce se jí roztříštilo, jak na něj hleděla, na jeho nádhernou, děsivou… a naprosto fascinující vlčí podobu.
Znovu zavyl a v ní se náhle probudila nevolnost a musela si honem rychle přitisknout dlaň na ústa a odvrátit se. Dva z jejích obrovských vlkodlačích strážců ji následovali, jak slepě vyběhla z kruhu bez skutečného cíle ve své mysli, kromě přání dostat se pryč. Musela se dostat pryč od pohledu jeho nádherných smaragdových očí, pryč od volné přírody, divoké slávy v jeho vytí, pryč od spalující touhy se vrátit zpět.
Stráže ji hnali směrem ke stoupající pěšině poblíž místa, kde měla svůj luk a šípy. Jeden ji postrčil ke zbraním. Ten druhý se otočil zpátky ke skupině, stříbřitě bílá kožešina se mu ježila, jako kdyby ji spíše ochraňovali, než aby ji drželi v zajetí.
Počkat. Stříbrné?
Reda shlédla na nejbližší vlkodlačici, u které jí přišlo něco povědomého v jejích očích. „Keely?"
Tvor přikývl, pak ji ne jemně dloubl směrem ke zbraním na cestě. Téměř zavrčela slovo, které by mohlo znít jako "běž". A pak došlo k náhlému vytí na poplach, shluk tlap a Reda spatřila, jak se smečka pohledem upírá k ní, Keely a couvajícího stříbrného samce.
Reda vystřelila do pohybu. Popadla luk a šípy a vyrazila na cestu. Za sebou slyšela divoké vrčení znějící jako povel k útoku, když se za ní upřely pohledy celé smečky, Keely a její samotářský kamarád se je snažili odrazit, což se jim dařilo jen částečně. Zastavili některé vlkodlaky, ale jiní se za ní pustili.
Reda utíkala o život. Plíce a nohy ji bolely; vlčí přeměna jí pomáhala, ale bude to stačit? Prosím, Bože. Bohové. Ať jste kdokoliv, pomyslela si zlomeně, když dopadla na stezku a za ní půltucet bestií zkracující její náskok.
„Stát!" To slovo velitelsky vykřiknuté zastavilo vlkodlaky v jejich pronásledování.
Nemohla si pomoci. Respektujíc Daynův hlas, zastavila se na půli cesty k vrcholu a ohlédla se. Srdce jí zarachotilo při pohledu na něj stojícího na Kenarově těle, nyní oba přeměněni do lidské podoby, jeden živý, druhý mrtvý.
Dayn na sobě měl to samé oblečení, jaké měl, když se přeměnil - Jak to udělal? - a na nanosekundu vypadal jako zpodobnění v její knize, které znázorňovalo myslivce stojícího nad zabitým vlkem v triumfu nad tím, že zachránil dívku. Byla to pravda, nebo ne?
Jejich oči se setkaly a i přes tu vzdálenost se v ní vykřesaly jiskry. „Ach, Dayne," zašeptala s bolestí v srdci.
„Kvůli bohům jdi, Redo. Vypadni odsud." Nezakřičel ta slova, ale ona je v hlavě jasně slyšela, ve svém srdci. A stejně jako viděla smečku se na něj soustředit, ježili se jim srsti ze vzrušení ze skončeného boje, teď si nejspíš uvědomili, že s ním byli zapřisáhlými nepřáteli a on je nyní jejich vůdce.
Nemusela se dívat, aby to pochopila.   
To bude asi hodně ošklivé, pomyslela si Reda. Ale i když její tělo – zrádce - takové bylo, posunulo ji o dva kroky zpět po stezce, plně hrdelní řev a energie se skrz ni prohnal, přehlušily dokonce její vzlykavé dýchání.    
Nemusela se dívat, aby věděla, co to znamená: výr byl zcela otevřen. Kdyby se rozhodla odejít, musela by to udělat okamžitě.
Slzy jí rozmazaly vidění, otočila se a vyrazila vzhůru po zbytku cesty.
Zaslechla Dayna, jak křičí její jméno, ale neohlédla se. Nemohla. Dokázala se jen dívat před sebe.
Úzký kamenný most, který tvořil oblouk, byl vyšší, než se ze země zdálo, trochu děsivější, samotná cesta v některých místech nebyla širší než stopu a na jiných místech se drolila. Ale tam, kde jen o několik dní dříve zůstala uvězněná na lanovém mostě, teď polorozpadlý kamenný oblouk překonala beze strachu.
Nebyla si jistá, jestli se někdy bála víc, byla nasycena hrůzou, ale když se podívala dolů do temného středu víru, její jediná reálná myšlenka byla: No, o nic tu nejde. Nic neočekávala, když jí na mysli vytanulo kouzlo a představila si kuchyni u sebe doma, která se už najednou zdála být jen malou a zatuchlou, než bezpečným útočištěm.  Ale nemohla zůstat ve vlkodlačí říši a s Daynem už nemohla jít, už ne. Teď ne.
Ohlédla se, spatřila smečku obklopující se kolem Dayna, jako kdyby vyčkávali na příkazy a cítila, jak jí srdce puklo.
A tak skočila do víru, aby se dostala pryč.
*****
Redo! Dayn pozoroval její pád, cítil vířivou vlnu hluboko ve svých kostech a věděl, že je pryč. Cítil, jak se uvnitř něj rozpíná prázdnota, jež se mu v několika minulých dnech podařilo potlačit.
Agónie, jako rána kladivem, jím projela taková bolest, která přinášela změnu už od té chvíle, kdy se na něj dívala, jak se proměňuje, a pak znovu, když zabil Kenara. Svět byl lepší, když je ten bastard po smrti, ale přál si jiný způsob, jak toho dosáhnout. Neexistovalo opustit jej s naštvanou smečkou bez vůdce a neměl žádný čas na plýtvání.
Odtrhl pohled od oblouku a znovu se zaměřil na smečku, nelíbil se mu způsob, jakým kvůli němu byli hlavní Kenarovi strážci zapálení, i když se zdálo, že se vzadu děje nějaký rozruch v místě, kudy Reda unikla.          
Možná měl spojence nebo dva po tom všem. Škoda, že jeden, či dva spojenci nezmůžou nic, když těch druhých čtyřicet a něco mu půjde po krku.
Puls mu bolestivě bušil v lebce, rozpřáhl ruce v „žádné násilí, žádné podrazy" gestu. „Podívejte, chci se jen vrátit domů. Pokud mě tedy necháte jít."
Vlkodlaci se k němu nejdříve přiblížili, třpytili se, jak se přeměňovali do svých lidských podob, odhalující Januse, jeho silný krk vojáka, který nekriticky následoval pokyny svého Alfy a znal tradici lépe, než znal jména svých sourozenců. „Vyhrál jsi výzvu," zavrčel. „Ale my se nenecháme vést špinavou pijavicí." 
„Nechci vás vést. Chci jen-"
„Já volím Právo Výzvy."
„Zatraceně Janusi, jen minutu poslouchej. Nechci s tebou bojovat."
„Škoda." Druhý muž se rozplynul a opětovně získal vlkodlačí podobu, vycenil zuby v divokém úšklebku.
Dayn zaklel, až příliš si vědom toho, že měl jen trochu času, než se začne vír ztrácet. Sakra, ta věc se může zhroutit každým okamžikem. Zhluboka se nadechl, přivolal svou další magii a-
„Přestaň, zatraceně!" ozval se ženský hlas.
Každé oko se stočilo ke zdroji, šumění, souhlasy a vrčení se vznášely při pohledu na Keely v lidské podobě, tlačící se davem s mužem po svém boku. Byl jednou tak mohutnější, než byla ona, jeho vlasy byly stříbrné, přestože byl jen o pár let starší, než ona. Měl na sobě těžkou kožešinu a pečetní kousnutí Taylovy smečky a poslal Daynovi ocelový pohled, když se k němu připojili k boji v kruhu, který se vytvořil na Janusovu výzvu k souboji.
„Kdo sakra jsi?" vyhrkl Dayn, ale když už to říkal, Tailovo kousnutí mu pár věcí spojilo dohromady. "Roloff?"
„Ano." Velký muž to pronesl v tichém zavrčení s dostatečným důrazem, aby smečku okamžitě zastavil. Přejel ji vlkodlačím pohledem. „Keelyn otec mi ji přislíbil, ale Kenar naše pouto přerušil a vyloučil mě.  Nárokuji si ji dle původního příslibu."
A v naprostém šoku pro Dayna se Keely začervenala.
Nebyl to samotář, uvědomil si pak Dayn. Byl to Roloff, co tu obcházel při každém úplňku, takže se sám zviditelnil a zjišťoval, zdali je Keely připravená postavit se proti bratrovi. A konečně tento rok dostal to, co chtěl.
Bohové, nikdy neporozumí vlkodlačí politice. Ale alespoň někdo dostal, co chtěl.
Dayn se otočil k víru. Ach, Redo.
„Upřeš mi právo na tuto mou držku?" zeptal se Roloff.
Dayn se s ním setkal pohledem. Neuvedl by Keely do rozpaků tím, že by zavrtěl hlavou. A neřekl na to nic.
Keely a Roloff se ani neobjali, ani se nepolíbili, ale pohled, který si vyměnili, říkal, že učinit ji psancem byla tou nejlepší věcí, jakou kdy pro ni Kenar udělal.
Nyní byla ve svém živlu, když čelila smečce. „Právem a krví, vůdcovství této smečky mělo přejít na mě, ne na Kenara. Převzal vůdcovství proti tradici, což znamenalo, že neměl žádné právo přijmout skutečnou výzvu tohoto muže-" pokynula k Daynovi "-, který nebyl vaším vůdcem. Tím jsem já."  Zametla se smečkou pronikavým pohledem. "Vyzve mě kdokoliv?"
Nastalo mrtvé ticho. Janus dokonce na okamžik vypadal, jako kdyby se mu trochu ulevilo.
Po chvíli přikývla. „Dobře, pak mě vyslechněte. Tenhle muže je ten pravý pro bezpečný průchod. Nikdo se ho nedotkne."Obrátila se k Daynovi, přitom mu stiskla ruce v ryze spontánně přátelském gestu, utvořeného během dvou desetiletí.
„Jdi domů, Dayne, princi z Eldenu. Jdi s mým přátelstvím a nadějí, že toto by mohl být nový začátek nové éry příměří mezi našimi sférami."
„Ty…páni. Dobře." Dayn zaváhal, když zjistil, že sám sebe pasoval do role velvyslance ještě dřív, než získal zpět své království. „Tak jo. To je ambiciózní."   
„To je to, co by chtěla Candida, proč se tě ujala. Takže, pokud to nechceš dělat pro mě, udělej to pro ni."
Těžce polkl. „Pak potom pro vás obě. A pro lepší budoucnost našich říší, doufám."
„Dobrá. Potom jdi. Padej odsud." Políbila ho na tvář, vecpala mu do náruče jeho ruksak, kuši, meč a pokynula smečce, aby jej nechali projít.
Roloff mu dal svou dlaň na rameno, která přála dobrou víru "a už se nevracej" náznak, a zbytek smečky jej sledoval bez mrknutí jejich jantarových očí, které říkaly "dobře doraz. "
Bude trvat dlouho, než je Keelyno dobré jméno přesvědčí a i ostatní smečky dají pijavicím šanci, ale výhody toho mohou být obrovské. Což byl jen další důvod, proč potřeboval svůj zadek dostat přes ten vír a zajistit, aby tato nová éra vůbec začala.
Přesto se v Daynovi otevřela dutá prázdnota, když se rozběhl po stezce k oblouku. Ne proto že by byl smutný, že opouští vlkodlačí oblast, nebo z důvodu proměny - a úmrtí - kterými prošel, nebo ne zcela. Ne, bolest měla kudrnaté červené vlasy a modré oči a prázdnota šla ruku v ruce s vědomím, že tři nejlepší dny jeho života byly u konce.
A na zbytek bylo potřeba začít.
Jeho nohy pokračovaly dolů a zamířily po úzkém oblouku po Rediných stopách, své zanechával v tenké vrstvě drti. Zastavil, kde se zastavila ona, a na vteřinku zavřel oči a snažil se k ní v myšlenkách promluvit a opět selhal. Přesto však poslal své poselství k vířícím sférám magie v marné naději, že by ji mohl dostihnout, stejně jako to kdysi dokázala kniha pohádek: Měj se dobře, sladká Redo. Buď statečná. Žij svůj život.

Poté, aniž by shlédl dolů, vkročil přes okraj. A klesal domů.

17 komentářů:

  1. Moc děkuju za skvělou kapitolu. Už se těším na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  2. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem pekne za super preklad čakám na pokračovanie, myslím, že Reda nešla domov...

    OdpovědětVymazat
  4. Super !!! Díky za překlad a korekci !!!!!

    OdpovědětVymazat
  5. Bože,taká som zvedavá,čo s nimi bude ďalej !!!

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  8. Dakujem za skvele pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  9. Ďakujem za ďalšiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  10. Vdaka za preklad a som fakt zvedavá na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat