čtvrtek 5. ledna 2017

Chůva z pekla - Kapitola 7 2/2


Fontána byla středem městského náměstí. V této části noci byla tato oblast opuštěná. Nebe už začínalo prosvítat. Kdyby byla člověk, užívala by si svítání se vším nadšením, že strávila první noc s milencem, kterého chtěla vidět znovu a znovu. Místo toho svítání přinášelo pocit strachu.
Nevšímavý Quel jí položil ruku kolem ramen a držel ji blízko sebe, jak šli. „To byla tedy noc. Rád bych tě viděl znovu. I když myslím, že kdyby se reverendka dozvěděla, že nejsi panna po jednom rande se mnou, nemusela by tě pustit.“
„To by nebyla tak špatná věc, Quele.“

Jeho kroky zpomalily, jak její srdce tvrdě udeřilo v jejím hrdle. „Co to, zatraceně, mělo znamenat?“
„Nevím, jestli je dobrý nápad, abychom se vídali.“
Teď už zastavil, držel ji za ruku a hleděl jí do tváře. „Dáváš mi kopačky?“
„Nemůžu tě už vidět,“ vyhrkla. Musela s Quelem zpřetrhat všechny vazby předtím, než Lucifer objeví její zalíbení. Bylo to něco, v čem před tisíci lety selhala se Swiftem Riverem. Pak udělala jednu neodpustitelnou chybu: podcenila Satana. Nemusela být nejchytřejší z démonů, ale učila se, a hodlala to dnes večer dokázat. Quelovu životu dala přednost před svými tužbami. „Je konec. Omlouvám se.“
Quel nadával. „Já tomu nevěřím. Shay-.“
Zastavil v půli věty. Natáhl se pro svou pistoli, zahleděl se do stínů, jeho nosní dírky se rozšířily. „Pekelný pach.“ Stovky malých kopyt přeneslo jejich pozornost na druhý konec náměstí. Stádo kozlů klusalo směrem k nim. Nadýchaní a bílí, vypadali jako ti, co měla Harmony s Damonem ve stodole. Svítící červené oči ukazovaly na jejich původ.
„Subdémoni,“ zavrčel Quel. Vystřílel stříbrné kulky do stáda a zničil je. Kozlové syčeli a skákali, rozpouštěli se před jejich očima.
Zazněl výkřik. Něco proletělo kolem, rozcuchalo to Shayiny vlasy. Quel vystřelil. Sova padla na zem, její červené oči vybledly, jak ležela u jejich nohou. Když se vypařila, obloha se zaplnila jinými stvořeními, stovkami. Jejich křídla šustila jako suché listí. „Netopýři, tentokrát,“ řekla. Subdémoni se snesli a kvíleli.
Quel si ji přivinul a nechal ji, aby si schovala hlavu na jeho hrudi, jak střílel po bestiích. Objevilo se více stvoření, aby nahradily ty, které už zničil. Ďábel byl cítit ve vzduchu. Mohla cítit zlomyslnost.
A tak to začalo… Luciferova trpělivost vypršela. Její čas svobody byl tentam. Čas jednat nad ní visel. Otočila se. „Quele, zachraň se. Až přijde ten čas, nesmíš zaváhat. Musíš se zachránit.“
Ucukl. „Ženská, teď už vážně mumláš.“
„Slib mi, že to uděláš.“ Stiskla jeho ruce. Jeho oči byly rozšířené popřením. Raději by sám zemřel, než aby jí ublížil, to věděla. Existoval jediný způsob, jak zařídit, aby udělal to, co chtěla, a to říct mu, co ve skutečnosti byla. „Jsem monstrum, Quele. Démon. Tvoje instinkty byly správné.“
„Blbost,“ zavrčel. Jeho modré oči byly teď tmavší. Byl naštvaný.
„Přišla jsem sem, abych zabila dítě Faithfullových. Lucifer mě sem poslal. Myslí si, že až to dítě vyroste, bude jeho protivníkem, dokonce se bojí, že ho to dítě porazí. Poslal mě sem, aby se ujistil, že se to nestane.“
„A ty jsi to nemohla udělat.“
Stáhlo se jí hrdlo. „Ne,“ zašeptala. „Nemohla.“
„Jsi člověk, proto.“ Quel uchopil řetízek visící kolem jejího krku a napnul ho tak. „Démon by tohle nemohl nosit. Ty můžeš. Jsi smrtelná, Shay. Jsi jednou z nás, ne z nich. Jsi člověk.“
Člověk… Mohlo to být? Ano. Už tomu napůl věřila. Quelovo přesvědčení ji přesvědčilo úplně. Její duše, její imunita na stříbro, její panenství, bylo to očividné. „Topila jsem se ve fontáně přání a vrátila jsem se z ní smrtelná.“
„Přála sis být smrtelná, mít duši, a ona ti dala to, co jsi chtěla.“
Duši. Šanci skutečně žít, uvědomila si nakonec. „Už nejsem nesmrtelná.“
„Kvalita nad kvantitu, říkáme my lidé.“
Zasmála se tomu a pak opět udeřila realita. Její nové postavení znamenalo, že byla ještě slabší, než si myslela. Neměla žádné schopnosti, kterými by mohla bojovat proti Luciferovi a všemu, co proti ní pošle. A tito subdémoni byli jenom špička ledovce.
„Jdi, Quele.“ Strčila do něj. Bylo to, jako by se snažila posunout cihlovou zeď. „Dostaň se odsud. Nezáleží na tom, co jsem teď; Lucifer tě zabije, pokud zjistí, že tě miluji.“ I přes svoji tvrdost se na ni podíval s údivem. „Ano, miluji tě. Vracíme se v čase, Quele, hodně. Bylo to v době ledové. Byl jsi lovec. Já byla démon a zamilovala se do tebe. Luciferovi se to nelíbilo. Donutil mě tě zabít. Udělal to znovu-“
„Zadrž. Cítím démona.“ Jeho hlas zněl příliš klidně, příliš stabilně. Pohled na jeho obličej odhalil poplach.
Zatraceně, lovec démonu byl nervózní. To nebylo dobré znamení. Cokoli, co bylo na cestě, ho děsilo. „Je to mocné, Shay. Starověké.“
Kdo to byl? Podívala se do stínů. Nejstarších démonů byl pár; znala je všechny. „Vidíš? Musíš se odsud dostat.“ Proč tomu nerozumí? Věděla to! Už si to prožila. „Zapomeň na ty hlouposti ohledně ochraňování. Jdi. Jsi mimo.“
„Máš špatného chlapa, pokud si myslíš, že tě tu nechám, anděli.“
„Nejsem anděl!“ zakřičela frustrovaně.
„Pro mě jsi.“ Quel vydal potlačovaný vzdech a přitáhl si ji blíž a tiskl ji proti sobě. Zastrčila ruce pod jeho kabát a nasála teplo jeho těla. S jejím třesením to nepomohlo. Bylo to jako tu noc, kdy měla nehodu. „Je jedno, co jsi byla,“ řekl do jejích vlasů. „Nezajímá mě to.“
Zazněl tichý smích. „Žárlím, Shay. Stýskalo se mi dole v Pekle, a tady jsi, znovu ve společnosti smrtelníka. Co oni mají a já ne? City?“

Známý hluboký zpěvavý hlas ji zamrazil do jejího středu. Nevím, pomyslela si. Lucifer za ní neposlal jakéhokoliv démona. Poslal toho nejvíce obávaného démonního Pána ze všech.

10 komentářů: