úterý 19. dubna 2016

Chodící trable - Kapitola 3



Paní Desdainová pomohla mokrému a rozzuřenému pošťákovi ven z fontány, který pak utekl s nevýrazným děkuji, což Thada ani moc nepřekvapilo.
Skoro okamžitě poté vylezla z fontány kreatura, neskutečně ošklivá. Smrděla, pokud to bylo možné, hůř než vypadala: jako shnilá vajíčka nakládaná ve zvratcích. Byla kolem sto padesáti centimetrů vysoká, zavalitá, se čtyřmi končetinami a dlouhým balancujícím ocasem. Měla barvu jedovatě zelenou a měla něco, co vypadalo jako tisíc zubů.
Pak si Thad všimnul, že kreatura měla stejný odstín šedé jako cihly, ze kterých byla postavena studna. Ošklivý jako peklo a ještě k tomu chameleon. Báječné.
Paní Desdainová křičela. Dvě (suchá) z trojčat křičela. Lidé začali vycházet ze svých obchodů, příliš pomalu, a on zvyšoval rychlost.

V jazyku víl byl naragai, což doslova znamenalo „žádná vůle“.
Což ve skutečnosti znamenalo, že nezdědil nic z matčiny vílí strany: žádná nesmrtelnost, žádná sílá, žádná křídla, ani dokonce výška (při svých sto devadesáti centimetrech byla jeho matka pořád o deset centimetrů vyšší než on). Lidské geny, rozhodl se před dlouhou dobou, musely být super dominantní, protože vypadal na každý pád jako jeho otec.
Ale uměl běhat jako bastard, což nyní dělal.
„Pozor, pozor!“ křičel a málem přepadnul do fontány sám, jak se snažil zastavit.
„Ta věc snědla Withering!“ zakřičela jedna z trojčat.
„Moje dítě!“ zavila paní Desdainová.
Ta kreatura – vypadala jako mix mezi mužem a velociraptorem – vylezla z fontány a stoupla si na dlážděnou cestu, kapající a vrčící a mrskající svým ocasem sem a tam jako bičem.
Thad neměl tušení, co má dělat. Nakopnout to? Dýchnout na to? Snažit se to utopit, aniž by mu to ukouslo obličej?
Pak vystoupila z vody ještě jedna postava, tahle byla vysoká, lahodná blondýna oblečená v potrhané kůži a po zuby ozbrojená; napočítal dvě dýky a jeden meč, a to byly jen ty, co mohl okamžitě vidět.
„Co?“ bylo vše, co dokázal říct.
Vypadala, jako by jí bylo kolem dvaceti, a on byl ohromen, když vyšla z fontány, která byla jen padesát centimetrů hluboká. Samozřejmě ještěrčí muž také vylezl z fontány.
Usmála se na ještěrčího muže. „To pro tebe neskončí dobře.“
Ještěrčí muž vyštěkl a zavrčel a vyrazil proti ní všemi končetinami. Jeho stehna byla velká jako tři kufry.
Nádherná blondýnka udělala něco se svým mečem; pohybovala se tak rychle, že ani nestačil zachytit, co udělala. Bylo to, jako by vytáhla meč z pouzdra, co měla na zádech, a nyní ho držela lehce ve své levé ruce. Slabě se usmívající monstru mečem zasalutovala. Hezky se usmála.
„Dakan eei verdant,“ řekla a protahovala své r. „Compara denara.“
Ještěrčí muž se na ni vrhnul. Jednoduše uhnula pod houpačku a odrazila jeho ránu svou vlastní. „Honila jsem tě přes tři světy a deset let,“ řekla, skoro jako by konverzovala. „Myslel sis, že tě jen tak nechám zmizet?“
Thad si nebyl jistý, jestli to byl jen dodatek k tomu, co řekla, nebo to byl překlad toho, co řekla před tím. Co bylo zajímavé, bylo, že nebyla vůbec zadýchaná, nevypadala unaveně ani začervenale… jen zaneprázdněně.
Švihla mečem a odsekla hlavu ještěrčího muže.
„Cantaka et nu,“ řekla, salutující bezhlavému (stříkajícímu… fialovou krev, ech!) tělu. „Deren va.“
Další dvě dívky přestaly křičet a Scornful (nebo to byla Derisive?) odkopla z cesty hlavu ještěrčího muže. Za to se jí musely připsat body, rychle se vzpamatovala. On měl ještě pořád problémy sledovat události, které se staly během posledních čtyřiceti sekund.
„Jsi– jsi Withering?“ zeptala se Scornful váhavým hlasem, u kterého by si Thad myslel, že ho není ani jedno z trojčat schopné.
Dospělá žena se podívala okolo a zamračila se. „Cander va iee – Právě jsem odešla, že?“
„Přála jsem si, abys vyrostla,“ řekla bledá paní Desdainová, vypadající, že by mohla omdlít do vody. „A pak jsi byla pryč. Ale hned ses vrátila.“
Najednou šla žena k paní Desdainová a pokleknula, vršek jejího meče se zabořil do kostek s bouchnutím a dokonce odštípl kousek jedné z nich. „Ó, moje matko, když tato žena byla dívkou, způsobovala ti mnoho sporů. Tato žena by ráda požádala o odpuštění a ráda by strávila svůj život tím, že by se to snažila napravit.“
„Cože?“ zalapaly tři Desdainovy po dechu.
„Prosím, tato žena žádá velice pokorně,“ řekla vysoká blondýnka, její pohled zaměřen na kostky.
„To není Withering,“ řekly další dvě najednou.
„Tato žena určitě je.“
„Zlato, stoupni si,“ řekla paní Desdainová, zastrkávající si rozcuchané vlasy. „To je v pořádku, vše je v pořádku. Jsem jen prostě ráda – že jsi zpět.“ Hlas se jí trochu zlomil na posledním slově, ale Thad si pomyslel, že odvedla dobrou práci s předstíráním, že jí vadí, že promeškala celé adolescentní období jedné ze svých dcer.
„Ahoj,“ řekl Thad zcela oslněn. „Jsem Thad Wilson, vedu tady naproti pizzerii.“
Pomalu si stoupala, dokud nebyla ve stejné úrovni očí. Její blonďaté vlasy byly rozcuchané a voda kapala všude okolo; její meč byl potřísněn fialovou, a on z ní stále nemohl spustit oči.
„Podívej se na sebe!“ řekla Derisive (nebo to byla Scornful?) kroužící kolem ženy. „Jsi dospělá a vyvinutá. A mluvíš s vážně divným přízvukem.“
„Trvalo mi spoustu let najít cestu zpět.“
„Pojďme si o tom popovídat,“ navrhnul Thad, „nad pizzou.“
Žena – Withering – se usmála. „Tato žena neměla pizzu už hodně dlouho. Tato žena by byla potěšena.“

A tak vyrazili přes ulici.

10 komentářů:

  1. Moc děkuji za další skvělou kapitolku!!!♥♥♥

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc za další skvělou kapitolu!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Vdaka za preklad a som zvedavá na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  4. No to jsou zvraty :-D diky mockrat :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Mockrát děkuji za další skvělou kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  6. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za další pokračování.

    OdpovědětVymazat