pondělí 29. srpna 2016

Nejtemnější lži - Prolog



Gideon hleděl na spící ženu, ležela na vrcholu postele, zachumlaná v měkkých peřinách modré barvy.

Jeho žena. Možná. 

Černé vlasy měla rozcuchané kolem přirozeně smyslného obličeje, dlouhé řasy jí spočívaly na půvabné tváři. Jedna z jejích rukou spočívala na jejím spánku, prsty měla zkroucené, azurově namalované nehty zářily ve zlatém svitu lampy. Její nos byl dokonale tvarovaný, brada tvrdohlavá a její rty, byly plné, šťavnaté a červené. A její tělo... Bohové. Možná, že to byl důvod jejího jména, Scarlet. Zlomyslně zaoblená prsa… štíhlý pas a ploché bříško… zakulacené boky… dlouhé štíhlé nohy… každá její část, byla naprosto dokonalá a chutná. Nebylo pochyb o tom, že byla nejúchvatnější žena, kterou kdy viděl. Skutečná Šípková Růženka. A taková kráska se budí polibkem.  

Ta myšlenka mu na tváři vyvolala úsměv v čistě mužském uspokojení. Stačil jediný pohled na ní a každý muž věděl, že její vášeň je jako oheň. Ovšem ostatní netušili, že je posedlá démonem. Mohla je všechny napadnout, ale neudělala to.  

Kdysi dávno se svými přáteli ukradli Pandořinu skříňku a otevřeli ji. Rozpoutali zlo, které v ní bylo ukryto. Jo, jo, jediná chyba a vše bylo zničeno. Ani vteřinu nepřemýšlel o důsledcích a udělal to, ale bohové je všechny potrestali. Každý bojovník, který se zúčastnil krádeže, byl prokletý, musel ve svém těle hostit démona. Démony jako, Smrt, Katastrofa, Násilí, Nemoci, Lež. Ve skříňce bylo mnohem víc démonů, než provinilých válečníků a tak byly zbývající démoni umístěni do vězňů v Tartarusu. Tam, kde Scarlet pobývala celý život.

Gideon byl spárován se Lží a Scarlet s Noční Můrou.  

Když Scarlet usnula, napadala sny jiných lidí. A on nemohl pronést jedinou pravdu, aniž by u toho příšerně netrpěl. A když to udělal, bolestí padl na kolena, nesnesitelná muka se přes něj valila, bolest řezala jeho orgány, kyselina se rozlévala v jeho krvi, ubírala mu sílu, dokonce mu sebrala chuť žít. 

„Jsi ošklivá,“ řekl by, i když by tím myslel „jsi krásná“. Většina žen by se kvůli tomu rozplakala a utekla od něj, co nejdál to půjde. Ale i tak mu to nevadilo. Protože, hej, on byl imunní vůči ženským slzám. Ale co by udělala Scarlet? uvažoval. Vadily by mu její slzy? 

Natáhl ruku a přejel prstem podél křivky její brady. Pohladil jí po hebké kůži. Smála by se mu, nebo by k němu byla lhostejná? Pokusila by se mu zakousnout do krku? Věřila by mu? Nazývala by ho lhářem? Nebo by ho opustila, tak jako ostatní? Představa, že by jí ublížil a ona by se na něj zlobila, ho podivně zasáhla, obzvláště když pomyslel na její odchod. Spustil ruku k bokům a zaťal ji v pěst. Možná by jí mohl říct pravdu. Možná by jí mohl pochválit, ale věděl, že to neudělá. Takovou chybu už jednou udělal a nechtěl jí opakovat. Byl tak hloupý. A podruhé to nedopustí. Už se to jednou totiž stalo. Největší nepřátelé Lordů – Lovci – řekli, že zabili Sabina, strážce Pochybností. Gideon svého přítele miloval jako bratra a jeho domnělou ztrátu neunesl. Klesl na kolena a křičel, křičel, jak moc je nenávidí, jak je chce všechny zabít, a Bohové všechno to byla pravda. I kdyby to mělo trvat roky nebo staletí, Gideon by dodržel své slovo a pomstil svého přítele. Byl potrestán za svá slova a bolest ho naprosto ochromila. Kroutil se na podlaze a svíjel se nepředstavitelnou bolestí, jako by ho mučili. A oni ho mučili. Lovci mu opakovaně ubližovali. Poté, co se tak zhroutil, měl oteklé oči a vyrazil si několik zubů, nehty měl zcela stržené od toho, jak je dřel o hrubou podlahu, pokusil se rozdrásat si motýlí tetování – jejich značka Lordů. Myslel si, že je s ním konec. Dokud se neobjevil živý Sabin a neodnesl ho domů. 

Naštěstí se začaly obě ruce konečně regenerovat. Dlouho na to čekal. Velmi ... trpělivě. Čekal na to, aby mohl začít usilovat o pomstu. Byla to jeho priorita. Ale pak jeho přátelé uvěznili tuto ženu, Scarlet, a ona mu tvrdila, že jsou manželé. 

Takže se jeho priorita trochu změnila.  

Nepamatoval si na ni a ještě méně si vzpomínal na jejich svatbu. Ale viděl záblesky její tváře po mnoho let. Většinou pokaždé, když se zhroutil na ženu, ve které právě vyvrcholil, zpocený, lapal po dechu, ale i tak nebyl zcela uspokojený. Protože byl příliš naplněn touhou po něčem, nebo po někom, ale nebyl schopen to pojmenovat. Proto se mu nepodařilo úplně popřít svůj nárok. A on potřeboval, aby to popřela. Aby jí mohl dokázat, že se mýlí. V opačném případě by musel žít s vědomím, že opustil ženu, kterou přísahal ochránit. Bude muset žít s vědomím, že spal i s jinými ženami, zatímco jeho žena utrpěla. Bude muset žít s vědomím, že měl i jiné ženy, zatímco ona byla sama.  

Něco uvnitř něj požadovalo, aby to Scarlet vysvětlil, ale ona byla tak tvrdohlavá a odmítla se s ním bavit. Stejně tak, jako když se poprvé setkali. A aby byl upřímný, nedával jí za vinu, že jim zadržovala informace. Jak by mohl? Byla vězněm Lordů, stejně jako on nedávno skončil v rukou Lovců – a ani náhodou s nimi nemluvil. Dokonce mlčel, i když mu tak bolestivě amputovali ruku. 

Takže, přišel s plánem. Aby se mu Scarlet otevřela a důvěřovala mu, musel ji vzít na jiné místo. Jen na malou chvíli. Jen dokud nedostane odpovědi. A tak to dnes ráno udělal. Zatímco jeho domnělá žena spala a nevnímala svět okolo sebe, unesl ji ze svého domova. A jako správný hasič si ji přehodil přes rameno a ubytoval se v tomto hotelu v Budapešti. A konečně, dostal by všechno, po čem toužil. Jediné, co musel udělat, bylo probudit ji...

16 komentářů:

  1. Dakujem za uvodnu kapitolku. GabiM

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za první překlad a korekci!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Knihomolka.36529. srpna 2016 10:41

    Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za překlad a korekci !!!!

    OdpovědětVymazat
  5. Dakujem za ďalšiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  6. Už se moc těším na pokračování, děkuji za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  7. Ďakujem za zahájenie prekladu ďalších Lordov... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  8. Ďakujem za preklad a korekciu :-)

    OdpovědětVymazat