neděle 5. ledna 2014

Na lovu - Kapitola 9


Okej, takze, tohle je prelozene ode me, akorat je to zatim bez korekce, za coz se omlouvam - 10tku se pokusim dodelat co nejrychleji. Nicmene netusim vubec, kdy vam to hodim na email, protoze jsem zacala s korekci 1 kapitoly a zjistila jsem, ze je tam snad kazda druha veta blbe prelozena a stravila jsem nad ni asi dve hodiny a pul. Jeste me chybi dodelat dalsich 7 kapitol - opravenou 1 kapitolu uz najdete na blogu. Tem co uz to zacali cist doporucuju si to potom znovu precist po korekci ode me... Ale snad tak do 14 dni bych to mela stihnout dat nejak dohromady. Kerris

Pokud tady uvidite nejake drobne nesrovnalosti v prekladu nejakych ustalenych veci oproti predchozim kapitolam, tak za to se take dopredu omlouvam, ale nemela jsem silu to opravit cele na jeden zatah, tak jsem to prekladala jen tak na slepo, at uz nemusite cekat.



Vasili držel spící Rose pevně přitisknutou ke svému tělu, vdechoval její vůni a vychutnával si její teplo, její měkkost. Nepotěšil ženu již dva roky a nikdy s žádnou nespal. Nikdy své milence nevěřil natolik, aby ji u sebe nechával během zranitelného spánku, a kromě toho, nechtěl podporovat důvěrnost, kterou – nikdy – necítil.
Vztahy nebyly něčím, co by kdy vyhledával.
Až do teď.
Měl Rose ve své ložnice a místo toho aby se jí snažil zbavit tak, jak si to plánoval, bál se. O ni. Setkala se s dalšími Cestovateli. To bylo to, co vždy chtěl. To byl důvod, proč je svázal. Pro informace. Ale pomyšlení na ni s ostatními Cestovateli, tak daleko od něho tam, kde ji nemohl chránit… chtěl křičet. A pak, když se zmínila o tom, že zanechala svůj batoh tam venku, kde se potulovala jeho armáda, hledající mrtvé, pohltila ho skutečná panika. Kdyby ten batoh našli, věděli by, že je poblíž Cestovatel. A kdyby ji spatřili, tak by samozřejmě věděli, že je to Cestovatel. Nemysleli by si jednoduše jen to, že žila v lese, viděla boj a rozhodla se pomoci, jak se jim on plánoval namluvit.
Batoh našel u Grigoriho. Jeho oblíbený strážce byl vzteky bez sebe, ačkoliv monstrum přiznalo, že věděl čím ona je ve chvíli, kdy ji spatřil na plese.
Musíš ji zabít, řekl Grigori. V opačném případě se lidé začnou bouřit.
Vasili tím byl vyděšený, což byl důvod, proč tak spěchal zpět k Rose, aby ji ohlídal. Ačkoliv stačil mu jediný pohled a musel ji k sobě sexuálně svázat. Musel ji mít, aby se ujistil, že je tady, že je jeho a musel jí dokázat, že patří k sobě. Navždycky.
Miloval ji.
Jeho svět byl možná temný, ale ona byla jeho světlem. Bavila ho, vyzývala, bojovala pro něj a rozveselovala ho. Působila mu rozkoš. Oh, a jakou. Ještě nikdy si ženu tolik neužíval. Její chuť byla návyková, její dlouhé, štíhlé tělo se dokonale hodilo k jeho většímu, tvrdšímu. Nebyla plachá či nesmělá, ale úplně se mu oddala.
Zničila ho pro jakoukoliv jinou a nemělo to nic společného s jejich krevním poutem a vše s jejími úsměvy, tvrdohlavostí, vtipností, hravostí, živostí. Perfektní. Shoda.
Nyní měl jeden týden na to, aby ji přesvědčil, ať s ním zůstane. Protože on bez ní nemohl žít.
Nechtěl. Riziko ostatních Cestovatelů, jeho vlastních lidí – přijde na to, jak se s tím vypořádat. Nějak, jakkoliv. Ale bude to muset udělat tak, aby si toho Rose nevšimla. Kdyby zjistila, jak moc jeho lidé nenávidí její druh, cítila by se ublíženě a vyděšeně, takže by ho pravděpodobně opustila.
To nemohl dovolit.

***

Zbývaly jí už pouhé dva dny, přesto si Rose uvědomovala, že by s Vasilijem mohla žít navždy. Sex kdykoliv po něm zatoužila – což bylo často. Vasili se ujišťoval, že je nakrmená a jídlo bylo božské. Oblékal ji do drahých šatů, jako byly ty, které viděla na večírku. Smál se s ní, často se jí dotýkal, i když si neuvědomoval, že to dělá. Kdykoliv se přiblížila, obtočil jí paži kolem pasu. Pokud si položila hlavu na jeho rameno, začal ji hladit po vlasech a přitáhl si ji do klína. Jen zřídkakdy opouštěly jeho pokoje, ale když tomu tak bylo, měl pro ni pravidla. Žádné mluvení v angličtině, žádné zmiňování Cestovatelů. Jediným stínem v jejím štěstí bylo to, že jí Vasili odmítl vysvětlit proč. Jo, řekl jí, že Cestovatelé jsou nebezpeční. Ale proč byly nebezpeční – tedy kromě toho, co Nick a ostatní možná plánovali? Co se stalo v minulosti?
Kdykoliv se zeptala, Vasili změnil téma.
Ale teď byl povolán jeho bratrem. Proč, to netušila. Ale opustil ji spící v posteli. Nebo to si alespoň myslel. Rose vyskočila, rychle se vykoupala a oblékla si fialové šaty, aby ladily k jeho očím.
Opustila komnatu a kráčela halou, dolů po točitém schodišti a do jídelny. Když několikrát vylezli z postele, vedl ji vždy tudy a ona si cestu zapamatovala. Všimnula si, že tady vždy někdo je. Možná proto, že dlouhý dřevěný stůl byl vždy nacpaný jídel. Jako celodenní bufet.
Stěny zde byly stejné jako v tanečním sále: vířivé zlaté kruhy obklopovaly okna, které odhalovaly temnou, stále deštivou noc. Královské barvy musely být vínová a zlatá, protože byly všude: tapiserie, koberec, nábytek.
Dnes tady byl jen jeden obyvatel. Jeden z monster. Vasili jí řekl, že byli povoláni. Jeho jméno bylo Grigori. Nebála se ho. Možná vypadal jako démon, ale jeho láska k Vasilijovi byla zřejmá pokaždé, když se svým králem mluvil.
„Vybral si Jasha nevěstu?“ Zeptala se, když si naplňovala talíř. Dávala si pozor, aby mluvila pomalu, zřetelně.
„Greer v noci padl.“ Jeho tón byl strohý. „Chvátání s utvořením aliance ustalo.“
„Ubohé princezny.“ Ztratily otce v násilí. „Ale Jasha se stále chystá se s jednou oženit?“
„Ano.“
To bylo dobře. „S kým?“
„Se zrzkou.“ Jeho oči sebou škubnuly.
Zajímavé. „Chceš ji pro sebe, viď?“
Ticho.
Vzala to jako ano.
„Dost bylo bezvýznamných otázek. Jaké jsou tvé úmysly s králem, ženo?“
„Nečestné,“ řekla s úsměvem a zabrala si židli naproti němu.
Jeho drápy poškrábaly stůl. „Chceš říct, že se ho chystáš zabít?“
Neprovokuj bestii, idiote. „To těžko. Milu – mám ho ráda.“ Milovala toho muže, musela, protože byla ochotna se pro něj vzdát všeho – ale Vasili jí tato slova neřekl, proto je ani ona neřekne jemu, či komukoliv jinému. Další hra, pomyslela si s tajuplným úsměvem. Kdo jako první ustoupí, bude škádlivě mučen už navždy.
„Víš, vím, co jsi zač. Vzpomínám si na ty řeči o tobě z té dávné noci. Nebyl jsem tam, ale slyšel jsem. Měla z tebe být špionka.“
„A co?“ Hodila si hrozen do úst, sladká šťáva jí stékala hrdlem. Zjistila, že mají skleníky a další místa, kde jsou schopni vypěstovat ovoce z jejího světa.
Ty ohnivé oči se rozšířily. „A co?“ Zašeptal temně. „Ty nejsi špiónka. Dvakrát jsem tě viděl oblečenou v kalhotách, tvůj jazyk je drsný. Objevuješ se z ničeho nic a nikdo o tobě nikdy neslyšel. Jsi Cestovatel a pokusíš se ho zabít.“
Svraštila obočí. „O čem to mluvíš?“
„Tvůj druh je zde nenáviděn. Vražděn.“
Odpovědi. Nabízel jí odpovědi. Jediné, co musela udělat, bylo zeptat se a konečně je bude mít, ačkoliv si v tuto chvíli nebyla jistá, jestli to skutečně chce. Přesto, z úst jí vyklouzla první otázka. „Proč je tu můj druh nenáviděn?“
„Jednou jste zničili královskou rodinu. Vasilijovu rodinu. Jeho rodiče, sourozence. Díval se, svázaný, bezmocně čekající až na něj přijde řasa. Dokonce jste drželi zbraň namířenou na hlavu jeho otce a přinutili ho vybrat si, kterou z dívek, z Vasilijových sester, mají zabít jako první. A zabili je. Všechny.“
„Já to nebyla,“ řekla přerývavě, slzy jí padaly z očí. Ubohý Vasili, ztratil prakticky všechny, co miloval během jediné noci. Ale teď chápala, proč odmítal odpovídat na její otázky, když na něj mířila zbraní. Musela mu připomenout tu noc.
Bože, skutečnost že ji nezabil, ji ohromila.
„Ne, ty ne. Jsi příliš mladá. Ale byli to ti, jako jsi ty. Moji lidé tomu před všemi těmi lety nemohli zabránit, protože jste nejprve šli po nás. Všude to vybuchovalo. Tolik ohně. Nevinní, děti. Všichni během té jediné noci zemřeli.“
„Je mi to líto.“ Tak moc líto. Chtěla přestat, utéct, ale zůstala. „Jak… jak se Vasili dostal pryč?“
„Tolik z nás pobíhalo kolem, křičeli jsme, byli jsme zmatení, ale jemu se podařilo osvobodit se, když byli Cestovatelé rozptýleni, našel Jasha a odtáhl ho do lesa, kde se ukrývali několik dní předtím, než je zbytek armády našel. To byla chvíle, kdy bylo rozhodnuto – všemi z nás – že Cestovatelé budou zabiti v okamžiku, kdy vstoupí do našeho světa.
Ubohý Vasili, pomyslela si znovu, slzy nyní stékaly volně. Chtěla ho obejmout, odehnat jeho bolest.
„Svázal se s tebou, že?“
Přikývla, neschopná promluvit. V krku měla knedlík, nedokázala polknout.
„Bláznivý muž myslící jeho ptákem. Někteří z našich lidí před všemi těmi lety udělali s Cestovateli to samé, ale po té noci byli všichni Cestovatelé zabiti. Manželky s námi bojovaly. Jejich Cestovatelé jsou klidní, tvrdily. Ale přesto jsme zabili ty svázané s tvým světem. Jak by to vypadalo, kdyby se zjistilo, že tě Vasili, král, nechal naživu?“
Špatně.
„Pokud to někdy lidé zjistí, začnou se proti němu bouřit. Nezapomněli, co se stalo jejich blízkým. A pokud se začnou bouřit jeho vlastní lidé, zatímco bojuje s jinými královstvími…“
Ach, bože. Oh, bože. Ach, bože. Oh, bože. Polknula knedlík. „Já… já odejdu.“ Bude muset. Aby ho ochránila. Ach, bože.
„Ale vrátíš se,“ obvinil ji.
„Protože v tom sama sobě nemůžu zabránit,“ zavrčela, udeřila se do tváří hřbety rukou.
„Ví, co jsi zač, ale předstírá, že jsi jednou z nás. Jak dlouho si myslíš, že lež vytrvá, když se vždy objevíš přímo před ním pokaždé, když přijdeš?“
Zavřela oči, zarmoucená.
„Pouto musí být přerušeno.“
Otevřela víčka. „Nezabiju ho a ani se nechystám zabít sebe.“
„A protože jsi jeho, nikdy neodpustí tomu, kdo tě zabije.“
Zabije, jako kdyby to byla hotová věc. Není divu, že ji Vasili naučil bojovat. Věděl, co se stane, pokud ji někdy někdo objeví. Chtěl, aby měla šanci. Ale proč chtěl, aby měla šanci? Měl by ji nenávidět. Přesto se s ní svázal, zachránil ji.
Objeví se po čase nenávist? Naučí se ji nesnášet?
„Kdy jsou tvé narozeniny?“ Zeptal se Grigory.
„Za… tři dny.“
„Takže jsi přišla brzy. Chtělas ho vidět.“ Konstatování, ne otázka.
Přesto odpověděla. „Ano.“
„Miluješ ho?“
„Ano.“ Nebyla potřeba to teď popírat, když si myslela, že ho navždy ztratí. Hra byla u konce.
„Neříkej mu, o čem jsme mluvili. Musím toho hodně promyslet.“
Přikývla, i když měla podezření, že chtěl přemýšlet nad způsoby, jak ji zabít bez toho, aby Vasili zjistil, kdo to provedl. Musí najít způsob, jak sem přestat cestovat. Nejen ona, ale všichni Cestovatelé.
Mohla se přemisťovat, jak chtěla, takže logicky by i sama sobě mohla zabránit to dělat. Nebo ne? Ale ostatní nemohli cestovat dle libosti. Takže by nebyli schopni přestat.
Sakra!
To by zachránilo ji – a tak i Vasilije. Až na pouto… nemohli být s jinými lidmi. Ale ona nemohla popírat, že by nebyla ráda za to, že nemohl být s jinými ženami. I kdyby to znamenalo, že bude sama trpět. Stejně si nedokázala představit, že by kdy mohla chtít někoho jiného. Ne poté, co zažila ten jazyk, ty prsty… jeho, jen jeho.
Potřebovala odstup, čas na to se tím zabývat. Na přemýšlení. Určitě dokáže najít řešení, když se bude snažit.
„Řekni Vasilijovi, že – ne.“ Jakékoliv slova na rozloučenou jen prohloubí spojení mezi nimi.
Potřebovala vztek. Jeho, její. Se vztekem přijde odstup. „Prostě mu řekni, že jsem odešla.“
Grigori přikývl.
„Děkuju ti za ten… rozhovor.“ Překlad: Nenávidím tě, ale nemohu ti to mít za zlé, protože jsi to udělal pro něj.
Další prudké přikývnutí.
Zavřela oči, představila si její dům a nechala své tělo postarat se o zbytek. Stačilo jí jen pár vteřin, ale věděla, že to funguje, protože se na okamžik cítila beztíže. Točila se jí hlava. A pak byla naprosto v pořádku. Přinejmenším fyzicky.
Otevřela oči, obklopovaly ji čtyři bílé stěny. Byl tam její gauč, látka byla roztrhaná.
Její konferenční stolek s poškrábaným dřevem.
Cestovatelé zabili Vasilijovu rodinu. Cestovatelé se právě teď snažili vymyslet způsob, jak Vasilije zranit. Musela s nimi mluvit. Dát jim fakta, odhalit svou duši. Bez ohledu na to, co si o ní budou myslet, nebo co se jí pokusí udělat. Musí to napravit.

21 komentářů:

  1. díky moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuju za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji mnohokrát za překlad ! ! !

    OdpovědětVymazat
  5. ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  6. Vďaka a som zvedavá na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. díky za překlad :))

    OdpovědětVymazat
  10. Ďakujem za preklad. Som zvedavá čo sa stane ďalej :)

    OdpovědětVymazat
  11. Moc díky za další kapitolu :-D

    OdpovědětVymazat
  12. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  13. Dakujem za preklad 😃:-)

    OdpovědětVymazat
  14. Moc děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  15. Zajímavé, jsem zvědavá na konec. HankaP

    OdpovědětVymazat