čtvrtek 8. září 2016

Chůva z pekla - Kapitola 1




Hledá se: Milující chůva ochotná se nastěhovat a starat se o jediné dítě pracujícího páru. Musí být ochotná se přestěhovat do Mysterie. Soukromý pokojík v domě. Volejte pro informace ohledně platu a detailů.
„Démone!“ zakřičel Lucifer dost hlasitě na to, aby zatřásl hlubinami Pekla. Roztavené lávové kameny odpadávaly ze zdí, posílající tak ječící banshee do stínů, a probouzely všechny druhy temných tvorů.
Se skloněnou hlavou a rukama položenými v podřízeném gestu Shay pospíchala, aby odpověděla na volání Pána.

„Jdeš pozdě!“ poťukával Lucifer prstem po své kozí bradce. „Jakou máš tentokrát výmluvu?“
„Tento démon má vynikající omluvu, můj Pane. Tento démon se musel postarat o raft plný sirotků zmítající se ve vodách plných žraloků.“
„A postaral se o to?“
„Ano, Pane.“ Riskovala pohled na něj. „Je něco v nepořádku, Pane?“
Jeho rohy pulsovaly hněvem, jak bodnul vidlemi do kamenů a ještě jednou zuřivě zařval. Bylo jasné, že ho něco velice rozčílilo. Shay doufala, že to nebylo něco, co provedla ona. Jak jednoduše by ji mohl přeměnit v to, co byla na počátku času: v nic.
„Nikdy se nepodřídím potěru démona, jehož zadek jsem vyhodil kvůli tomu, že čas od času vykonával dobro!“ Přiložil dráp ke stěně jeskyně. Zdi se otřásly a otevřely, aby jim ukázaly pohled na krásné městečko.
Vysoký muž pěkného vzhledu šel po cestě k domu a kostelu.
„Damon z Mysterie…“ Shay zaměřila svůj pohled a sledovala scénu s přivřenýma očima. Začínala rozumět důvodu, proč byla předvolána. Po deset století sloužil Damon jako Luciferův Vyšší Pán Démonů Sebepochybnosti a Rozmyslů, dokud ho nepřistihli, jak vykonává dobro. Po několika stoletích mučení ho Lucifer udělal smrtelným a poslal ho dožít své dny v Mysterii, do městečka, které zachránil před stovkami let. Tato světská lítostná existence byla noční můrou každého démona. Ale Damon nevypadal, že by nějak trpěl. Zamiloval se, a nejen do svého ubohého života, ale i do lidské ženy. A to do ženy Boží: Harmony Faithfullové, která vedla hloupě malý dům Boží v Mysterii.
Ne že by to Lucifer vzal v klidu. Drby, které se šířily po lávových bazénech, říkaly, že se Ďábel choval velice nevrle kvůli Damonově – odváží se to říct? – spokojenosti.
Temný Pán posílal subdémony a další odporné tvory nahoru branami Pekla, aby mučil Damona a jeho novomanželku společně s obyvateli Mysterie, z nichž bylo mnoho taky nemrtvých. Pokaždé se město bránilo. Nikdo si nebyl docela jist, jak ani proč se mohli bránit, ale tato záležitost se vyšetřovala.
Teď byl ten pár sezdán. Harmony milovala bývalého démona přese všechno. Shay si odfrkla. Žádný muž si nezasloužil takové zasněné popletené uctívání. Jako by to už nebylo tak zlé, zplodili spolu dítě.
Bylo to tak nechutné! Sahy se zakřenila. Očividně chtěl Lucifer rodinu rozdělit.
„Svedu ho, jen jak dorazím do Mysterie, Pane. Nebo možná ji. Můžu svést oba.“
„Ne, ty hloupé stvoření!“ zvednul ji. „Nechci, abys je svedla. Chci, abys zničila jejich dítě!“
Shay visela třesoucí se z rukou svého Pána. Jeho karmínové oči byly víry lávy vyhrožující, že ji pohltí a vtáhnou ji hlouběji a hlouběji. Kdyby ztratila samu sebe v těchto očích, byla by uvězněna a neschopna se osvobodit. Skončila by.
Pomalý úsměv odhalil lesknoucí tesáky. „Bojíš se konce své existence.“ On to ví! Samozřejmě, že to ví. Myslela si, že může utajit své nehlubší obavy? „Odpověz mi, Démone!“
Silně s ní zatřásl. Skřeti a chrliči se kutáleli skrz stíny, opouštějící tak síň a Luciferův hněv.
„Ano,“ zakřehotala v jeho sevření. „Tento pokorný démon se strachuje neexistence.“
Jeho úsměv se rozšířil. Jeho zářící oči zářily zlomyslností. „Pak mě nezklameš.“
„Ne, Pane.“
„Získej si jejich důvěru, ať tě pustí blízko toho dítěte.“
„Ano, Pane.“
„A drž se dál od fontány,“ zavrčel.
„Jaké fontány?“
„Jaké fontány?“ Zatřásl s ní, oheň propuknul v jeho očích. „Kdybys byla tak chytrá, jak jsi ďábelská! Mysterijská fontána, hloupý démone. Fontána přání. Nepřibližuj se k ní.“ Zatřásl s ní tak silně, že jí zvonilo v uších. „Moje slovo je zákon! Není to něco, co by mělo být zpochybňováno. Jdi na zem a získej si důvěru té rodiny. Pak zabij to dítě a přines mi jeho kosti. Zklam mě a…“ Přitáhnul si ji k obličeji. „A já tě vymažu, vymýtím, vykopnu – na celou věčnost!“ Jeho vrčení třáslo celou jeskyní. „Nezáleží na tom, kam utečeš, kde se schováš, já tě najdu a skončíš. Nikdy neutečeš svému osudu.“
Drmolící ji odhodil na zem. Vyškrábala se zpět na nohy a klopýtala pryč od jeho hrozby: „Najdu tě a skončíš.“ Lidé měli své Nebe (nebo Peklo). Andělé se také mohli těšit na Nebe. Tak jako všechny druhy nemrtvých stvoření měly před sebou budoucnost a nezáleželo, jestli to byli upíři, měniči nebo dokonce duchové. Ale pro zničeného démona znamenala věčnost nic, nula. Prostě by už neexistovala.
Ta představa děsila Shay víc než cokoli jiného. Najdi to dítě a zabij ho. Nebyla tu jiná možnost. Selhání prostě nepřicházelo v úvahu.


Damon, nový otec a bývalý démon, stoupal po schodech na verandu domu, který sdílel se svou ženou Harmony, mysterijskou reverendkou. Jejich černý labrador Bubba mu skákal kolem nohou a šťastně štěkal. Před tím, než dosáhl vršku schodů, vyběhnul Dr. Foff vyvažující svou černou lékařskou brašnu a jeho černý BlackBerry, zatímco si upravoval brýle na nose.
Damonovo srdce poskočilo. Jeho žena, jeho dítě - nemohl snést myšlenku, že by se jim něco stalo. „Je vše v pořádku, doktore?“
„Ve vašem domě ano. Moje schůzka s vaší ženou byla přerušena. Potřebují mě na střední škole. Trénink Bojujících Víl byl trošku dneska hrubší než normálně.“
„Mám rád americký fotbal,“ přiznal Damon.
„Fotbal? To byly roztleskávačky.“ Fogg si přejel prstem vnitřek límečku, když sbíhal zbytek schodů.
I přes svůj intelektuální vzhled si vzal Fogg princeznu divokých elfů za manželku. Divocí elfové žili mimo hranice Mysterie a mimo zákon. Když si vzali člověka, tak to bylo většinou z donucení. Po měsíci překvapivého manželství ho elfka opustila. Mírný doktor si sám doporučil návštěvu u Harmony kvůli duchovní konzultaci. Dnes měli první sezení.
Harmony stála ve dveřích. „No,“ řekla s povzdechem, „to bylo zajímavé.“
Damon pozvednul obočí při pohledu na svou ustaranou ženu. „Nevypadá dobře, děvče.“
„Nevypadá, chudák. Prošel si těžkými časy. Myslím, že dnešek pomohl – hodně. Vrátí se. A ty pojď sem, zlato. Potřebuji polibek.“
Děvče vědělo, jak používat ústa, jak by služebnice Boha vědět neměla, ale on byl za to rád. Chvilku ji držel blízko sebe, držel její obličej ve svých dlaních a vychutnával si to, jak byla cítit její pokožka, a lásku, která se jí odrážela v očích, když se na něj podívala. Existoval deset tisíc let před Harmony. Ale v jeho mysli začal život teprve teď.
Ještě jednou ji políbil na rty a vzal ji za ruku. „Damonu juniorovi se stýská po tatínkovi,“ řekla a vedla ho dovnitř.
V kuchyni seděl malý Damon ve své židličce. Zavýskal nadšením, když uviděl svého otce. „Tati!“ Váza na stole dvakrát poskočila a pak se zastavila.
„O můj bože,“ vykřikla Harmony a utíkala pro utěrku, aby utřela rozlitou vodu, zatímco Damon řekl přísně:
„Synku, řekl jsem ti žádné pohybování s nábytkem – nebo jinými předměty – bez mého nebo matčina svolení.“
Harmony zbledla, vlhká utěrka jí visela z rukou. „Tím chceš říct, že malý Damon pohnul tou vázou?“
„Jo. Viděl jsem ho to udělat před několika dny. Když jsi přišla domů z obchodu a spadla lampa.“
„To byl vítr.“
„Ne,“ řekl rychle.
„Myslíš, že naše dítě má… schopnosti?“ zavýskala.
Snažil se chytit ji za ruku, ale ona si s ní projela vlasy. „O té možnosti jsme přeci mluvili, když jsi byla těhotná, lásko.“
„Já vím, ale…“ Povzdechla si. „Mysleli jsme si, že šance na to, že tvé schopnosti v tvé DNA se přenesou dál, je malá, skoro nemožná.“
„Nemožné je, aby se služebnice Boží zamilovala do ex-démona,“ řekl něžně. „Nemožné je, aby bývalý posluhovač Lucifera zjistil, že má duši. A přesto se obojí stalo. Jo, lásko, kdo jsme, abychom tvrdili, co možné je a co není? Kromě toho, já nejsem jediný, kdo má v tomto vztahu schopnosti.“ Harmony byla talentovaná jasnovidka, talent, který zdědila po své prababičce. Ještě si pořád nezvykla na to, co ve skutečnosti je. Nebyl překvapený, že „zapomněla“ na to, že není jediný, který obdaroval jejich potomka nadpřirozenými geny.
Váza znovu poskočila. Harmony se otočila na jejich syna a hrozila mu prstem. „Damone juniore! Slyšel jsi svého otce, takže žádná… žádná telekineze!“ Zakabonila se. „Nemůžu uvěřit, že jsem to řekla.“ Dítě se usmálo kouzelným úsměvem a Harmony roztála. „Ten malý kouzelník. Má tvůj úsměv, zlato. Musím začít být proti tomu imunní, jestli chci vychovat tohle dítě. Oh, Damone, co budeme dělat?“
„Je mu jenom rok, děvče. Časem se naučí kontrolovat svoje schopnosti.“ Schopnosti, které budou podle Damona sílit, jak čas poběží. „Je velice důležité, abychom udrželi jeho schopnosti v bezpečí před Luciferem.“
„Nemyslím si, že ho bude problém, když jsem s tvým bývalým šéfem nemluvila…“ Harmony předstírala, že se soustředí, „roky. Naše cesty se nikdy nezkříží,“ řekla sarkasticky. Pak si všimla, jak vážný byl, a její oči se rozšířily. „Bude Satan schopen ho vycítit? Bude vědět, co naše dítě umí? Oh Bože, Damone, pokusí se ublížit našemu dítěti?“
Damona sevřel strach. A také vztek. „Uděláme vše, co je v našich silách, abychom se ujistili, že se to nikdy nestane, děvče. Ale jednoho dne ten chlapec povstane jako mocný nepřítel Ďábla.“
Malý Damon se zasmál a kostky ledu zachrastily ve džbánu s ledovým čajem. „Damone Juniore!“ vykřikli Damon s Harmony najednou. Pak se na něj Harmony otočila, oči rozšířené.
„A k tomu tvému posledními komentáři, Damone z Mysterie, nemysli si, že jsem si nevšimla, jak jsi ho tam prohodil. Nebude žádný boj mezi naším dítětem a Ďáblem. Slyšíš mě? Zakazuji to.“
Venku zahřměl hrom, když si Harmony sedala ke stolu. Odříkala tiše modlitbu před tím, než servírovala večeři, kterou jedli v tichosti, ohromeni vidinou epické bitvy dobra a zla. O chvilku později začaly padat první kapky.
Brány Pekla se otevřely s proudem žáru a pouštěly jediného démona před tím, než se znovu zavřely. Les zpíval skřeky a ječením několika okřídlených démonů a skřetů propuštěných, když se díra do pekla otevřela. Nižší tvorové zmizeli do mlhy provádět nějakou neplechu, ale démon, zkušený a několik staletí starý, spěchal za svým úkolem. Měl před sebou ještě několik mil, než dorazí do Mysterie.
Démon měl plno hlavu myšlenky, aby se držel z dohledu lidí. Nesměl být vyrušen, nesmělo mu nic bránit nebo odvést jeho pozornost. Měl práci, kterou musel udělat. Najít to dítě. Zabít ho před tím, než vyroste do dospělosti a vyzve samotného Lucifera.
„Zklam mě a já tě vymažu, vymýtím, vykopnu – na celou věčnost! Nezáleží na tom, kam utečeš, kde se schováš, já tě najdu a skončíš.“
Démonka se nahrbila a zasyčela, zmizela ze světla, jak na sebe brala svou tradiční lidskou podobu. Její červená kůže odpadla a nahradilo ji hladké krémové maso. Pařáty s drápy se proměnily do dvou nohou zakončenými deseti perfektně tvarovanými nehty. Pryč byly rohy vyčnívající z její lebky, místo nich narostly po bradu dlouhé vlnité vlasy rudohnědé barvy. Hlubiny už nedominovaly jejím hnědým očím. Byly orámovány tmavými řasami a vypadaly úplně jak lidské. Nikdo nebude schopen říct, co byla a kvůli čemu sem přišla.
Zabíjet. Vítr zavál a zatřásl úkrytem z deštěm pokrytých stromů. Pod kabátem nízkých mraků vyrazila Shay vpřed a dolů z kopce a věděla přesně, kam má jít.


11 komentářů: