neděle 12. ledna 2014

Na lovu - Kapitola 10



Kniha se objevi na emailu, az bude po korekci, takze vam sem dam vedet, protoze to chvilku potrva... mam porad hotovou jen 1 kapcu z 8mi


„Vasili.“
Musí mít halucinace, pomyslel si Vasili. Slyšel Rosein sladký hlas. Ale byl opilý, stejně jako poslední tři dny, kdy seděl ve svém pokoji, sám, se všemi světly zhasnutými, zatímco venku zuřil déšť. Po panickém, zběsilém hledáním Rose, Grigori přiznal, co se stalo.
Jestli ještě jednou uslyší „je to tak nejlepší“, někoho bodne. Konkrétně Grigoriho. Ten bastard měl štěstí, že je naživu. Takhle odehnat Rose… Zabije ho, rozhodl se Vasili.
„Vasili, lásko.“

Opět tu byl její hlas. Zavřel oči a vychutnával si ho. Nedorazí až do pozdější noci, až za čtyři hodiny. Chystal se ji potrestat za to, že ho opustila – hra na lovení a útočení ho již nadále nebavila. Chtěl ji navždycky. A pak se s ní bude milovat, bude ji škemrat, aby zůstala, řekne svým lidem, ať jdou do prdele a pokud s ním i nadále odmítne zůstat, pokusí se dostat do jejího světa. Aby tak učinil, bude se muset držet Rose, dokud oba neopustí tento svět. A pokud zemře, no a co? Nemůže bez ní žít. Už ne.
„Posloucháš mě? Ne? Dovol mi, abych ti pomohla.“ Dlaň ho plesknula do tváře, pocítil pálivé bodnutí.
Zamrkal. Halucinace by ho nebyla schopna praštit, nebo jo? „Rose?“
Povzdech. „Kdo jiný?“
Vyskočil na nohy, jeho oči se rychle přizpůsobily tmě. Tam byla, přímo před ním. Jeho paže se obtočily kolem ní – pevná, teplá, teplá – a přitáhl si ji k hrudi, všechny jeho myšlenky na potrestání mu vyletěly z hlavy. „Myslel jsem, že jsem tě ztratil. Tohle mi už nikdy znovu nedělej.“
Oplatila mu objetí. „Chci být s tebou,“ řekla, čímž ho šokovala. „Navždycky.“
„Díky. Děkuju ti. Nebudeš toho litovat.“
„Ale ta nenávist musí ustat.“
„Cokoliv.“ Nic jí neodepře. Už ne.
„Nemůže tady být další zabíjení Cestovatelů jen proto, čím jsou.“
„Hotovo.“ Nebude se s ní hádat. Okamžitě to zakáže a jeho lidé si mohou protestovat, jak se jim zachce. Mohou se bouřit, mohou ho svrhnout z trůnu. To je fuk. Dokud bude mít Rose, na ničem jiném nebude záležet. S trochou naděje jeho lidé zjistí, že tito dětští Cestovatelé nejsou tou násilnou rasou z minulosti. Jak by mohli, když mezi ně patřila Rose?
Vzala jeho tváře do dlaní. „Miluju tě.“
„A já miluju tebe. Tak moc.“
Její rty se pomalu roztáhly v nádherném úsměvu. „Svolej své lidi. Tolik, kolik se jich vejde do paláce. A žádné zbraně. Nesmí si přinést zbraně. A ať neútočí, bez ohledu na to co uvidí, nebo uslyší.“
„Co –“
„Prosím, Vasili. Žádné otázky. Potřebuji, abys to udělal rychle. Do hodiny. Prosím.“
„Bude to hotovo.“
S tím zmizela.

***
Vasili přiměl svou armádu, aby shromáždili jeho lid a „jemně“ je přivedli do tanečního sálu paláce. Ano, sem tam padly výhružky o násilné síle, ale nakonec to splnilo účel. Jasha a Grigori stáli vedle něj, princezny seděly na stupínku proti zdi. Nebyly smutné z toho, že je jejich otec mrtev, ve skutečnosti se zdály být bezstarostné.
Jasha se rozhodl oženit se se zrzkou, na což Grigori dnes ráno řekl jen „S tou ne.“ Což znamenalo, že ji monstrum chtělo pro sebe. Jasha jen pokrčil rameny – téměř s úlevou, jako kdyby si ji nechtěl vybrat, ale proto, že byla obyčejnější, myslel si, že se s ní půjde nejsnadněji vypořádat – a zvolil si blondýnu, která ho nyní sledovala s úctou v očích. Jasha po ní neustále vrhal kradmé pohledy.
Budou dobrým párem, pomyslel si Vasili, a Jasha se stane králem Východu. Postará se o to hned poté, co skončí s tímhle.
Dav se stával neklidným, jejich zvědavost sílila a jeho armáda musela utvořit blokádu. Vasili měl pro jeho vojáky pouze jediný příkaz: zabít každého, kdo ohrozí Rose.
Kdy se objeví? Co měla v plánu? Podpoří ji, ať udělá cokoliv. Měl si s ní promluvit, říct jí to, ale příliš se bál, že ji ztratí.
Najednou se před ním zhmotnila, světlé vlasy jí spadaly na záda, její stříbřité oči zářily. Měla na sobě džíny a tričko, každým coulem Cestovatel. Jejich pohledy se krátce setkaly a srdce mu začalo bušit do žeber, když se otočila a čelila jeho lidem. S překvapením a znechucením zalapali po dechu.
S nenávistí. Ozval se šepot slov: „Vražedkyně“.
Vasili vyskočil na nohy, jeho rysy zkroutilo brutální zamračení.
„Ano,“ řekla Rose, rozpřáhla ruce. „Jsem Cestovatel.“
„Je i mojí ženou,“ vykřikl, vyzývajíc je, ať k tomu cokoliv řeknou.
Rychle se na něj přes rameno usmála. „Existují další, jako jsem já. Přicházejí sem na jejich narozeniny a vy je pronásledujete. Ubližujete jim. Zabíjíte je. Bojí se vás, což je nutí chtít vám ublížit na oplátku. Ale nemusí tomu tak být.“
Ticho. Nejspíš proto, že se na ně vražedně mračil.
„Ano, Cestovatelé vám v minulosti ublížili.“ Vrhla po Vasilijovi dalším pohledem, smutným a omluvným. „Ale odsuzovat je všechny za to, co udělali jiní… Jsem si jistá, že byste neuvítali, kdybyste byli souzeni na hříchy svých otců.“
Více šepotu. Naštěstí to neznělo úplně zahořkle.
„Odhalila jsem jim, kdo jsem, kde jsem byla a co dokážu. Řekla jsem jim, že mohu zabránit tomu, aby se jejich návštěvy staly nočními můrami. To je to, jak o tomto místě mluví, víte. Bojí se lidí tady. Ale nemusí to tak být,“ zopakovala. „Ne pro vás, ani ne pro ně. A proto za mnou přišli. Chci, abyste se s nimi setkali. Viděli je. Přivítali je. Slibuji vám, že pokud k nim budete přívětiví, budou i oni k vám.“
S tím zmizela.
Teď se ozvaly vzdechy.
Setkali se s nimi? Jak hodlala –
Objevila se, držela za ruku mladého muže se světlými vlasy. Ten muž zalapal po dechu, když spatřil dav lidí a snažil se vycouvat.
„Neříkala jsi, že mě vezmeš sem,“ zavrčel.
Vasili seskočil z pódia.
„Nicku. Zůstaň tady. Nic zlého se ti nestane,“ řekla. „Vasiliji,“ zvolala. „Není ozbrojen. Chraň ho.“ Opět zmizela.
Vasili se postavil vedle Nicka. „Už ji nikdy nedrž za ruku,“ řekl a poplácal muže po rameni, čímž ho málem zatloukl do podlahy. Nikdy ho nenapadlo, že bude chránit Cestovatele – Rose byla výjimkou, ale teď to již bylo bez výhrad. Jen proto, že ho o to požádala jeho žena.
Tmavé oči se stočily k němu. Muž zůstal na svém místě, i když se třásl.
Rose se objevila s někým dalším, představila ho a pak zase zmizela. Znovu a znovu to opakovalo, dokud tam nebylo šestnáct Cestovatelů. Báli se, ale nehnuli se z jejich míst. Možná proto, že byli obklíčeni.
„Jak jsi je sem dostala, když nikdo z nich nemá narozeniny?“ Zeptal se jí, když se zastavila vedle něj.
„Myslím, že proto, že jsem svázána s tebou, mohu se mezi dvěma světy pohybovat dle libosti. A napadlo mě, že bych sebou mohla vzít ostatní Cestovatele, ať už mají narozeniny či ne. Měla jsem pravdu.“
Chytrá holka.
„A teď pojďme usmířit mé a tvé lidi, ať můžeme být spolu. Pokud tedy… Pochopím, když to nepůjde,“ řekla nejistě. „Jestli je to pro tebe příliš bolestivé. Tvoje rodina byla zabita. Jediné, co chci je, abys mi dovolil navrátit tyto muže, aniž by jim bylo ublíženo. Jen jsem si myslela, že tohle –“
Vasili ji políbil na rty tak, aby to všichni viděli. „Ty jsi moje rodina a já udělám vše, co je nutné, abych tě ochránil. Dokonce i tohle.“
Grigori vystoupil z armádních řad a připojil se k nim, položil Rose ruku na rameno v gestu podpory. „Stejně tak máte mou ochranu.“ Jeho hlas byl drsný, ale nebyl to muž dávající falešné sliby. Vždycky myslel vážně to, co řekl. „Nikdy jsem neviděl mého krále tak šťastného – nebo tak naštvaného když si myslel, že tě nemůže mít. Udělám vše, co bude potřeba, aby měl život, jaký si zaslouží.“
Oči se jí zalily slzami. „Děkuju ti.“
„Stejně tak máš mou podporu.“ Jasha se připojil k jejich malému kruhu a položil ruku na Roseino druhé rameno.
„Děkuju ti,“ řekla Rose znovu, brada se jí třásla. „Nezklamu vás. Přísahám.“
Vasilijho lidé je sledovali, poslouchali a nevydávali žádné další protesty. To byl začátek.
A tak s Jashou a Grigorim po boku se představil Cestovatelům a nabídl jim slib ochrany. Většina sebou trhnula pod Grigoriho přísným pohledem, ale zdálo se, že ztráceli část z jejich strachu.
„Nemusíte už před námi utíkat,“ řekl. „Naším cílem není vám ublížit. Jste lidem mé manželky, což znamená, že jste i mým.“ Natáhl ruku dozadu. „A já chráním to, co je moje.“
Rose věděla, co chce a opět se postavila po jeho boku. Propletla s ním své prsty a pro uklidnění ho stiskla. „Pojďme se učit jedni od druhých,“ řekla a slzy jí stékaly volně po tvářích. „Pojďme uzavřít mír.“
Počkala, než každý Cestovatel přikývl, než je konečně vzala domů. Vasili spěchal do ložnice a když se znovu objevila, strhl si ji do náruče. „Dala jsi mi toho tolik, že ti to nikdy nebudu schopen splatit,“ řekl jí.
„Umím si představit několik způsobů, kterými to můžeš zkusit.“
„Je to, jako kdybych měl dnes narozeniny já.“
Zasmála se, zvuk jejího pobavení ho zahřál. „Tak všechno nejlepší k narozeninám, lásko.“
Usmál se na ni. „Jsi můj dárek?“
„No, mé srdce je tvé. Nyní a navždy.“

„To je dobře, protože to je přesně to, co jsem chtěl.“

KONEC

21 komentářů:

  1. Veliká škoda, že už je to poslední kapitola. Moc se mi to líbilo. Věřím, že nejsem jediná a tak nás bude víc, kteří budou čekat na pokračování. Děkuji

    OdpovědětVymazat
  2. Veľká Vďaka za celý preklad a korekciu- bolo to skvelé. A teším sa na ďalšiu vašu prácu :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Velké díky za překlad a korekturu celé knihy, bylo to skvělé a moc dobře se to četlo :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji mnohokrát za překlad ! ! !

    OdpovědětVymazat
  6. Krásná kniha, děkuji za překlad a korekci :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  8. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  9. diki za preklad :)

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za překlad celé knížky, moc díky

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji za překlad a korekci,bylo to super.

    OdpovědětVymazat
  12. Moc děkuji za super překlad, jen kniha mě docela zklamala, čekala jsem trošku propracovanější děj, charaktery postav a vůbec. Ale ještě jednou děkuji za překladatelskou práci a korekturu :-)
    Janka

    OdpovědětVymazat
  13. Mnohokrát děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  14. Škoda ze už je konec ,cakala som este trošku toho napetia ,no co uz díik .

    OdpovědětVymazat
  15. Děkuji za překlad a korekci celé knihy :-)

    OdpovědětVymazat
  16. Moc děkuji za překlad a korekci celé knihy. Jen ten konec byl takový rychlý,mohl by být více propracovaný. HankaP

    OdpovědětVymazat