úterý 26. dubna 2016

Chodící trable - Kapitola 4




Withering jedla, jako by jí to chtěl někdo vzít. Vzhledem k jejímu stavu oblečení (očividně domácí výroba z kůže zvířat) a vyčnívajícím klíčním kostem Thad hádal, že její jídla nebyla snadná k nalezení.
A kde byla posledních pět sekund – patnáct let? – byla pryč? Na nějakém místě, které bylo náročné… možná i neodpouštějící.

Scornful a Derisive nebyly moc nadšené z nového vývoje situace, to bylo hned vidět. Normálně jste je nemohli umlčet. Ale teď se hnípaly ve svých obědech a nemohly přestat zírat na jejich sestru, pak na sebe navzájem, pak na Withering.
Ani Thad nemohl přestat zírat na Withering, ale z docela jiného důvodu.
„Zlato, mě to moc mrzí,“ říkala paní Desdainová a truchlivě se přebírala kousky červené papriky na svém kousku pizzy. „Nikdy jsem neměla říkat něco takové okolo studny přání. Žiji v tomhle městě celý svůj život a nemůžu uvěřit, že jsem byla tak nezodpovědná – a ještě to odnese má vlastní dcera.“
„Nechtěla jsi mi ublížit. A pokud se paměť této ženy neplete, tak jsme ti v první řadě způsobovaly potíže my.“
„Zrádkyně,“ zamumlala Scornful, sundávajíc další kousek salámu ze své pizzy.
„Čarovně vysoká zrádkyně,“ dodala Derisive a odstrčila svůj talíř.
„Je mi to jedno!“ zakřičela jejich matka. „Očividně jsi byla poslána na nějaké hrozné místo a byla jsi donucena vyrůstat tam. Tvoje oblečení – a tvé zbraně – a jsi tak hubená.“
Withering vypadala překvapeně, jako by nebyla zvyklá, aby se o ni někdo bál. Pravděpodobně nebyla. „Tato žena se adaptovala.“
„Můžeš teď začít používat nějaká zájmena?“ vyštěkla Derisive. „Celá ta věc s „touto ženou“ začíná být docela zastaralá.“
„Ty mlč, Derisive,“ nařídila jí matka. „Řekni mi, Withering, drahá. Jak dlouho jsi byla – tam, kde jsi byla?“
Withering pokrčila rameny. „Tato žen- Nepočítala jsem to. Dost dlouho na to, abych přežila a převzala království.“
„Království?“ řekl Thad, který promluvil za tu dobu poprvé.
„Démonské království, do kterého jsem spadla. Naučila jsem se bojovat tím, že jsem zabíjela démony. A když nastal správný čas, tak jsem zabila vůdce a převzala jeho vládu. Ten, kterého jste viděli ve vodě – to byl někdo, kdo se snažil získat zpět korunu.“
„Takže jsi něco jako královna na tom druhém místě?“ řekla Scornful a konečně zněla trošku – ale jen trošku – ohromeně.
Withering pokrčila rameny. „Vedu. Ale teď…“ Podívala se po prázdné pizzerii. „Nevím, kde je moje místo.“
„Je samozřejmě s tvou rodinou,“ řekla její matka pevně.
„Možná, ó, má matko,“ odpověděla, ale vypadala, že pochybuje.
„No, proč ne?“ zeptal se Thad.
Withering vypadala, že jí to je nepříjemné. „Nemusí to být… bezpečné. Pro mě, abych tady zůstávala.“
„Samozřejmě, že zůstaneš tady,“ řekla její matka ostře.
„Ano,“ dodala Scornful a pak se zasmála. „Tato žena zůstane.“
„Nemusíš nic rozhodnout zrovna v tuto chvíli,“ zdůraznil Thad a byl odměněn jedním z jejích vzácných plných úsměvů.


12 komentářů: