středa 10. června 2015

Cole... potkává Ali (#1,5)


Posunul jsem si svou baseballovou čepici níže do očí a opřel se o okraje skříněk za sebou. Jsem obklopený svými sedmi nejbližšími přáteli. Všichni na Asherské střední nás berou jako problémové a mají pro to dobrý důvod. Jsme potetovaní a propíchaní a taky nabušení svaly, které nejsou jen na pohled - jsou to zbraně. Lucas a Collins měli na kotnících náramky k domácímu vězení. A k těm čerstvým modřinám, cvičíme každé ráno, důkaz násilí v životě, jaký vedeme. Máte recept na špatňáky.

„Řekněte slovo a zapíšu nás na domácí učení.“ Bronx se přesunul vedle mě. „Chci z téhle pekelné díry vypadnout radši dřív, než později.“
 „Kámo. Sklapni tu svou debilní tlamu,“ praštil Frosty Bronxe do ramene.
„Debilní tlamu?“ zeptal jsem se.
„U domácí školy nejsou žádný kočky,“ vysvětlit Frosty.
Myslel tím, že tam není žádná Kat Parkerová, holka, po které šel už od nižší střední. Získal ji během minulého roku, jen aby ji ztratil během léta z důvodu, kterému ona nikdy neporozumí. Abych byl upřímný, jsem tak trochu rád, že se ti dva rozešli. Nikdo není důvěryhodný mimo naši partu a Kat byla na vrcholu tohoto seznamu. Ta holka měla prořízlou pusu.
„Jsem s Bronxem,“ řekl jsem. Domácí učení nebude tak špatné. Tohle je můj první den na střední škole a už jsem s tím hotov. Je mi sedmnáct, ale dítě už nejsem hodně dlouho. Vlastně, nejsem si jistý, že jsem jim vůbec někdy byl. Ode dne mého narození žiju ve středu války, o které zbytek světa nic neví.
„… dělal jsem si srandu,“ slyšel jsem, jak řekl Haun. „Víš, že jsem si dělal srandu.“
„I tak tě budu muset potrestat.“ Lucas ho chytl zápasnickým chvatem a klouby rukou ho praštil do hlavy. Ostatní si ukazovali a smáli se. Já se usmál. Vždycky jsme napjatí jako luk, takže je fajn se občas uvolnit. „O-ou,“ řekl Bronx ztuha. „Příchozí.“
„Hej, Kitty[1] Kat,“ zavolal Frosty a já si promasíroval zadní část krku, protože jsem věděl, že tohle neskončí dobře. Nikdy se to nestalo s těmi dvěma. „Pojď sem a pořádně mě pozdrav. Víš, že to chceš.“
„To, co chci, je, abys šel do pekla,“ odpověděla Kat z druhé strany chodby.
Podíval jsem se tam a uviděl, že léto k ní bylo milostivé, změnilo ji ze sexy holky od vedle na totální sexbombu. Vedle ní byla vysoká útlá blondýnka, holka, kterou jsem nikdy nepotkal, která byla dechberoucně krásná, ale ani trochu můj typ... i tak poté, co jsem jí věnoval obdivný pohled a otočil svou pozornost na Kat, můj pohled byl stáhnut opět k ní, jako by moje mysl konečně pochopila to, co moje oči viděly. Najednou jsem byl přikován na místě, neschopný pohybu, víceméně bez dechu. Blondýnka není jen krásná. Měla v sobě křehkou krásu, kterou očekáváš v pohádkových princeznách, ne na chodbě místní střední, a vypadala, jako kdyby ji zasáhl poryv větru.
Vždycky mě přitahovala síla. Silní přežijí. Slabí umírají.
Ale tahle dívka... najednou si ji uvědomuju způsobem, jakým jsem nevnímal nikoho jiného, dokonce ani jednu z mého harému ex-přítelkyň, jak jim říká Frosty. Každý sval v mém těle se napjal a v hrudi mi hřmělo. Horkost mi proudila v žilách, sžírala mě. Plíce jsem měl sevřené, jako by malý doušek vzduchu, který se mi povedlo vdechnout, byl příliš těžký.
Ještě si mě nevšimla a jsem za to vděčný. Chce to hodně, aby to prolomilo můj klid, ale najednou jsem potřeboval chvíli, abych bojoval o svou kontrolu. Chtěl jsem k ní jít. Chtěl jsem ji vzít do svých paží. Chtěl jsem své ruce na ní, a ústa aby následovala.
Nelíbilo se mi takhle se cítit kvůli někomu, koho jsem nikdy neviděl, a tak rychle a tak intenzivně. Vůbec se mi to nelíbilo - protože se mi to líbilo až moc.
Ať už je kdokoliv, zůstanu od ní sakra daleko. Stejně jako Kat, není součástí mojí party, takže jí nemůžu věřit.
„Ale no tak,“ řekla Frosty Kat. „Nebuď taková, zlato. Miluješ mě, protože si prostě nemůžeš pomoct.“
Kat na něj zírala. „Doufám, že ti Rina dala STD[2].“ Kluci, kteří obklopovali Frostyho, se mu smáli, ale on se také stále usmíval. Jeho sebevědomím je velmi těžké otřást.
„To bylo tvrdé, zlato. Jen jsem tě škádlil, když jsem ti řekl jejím jménem.“
„Dvakrát?“ Kat si odhodila vlasy přes rameno. „Nicméně, nejsem na tebe naštvaná. Lhal jsi mi a já lhala tobě. Jsme vyrovnaní.“
Frosty se přestal culit, led se objevil v jeho očích. Znám ten led. Už jsem ho viděl dřív - přímo před tím, než rozkrájel nepřítele. „Kdy jsi lhala?“
Kat se usmála takovým úsměvem, kterého by se měl obávat každý muž. „Pokaždé, co jsme se spolu tahali. Nikdy jsem si to sama neužila, pokud víš, o čem mluvím.“
„Zásah,“ řekl Lucas s bouchnutím.
Frosty ho odstrčil, jeho pohled zůstával na Kat. „Nebuď taková.“ Tón jeho hlasu se změnil. Teď byl zoufalý, a já byl překvapen, že ho nezajímalo, že posloucháme. Copak nevěděl, že jsme chlapi? Kdykoliv ukážeme svou slabší stránku, odhalíme slabost, kterou si nemůžeme dovolit. Holky se na nás vrhnou.
„Neříkej mi, co mám dělat. A mimochodem, neprovokuju, když dělám tohle.“ Kat na něj ukázala oběma rukama prostředníčky a všichni vybuchli v další salvě smíchu.
„Změním tvůj názor a získám tě zpátky,“ řekl Frosty. „Je to jen otázka času.“
„Vlastně, je to jen otázka času, než nakrmím svoje psy tvýma koulema.“ Lehce se otočila napravo a zašeptala něco té blondýně.
Nepodívám se. Nedovolím si se podívat.
Donutil jsem se usmát na pozdrav na Kat - a… podíval se, moje pozornost se vrátila k blondýnce. Tentokrát se na mě dívala také, krásná ústa stočená do malého o. Naše oči se střetly a můj mozek začal okamžitě zkratovat. Zanadával jsem, když se blesky změnily na bouři, horkost se stala peklem. Měl jsem přiměřený počet holek, ne harém, ale počtem dost blízko, a ani jedna z nich mě nikdy nedonutila cítit se takhle – jako bych tál zevnitř ven.
Musím se odtud dostat pryč.
Pak se svět okolo mě změnil. V jednu chvíli jsme od sebe přes celou chodbu a v druhé - jsme přitisknutí proti sobě, moje paže těsně okolo ní, její paže omotané kolem mě stejně pevně. Líbáme se a je to dobrý polibek. Takový, jaký mám nejraději: žhavý, předzvěst něčeho víc. Nemůžu se jí nabažit... nejsem si jistý, že někdy budu mít dost.
„Ali,“ řekl jsem. Její jméno je prosbou.
„Cole.“ Její prsty hladí mé vlasy a shazují čepici. Naklonil jsem se, abych se dostal k jejím ústům hlouběji a tvrději, a cítil se jako zvíře. Jako bych byl chycen do klece navěky a najednou jsem byl volný. Jako bych hladověl a konečně mi bylo nabídnuto maso.
„Chutnáš dobře,“ řekl jsem jí a byla to pravda. Byla jako cukr a koření a všechno skvělé a já chtěl víc. Mnohem víc.
Budu to mít taky.
„Mluv později,“ řekla. „Teď líbej…“
… Kat se postavila před ni a zablokovala ji mému pohledu. Po chvíli mi došlo, že jsem se ve skutečnosti nepohnul z místa od skříněk. Jednoduše - jsem si představil to, co se stalo?
Co to, sakra, bylo? Udělal jsem krok k ní, když ji Kat postrkovala z cesty a hledala mě. Naše pohledy se střetly podruhé a já ztuhl, zaryl jsem paty do černozlatých dlaždic a přemýšlel, co se, sakra, stane, když za ní půjdu. Chtěl jsem to a děsilo mě to.
Moje ruce chvěly, jako by jim chyběla hebkost a horkost její kůže, a došlo mi, že ten polibek jsem si jednoduše nemohl představit. Ten pocit byl příliš reálný a stále tam byl. Takže... když jsem si ho nepředstavil, tak... co?
Jakákoliv byla odpověď, věděl jsem, že je to její vina, a vycenil jsem zuby jako varování. Oči se jí rozšířily. Přesně tak, holčičko. Já jsem ten velký zlý vlk a koušu. Dávej si pozor.
„No tak, chlape. Za chvíli bude zvonit.“ Lucas mě poplácal po rameni, když jsme se rozešli do různých směrů. „Hrací čas je pryč. Musíme jít.“
Nechtěl jsem opustit tu dívku - Ali. Je to její opravdové jméno? - ale dovolil jsem mému kamarádovi, aby mě odtáhl pryč, kamkoliv. Kdybych se k ní dostal teď, mohl bych říct něco, čeho bych litoval. Mohl bych udělat něco, čeho bych litoval.
„Nevadilo by ti nám říct, co to bylo, chlape?“ zeptal se mě Lucas, když jsme zašli za roh. „Byl jsi mimo tak minutu.“
„Nechci o tom mluvit,“ řekl jsem. „Ne teď.“ Věděl jsem, že mi moji kamarádi uvěří. Měli jsme schopnosti, kterým jsme nerozuměli, a brali, že nic není nemožné, ale když si to přiznám, právě jsem v hlavě obtěžoval cizí dívku, půjdou po ni a pokusí se ji vyděsit.
Chci vidět strach v těch oceánově modrých očích? Sakra, ne. Ne, zatímco si tak živě pamatuju její vášeň...
Ruce se mi zkroutily do pěstí. Došel sem ke dveřím, kde mi začínala hodina, ale přešel jsem je a zamířil k zadním dveřím.
„Cole!“ zavolal na mě Lucas.
Zamával jsem, aniž bych se otočil, a ukázal, že jsem ho slyšel, ale pokračoval jsem v chůzi a razil si cestu ven, do horkého slunného dne. Pár děcek pospíchalo pozdě a spěchalo do budovy, když jsem nastupoval do svého džípu. Neodjel jsem, ale seděl tam a zíral na stromy namalované černou a zlatou, našimi školními barvami.
Musím zjistit, co mi to ta holka udělala a jak to udělala - a proč to udělala. Možná pracuje pro Animu, společnost, která ráda ohrožovala moje přátelé a mě s pohromami, když nezastavíme naše „mimoškolní aktivity“. Možná ne. Možná je stejně překvapená tím, co se stalo, stejně jako já, možná ne. Možná se jí nestalo nic z toho, jenom mně.
Potřebuju odpovědi a dostanu je. Nějak. Nezáleží na tom, jak je dostanu, to je záhadou, ale plánoval jsem to vyřešit rychle.
Najednou myšlenka na účast na hodině nevypadal tak hrozně. Je to ode mě špatné - věděl jsem, že to je špatné - ale usmál jsem se. Připravená nebo ne, Ali, tady jsem.



[1]    anglicky kotě
[2]    STD- sexually transmitted diseas, pohlavně přenosná nemoc

6 komentářů: