úterý 10. května 2016

Chodící trable - Kapitola 6


MYSTERIE, DRUHÁ ZEMĚ
Přítomnost
Withering poslušně následovala svou matku a sestry z jídelního místa (restaurace? Bože a ďáblové, jak je to dlouho, co byla naposledy v restauraci?), nechávající Thada za sebou, aby vyrobil více kousků pizzy. Stále měla problémy sledovat vývoj událostí poslední hodiny. V jednu chvíli sledovala ohavného Katai, a v další záblesk světla a rachot a normálně zbarvená voda (kromě toho, že jí čistá voda přišla divná po všech těch letech fialové vody), a byla zpět se svou váženou matkou a sestrami.
A ten zvláštní muž! Husté tmavé vlasy, krásné čokoládově (ahh, čokoláda! Jak dlouho to je, co nějakou měla?) zbarvené oči. Štíhlé, svalnaté tělo a velice rychlé nohy. Strašidelně rychlé.
Byla ohromena, jak spěchal, aby pomohl; mohla cítit, že v něm nebyla žádná magie, zvláště nic mimořádného. A přesto skočil doprostřed bitvy bez zaváhání.

A jak je to dlouho, co se podívala na muže jako na potenciálního partnera, místo bojovníka? V démonské zemi byly její styky s muži vždy rychle a skoro bez emocí; dva lidé snažící se ukradnout trošku tepla, protože jeden nebo oba mohly další den zemřít. Teď, když byla zpět, tak by možná mohla…
Ne. Měla zodpovědnost. Musela udržet portál mezi Primární Zemí a Druhou Zemí uzavřený; Mysteria bylo krásné místo a nezasloužila si zamoření démony. Musela se dostat zpět; a to rychle.
Ale proč? To není fér! Jsem teď doma, patřím sem, ne do Primární Země.
Ale vážně patřila? Vážně? Teď věděla to, co nevěděla před mnoha lety, že speciální lidé padají do démonského království každých pár let a měli za úkol držet démony v jejich teritoriu.
Byla první, kdo získal moc od démonů a převzal celé království. Ale její pozice byla vždy nejistá; démoni nebudou stát za jejím vůdcovstvím. Teď když byla zpět – teď když bylo přání její matky vyplněno – znamenalo to, že měla dát stranou jakoukoli šanci na štěstí?
Nevěděla.
„A pamatuješ si domov, Withering, zlato.“ Její matka ji vedla do starého domu. Zvláštní, jak malý vypadal! „A my jen – a – tvoje ložnice je – pamatuješ si.“
Pamatovala. Podívala se po hlavní ložnici (její matka si vzala pokoj pro hosty a dala trojčatům největší ložnici), hledící na palandy a dvoulůžkovou postel stojící u stěny. Podívala se na skříně a komody, které byly naplněné oblečením, které bylo příliš malé, a to nezmiňovala, že nevhodné k věku.
Její sestry nic neříkaly, jen ji sledovaly.
A najednou se cítila, jako by měla plakat.


10 komentářů:

  1. dekuji moc za dalsi kapitolu
    Ellie

    OdpovědětVymazat
  2. Mockrát děkuji za další kapitolu

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem pekne za preklad

    OdpovědětVymazat
  4. Moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Vdaka za preklad a korektúru, a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat