sobota 8. listopadu 2014

Sběratel - Kapitola 9



Neal Vivianu zachytil, než její hlava dopadla na podlahu.
Útočila na něj panika, ale udržel se v klidu, protože věděl, že je právě tou jedinou věcí, která jí může pomoci.
Neměl ani tušení, co se to s ní dělo, jen to, že to mělo co dočinění s jeho luceriou. Našli artefakt, její slib byl splněn a luceria spadla. Přesně jak měla.
Ale Viviana při tom neměla omdlít.

Neal netušil, co za další nechutnosti by mohlo kolem pobíhat. Potřeboval ji dostat do bezpečí. Nebo ještě lépe, dostat ji k jednomu ze Sanguinarů – k jejich léčiteli, který by přišel na to, co se pokazilo.
Vytáhl lucerii z jejího oblečení a dal si ji kolem krku. Nenáviděl to, že ji má znovu na sobě, nenáviděl pomyšlení na to, že by se jeho život mohl vrátit k existenci plné bolesti a blížící se smrti. Existenci bez Viviany.
Musel ji přesvědčit, aby jim dala šanci. Několik hodin nebylo dost na to, aby věděla to, co on: že patří k sobě. Nebyla vychována, aby viděla důkaz tak jako on. Neexistovala tady jiná možnost, jak by to mohla vědět, kromě víry.
A on potřeboval, aby mu tu víru dala ještě o něco déle.
Neal ji odnesl k autu a položil ji do sedačky. Oči se jí otevřely a panenky měla jak drobné tečky vyděšené černoty.
„Dej mi ji zpátky,“ zaskřehotala drsným hlasem, jako kdyby hodiny křičela.
Pohladil ji po rozcuchaných vlasech, odtáhl jí je od obličeje a doufal, že ji tím utěšil: „Co, miláčku?“
Upřela pohled na jeho krk a brada se jí začala chvět. „Nemůžeš mi ji vzít. Je moje. Potřebuju ji.“ Pohledem vzhlédla k jeho. „Potřebuju tě.“
Neal byl příliš šokován na to, aby promluvil. Nikdy si nepředstavoval, že by s ním chtěla zůstat, ale i tak doufal, že právě tahle slova uslyší.
Hlas měla napjatý. „Prosím. Byla jsem sama příliš dlouho. Teď už vím, kam patřím.“
„Kam?“
„K tobě. K tvým lidem. K mým lidem.“
Natáhla ruku a své štíhlé prsty obtočila kolem lucerie. Ta mu sklouzla z krku a obtočila se kolem její ruky, jako by se snažila dostat blíž.
Neal jí ji vzal a upevnil jí ji kolem krku. Nechtěl riskovat, že by si to rozmyslela, a tak rozřízl košili a udělal řez nad svým srdcem. „Můj život za tvůj, Viviano,“ přísahal.
A pak zadržel dech. Měla nad tím takovou moc. Nevěděla všechny podrobnosti o jejich spojení, ani že drží jeho život ve svých rukou. Nechtěl, aby do jejího slibu vklouzla vina a tak mlčel. Vezme to, co mu bude chtít dát a bude se počítat za šťastlivce, dokud bude s ní.
„Zůstávám s tebou, Neale. Jsi jediný muž na světě, se kterým mohu být a necítím se při tom sama. Nenechám tě odejít. Neopustím tě. Myslím, že tě miluju.“
Nealovo srdce málem vybuchlo radostí. Nikdy si nemyslel, že pozná to štěstí a bude mít ve svém životě někoho, jako je Viviana a navíc připoutanou k němu láskou a povinností. Neměla tušení o vlastní historii, ale utvoří si společnou budoucnost.
Sledoval, jak se luceria smrskla, aby seděla k jejímu štíhlému hrdlu a barvy zavířily bronzovou, která dokonale ladila k její kůži. Bronzová Lady.
„Vím, že tě miluju,“ řekl jí a políbil ji. Bylo to sladké, plné naděje a zaslíbení, přesně takové, jaký bude zbytek jejich společného života.


KONEC

16 komentářů:

  1. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  3. Veľká vdaka za preklad a korekciu skvelého príbehu.

    OdpovědětVymazat
  4. Diky moc za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za skvělou práci,jste úžasní :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji moc za překlad i korekturu byl to moc hezký příběh :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuji za překlad a korekturu! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za překlad a korekci celého příběhu. HankaP

    OdpovědětVymazat