sobota 1. listopadu 2014

Sběratel - Kapitola 8



„Tady,“ řekla Viviana a ukázala na vchod velikosti náklaďáčku ve vápencové skále. „Disk je tam.“
Byli jsme před průmyslovým komplexem postaveným uvnitř jeskyní na okraji Kansasu.
„Jsi si jistá?“ Zeptal se Neal, když vjel ke vchodu.
Uvnitř se umělé tunely vinuly kolem řady podniků – vše od obchodů s žulou až po velkoobchodní dodavatelské společnosti. Skalní stěny byly kdysi natřené na bílo, ale teď jen špinavé od prachu a výfukových plynů aut.

„Jsem si jistá,“ řekla. „Pár metrů tímhle směrem.“ Ukázala doprava. Nová kožená bunda, kterou jí našel v domě gerai, v matném světle zářila. Stejně jako jeho vlastní bunda byla prodchnutá ochranným kouzlem. I tak to nestačilo, aby se cítil lépe ohledně toho, že se chystala nakráčet do nebezpečí.
Neal zatočil doprava a zaparkoval na místě označeném barvou. Vytáhl klíčky ze zapalování a otočil se k ní.
Slabé světlo jí ozařovalo tvář a zvýrazňovalo královskou krásu. Byla příliš křehká na to, co po ní žádal. Příliš nezkušená. „Možná bych měla zůstat tady. Nemusíš jít se mnou.“
„A jak najdeš ten artefakt, když nepůjdu?“
„Zvládnu to.“ Pokud ho nenajde, bude s ním svázána mnohem déle. Vážně nechtěl, aby s ním zůstávala kvůli takové technické věci, ale ani ji nechtěl ztratit. Nebyli spolu dost dlouho na to, aby jí dokázal, že je dobrým mužem, který se o ni vždy postará. Který ji bude vždy milovat.
Ale miloval ji. Miloval na ní vše. Viděl do částí její mysli, cítil vřelost jejího srdce. Byla statečná a nezištná a ochotná nakráčet do chřtánu nebezpečí.
Jak by ji mohl nemilovat?
Úžasné na tom bylo vědomí, že pokud přežije, ta láska časem jen poroste. A to bylo vyjádřeno jen skromně.
Neal vzal její tvář do dlaní, miloval teplo její hladké kůže. „Tady budeš v bezpečí.“
„Já vím, čím se mám stát – mám použít tvou sílu, abych zabila monstra. Nikdy jsem si nemyslela, že ty budeš tím typem muže, co by mě držel zpátky.“
„Nejsem. Věřím, že se naučíš svou moc ovládat; jen jsem nervózní z toho, že to děláš mimo cvičiště-“
Chytila ho za ruce a opřela se o jeho dotyk. „Když půjdu, najdeme disk rychleji a dostaneme se rychleji pryč. Když nepůjdu, budu tady sedět a zblázním se starostí o tebe a strachem, že po mě skočí něco ošklivého ze stínů. Musím to udělat.“
Neal přikývl, jeho respekt vzrostl. „Chápu. Také jsem vždy cítil tu nutnost. Jsi jednou z nás, miláčku.“
Naklonil se, políbil ji a vychutnával si jemnost jejích rtů a sladkou chuť úst. Mohl by žít věčně a nikdy by se jí nenabažil.
Modlil se, aby měl šanci.
Neal se odtáhl. „Musíme jít.“
„Veď mě.“
Vystoupili z auta a zamířili k otvoru, který byl vyřezán do vápence a zpevněn ocelovými nosníky. Horní část dveří chyběla a podle způsobu, jakým byly okraje ohnuté a zubaté, Neal hádal, že byla urvána násilně. Vchod blokoval řetěz, na kterém byla značka pro zákaz vstupu.
Studený vzduch mu díky mechanické ventilaci tady dole ovál kůži. Za ním byly v kameni zbudované podniky a obchůdky. V tuhle dobu byly všechny zavřené, parkoviště bylo prázdné a interiéry tmavé. Pochyboval, že některý ze zaměstnanců tušil, že pracují mezi démony.
Pokud k tomu bude moct něco říct, tak se s nimi vypořádá a zanechá lidi v nevědomosti.
Podíval se na Vivianu. „Drž se blízko. Po mé levici.“
„Chápu. Nechci být někde poblíž toho meče, až ho rozhoupeš.“
„Pokud to bude nezvladatelné, uteč. Klíčky jsou v autě.“
Viděl, jak se chvěje, ale statečně přikývla. „To se nestane.“
Ne, dokud bude on schopen dýchat, tak ne. Nemyslel si, že by ji tím faktem utěšil, tak držel jazyk za zuby.
„Tu myšlenku jsem slyšela. Nezemřeš. Nedovolím to.“
Nemohl si pomoci, aby se neusmál. Byla roztomilá, když rozkazovala. „Ano, madam.“
Prošli vchodem a zápach mokrého zvířete napadl jejich nos. Byla tma, a tak si do očí vyslal pár jiskřiček energie a použil spojení, aby Vivianě ukázal, jak udělat totéž.
Překvapeně se nadechla. „Úžasné.“
Podlaha, která kdysi bývala hladká, byla nyní popraskaná a s dírami. Opuštěné kovové regály určené k držení palet se zbožím se nejistě opíraly o jednu stěnu. Křivě zavěsená světla se houpala pod elektrickým vedením podél stropu. Zrezivělý vozík pokrytý prachem a pavučinami byl po jejich levici odhozený na boku, a pozůstatky malé kanceláře byly skryté za popraskaným skleněným oknem.
Ať se tu stalo cokoliv, bylo to nečekané a brutální.
Bylo tam několik vysokých vchodů vedoucích hlouběji do sítě jeskyní. „Kudy?“ zeptal se Neal.
„Tamhle.“
Neal zamířil za ní a poslouchal, jestli nezaslechne pohyb. V jedné ruce měl meč, připraven zaútočit na cokoliv, co by se dostalo k její blízkosti.
„Je blízko,“ řekla.
 O vteřinu později sama otevřela dvířka jejich spojení a Neal cítil, co dělala. Zpoza dveří se šířilo rezonanční hučení, téměř hmatatelné svou intenzitou. Prakticky dokázal vidět zvukové vlny vycházející z disku, magii odhalující, kde objekt sídlí.
Otevřel ústa, aby jí řekl, jak je to úžasné, když zaslechl šoupání po jejich pravici, v místnosti, kde byl artefakt.
Viviana vyděšeně zalapala po dechu. Neal sevřel meč oběma rukama a vstoupil mezi hluk a ji. „Klid,“ zašeptal. „Kryju tě.“
Část hrůzy, kterou vycítil přes jejich spojení, polevila a slyšel, jak se nadechla pro uklidnění. Vytékala z něj moc, a i když neměl tušení, co se s ní chystala udělat, pocítil hrdost. A správnost.
„To je ono, miláčku. Přesně tak.“
O vteřinu později v místnosti explodoval pohyb a vyběhli na ně čtyři sgathi.

***
Viviana byla plná moci. Protékala jí žilami a prosakovala se jí do buněk, až celá vibrovala. Nasála ji do sebe, libovala si v lehkosti, s jakou z Neala plula do ní.
Tlak se v ní hromadil, až se jí zdálo, že jí prsknout žebra. Musela se té energie zbavit, než ji zabije.
Neal jí řekl, že dokáže ovládat magii, ale neměl tušení, jaké jiné schopnosti by mohla mít kromě zjevného talentu pro hledání artefaktů Ochránců. Bohužel to netušila ani ona a neměla už čas se zamýšlet.
Neal o pár metrů dál bojoval s příšerami, které na ně zaútočili. Cítila jeho potřebu držet je pryč od ní, ale byli tam čtyři a on byl pouze jeden. V rozostřeném pohybu usekl jedné bestii tlapu. Její krev stříkla na Nealovu paži, propálila koženou bundu. Ta věc zavyla bolestí a uskočila zpět, olízla si své zranění.
Další dva vyrazili vpřed a zabrali místo původního, ale jeden Neala ignoroval a pohlédl přímo na ni. Zelené oči Mr. Yucka[1] zaplály hladovým světlem a vrhl se vpřed s otevřenou čelistí.
Uvnitř lepky jí tepal puls tak silně, že ji to téměř oslepovalo. Viviana shromáždila kuličku moci a vrhnula ji po sgathovi.
Tělo se ve vzduchu otočilo a bolestně zavrčelo. Tvrdě dopadlo, smýknulo sebou po popraskané podlaze, než ostré drápy zpomalily jeho cestu.
Zvedl se, naježil srst a syčel, jak se k ní plížil.
Neublížila mu. Jen ho srazila k zemi.
Viviana si uvědomila, že pro tyhle věci není žádným soupeřem. Nebyla bojovnice. Byla knihomolka. Intelektuálka. Neměla co dělat v bitvě, kde záleželo jen na síle a zbraních.
Neal zařval a otočil se ve smrtícím oblouku. Hlava jednoho ze sgathů vyletěla do vzduchu, zatímco na něj tělo ještě několik vteřin útočilo drápy.
„Vzchop se!“ Vykřikl. „Dokážeš to.“
Nebyla přesvědčená, ale jestli něco neudělá, oba zemřou.
Až to pomyšlení sebou přineslo vlnu klidu. Nedovolí Nealovi zemřít, ne, když měla sílu, kterou by to mohla zarazit v konečcích prstů.
Potřebovala ty bestie jen zadržet dost dlouho na to, aby je Neal zabil – způsob, jak ho ochránit před jejich útoky.
Viviana se rozhlédla po něčem, co by mohla použít. Ocelové tyče by byly fajn, ale viděla jen rozbité palety a nashromážděné shnilé pytle s pískem. Kdyby však použila svou moc a odstrčila tu věc paletou, která by ji odhodila na zeď, mohlo by to fungovat.
Sgath, co ji sledoval, zatočil do leva. Neal byl příliš zaneprázdněn bojem s ostatními, aby jej zarazil.
Vytvořila si ve své mysli obraz toho, co chce udělat a přesvědčila samu sebe, že se tak stane.
Pytle jeden po druhém padaly z palety a uvolňovali ji. Naplnila ji povznesená nálada, když tahala více Nealovi moci, pracovala rychleji, jak sgath uzavíral vzdálenost mezi nimi
Poslední pytel padl a písek se rozsypal mezi dřevěná prkna. Paleta se zvedla do vzduchu a ona mohla vidět slabý proud energie, který ji s ní spojoval, jak se začala pohybovat. Tvrdě škubnula a vložila do toho tolik energie, kolik jí její napnuté tělo dovolilo, a mrsknula s ní po bestii.
Srazila sgatha na skalní stěnu. Ta věc zavrčela a drápala do dřeva. Skousla čelist a dřevěné třísky se rozprskly vzduchem.
Paleta se rychle rozpadala a stávala se zbytečnou.
Pohlcovala ji panika; ale pak ucítila teplé pohlazení přes její mysl. Neal. Dokonce i když bojoval o vlastní život, měl o ni strach.
Dokázala by toho muže milovat, pokud přežijí.
Viviana držela rozpadající se paletu na místě, zatímco se rozhlížela po další možnosti.
Jediné, co viděla, byl prach, písek a tenké kovové regály.
Co by dala za to, kdyby byli tihle sgathové mrtví, vycpaní a vystavení za sklem v nějakém muzeu.
Sklo. To bylo ono. Potřebovala jen tlusté, těžké sklo.
Jakmile ta myšlenka vstoupila do její mysli, proud energie v ní poskočil a poslechl. Šířilo se z ní teplo, vzduch zakolísal. Pytle v hromadě písku se rozpustily, místnost naplnil chemický zápach. Sgath se dostal skrz zbytky palety a vrhl se na ni, jen aby se hned zarazil díky blížícímu se spalujícímu teplu, které rozzářilo písek ohnivě oranžovou barvou.
Energie skrze ni proudila tak rychle, že cítila, jak se otírá o její vnitřnosti. Teplo se jí hromadilo v kůži, až každý dech vycházel jako obláček páry.
„To je příliš!“ Slyšela Neala křičet někde mimo její svět tepla a tlaku. Neodpověděla. Nemohla dovolit, aby se byť jen na vteřinu přestala soustředit.
Písek změkl a utvořil husté, viskózní klubíčko. Teplo stále stoupalo, když vyslala kusy roztaveného písku směrem ke dvěma zbývajícím sgathům.
Neal uskočil od spalujícího horka. Neuvědomovala si, kam zmizel, až dokud na šíji neucítila chladný dotyk.
V tom okamžiku se něco změnilo. Ucítila cvaknutí, jako kdyby se k jejímu náhrdelníku přitiskl magnet. O zlomek vteřiny později se cesta, kterou do sebe vtahovala Nealovu moc, otevřela dokořán a vmrštila do ní hromadu energie.
To již bylo příliš. Nevěděla, jak to kontrolovat.
Zaťala zuby a soustředila se na dokončení úkolu. Pokud bude stále naživu, až tohle bude hotovo, najde způsob, jak zabránit tomu, aby jí ten příval energie zničil.
Roztavený písek se zploštil do roviny a utvořil klece, do kterých zachytil sgathy. Zápach spálené srsti a zvuk divokého křiku se odrážel od stěn jeskyně.
Nemohla dýchat. Ani Neal ne. Teď, když bylo o hrozbu postaráno, si uvědomila, že ona sama vytvořila další. Spálila tu veškerý kyslík.
Viděním jí problikávaly černé skvrny. Neal za ní lapal po dechu.
Viviana utnula příval tepla a energií, co v ní vřela, odtlačila z místnosti teplý vzduch.
Otřel se o ně studený vítr. Nasála ho do plic, než se zhroutila.
Neal je oba položil k zemi, kde padli na jednu hromadu. Meč s rachotem dopadl na podlahu. Paže ji objaly a tiskly k sobě. Mumlal něco proti jejím vlasům, ale nedokázala svou mysl rozjet natolik, aby chápala jeho slova.
Na druhé straně místnosti se z dvou koster uvězněných v zrnitém dehtu pokřiveného skla kouřilo.
„Zatraceně skvělý trik,“ řekl Neal. „Co kdybychom vzali ten artefakt a dostali tě někam do bezpečí?“
„To beru.“ Využila jen slaboučký obláček moci a viděla, jak se artefakt v oku její mysl rozzářil na podlaze na druhé straně místnosti. Byl stále uvnitř vyřezané skříňky, nic mu nebylo.
Byla příliš unavená na to, aby vstala a tak ho k sobě přivolala. Vznesl se vzduchem směrem k nim.
„Vidím, že nemáš žádné problémy si zvyknout,“ řekl Neal. „Používáš mou moc, jako kdybys to dělala celý život.“
Skříňka, která jí přistála v ruce, byla na dotek teplá. V zápětí její svět zmrzl, jako kdyby z něj byla vysáta veškerá radost. Něco hladkého a teplého jí sklouzlo pod košili. Unikl jí hlasitý, bolestivý zvuk smutku. O vteřinu později ji zahalila hustá, dusivá temnota.



                        [1] Smajlík, který je celý zelený a mračí se. Byl vymyšlen dětmi v nemocnici a běžně se v US používá k označení jedovatých substancí.


16 komentářů:

  1. Vďaka za skvelú kapitolu, a som strašne zvedavá na ďalšiu :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Ďakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za překlad a korekturu :-D

    OdpovědětVymazat
  5. Skvělá práce ,moc se těším na pokračování :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuju za další kapitolu

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat