neděle 24. listopadu 2013

Na lovu 8 2/2




Ačkoliv si chtěla odpočinout, spěchala s umytím vlasů i těla mýdlem, které vonělo po polních květinách. Není divu, že Vasili voněl vždy tak sladce, až byla překvapená, že si vybral tak ženskou vůni. Pokud ji žena nevybrala za něj.
Pustil sem někdy nějakou? Koupat? Pozoroval ji? Působilo mu to potěšení?
Pravděpodobně.
Žárlivost a majetnický pud, které se přes ni převalily, byly vřelé a nepopiratelné. Teď byl její. Viděla jeho potřeby stejně, jako on viděl její. Pokud by se ovšem vrátil s lepším přístupem, blbec.

Poté, co se opláchla a vystoupila z bazénu, začala hledat ručník. Našla skříně plné zbraní a šatů, ale žádný ručník. Nevěděla, co jiného má dělat, a tak použila jednu z jeho košil. Když materiál absorboval vlhkost její pokožky, vzala přikrývku z postele, do které se zahalila, a posadila se před krb, aby si mohla usušit své mokré vlasy.
A vymyslet plán.
Kdyby se jí podařilo vyjednat mír mezi Vasilim a Cestovateli, nesnažili by se mu ublížit a byl by v bezpečí.
O věčnost pozděj... panty zaskřípaly a Vasili vkráčel do místnosti. Pryč od otázek, Rose vyskočila na nohy. Jeho tělo bylo mokřejší, zablácené a měl tašku přes rameno. Měl novou ránu na tváři a krev jen tekla. Hodil tašku na zem, hledal... jejich pohledy se setkaly. Uklidnil se, zaťal čelist.
„Co se stalo?“ zeptala se.
Podíval se na ni a jeho oči se rozšířily. „Jsi pod tím nahá.“ Zavrčel.
Byl před ní a o chvíli později ji už svíral kolem pasu a zvedl ji. Otočil se a hodil ji. Chvíli ve vzduchu byla zmatená, ale pak narazila na matraci a pochopila. Chystal si ji přivlastnit.
„Vasili, měli bychom mluvit o tom jak bojovat-“
„Nechci mluvit o jiných Cestovatelích, už ne.“ Přešel k jedné straně postele a strhl prostěradlo. Jeho horký pohled ji spaloval. Ani se nepohnula a nechala ho, aby si to užil. A to přesně dělal.
Jeho pohled byl upřený, hladící. Zdržoval se na jejích ňadrech, což mělo za následek, že se leskly. A pak se jeho pohled zanořil mezi její stehna. „Nechci mluvit o nebezpečí. Ne teď když jsi tady.“
Něco to spustilo. Něco zastavilo jeho sebekontrolu. Líbilo se jí to, milovala to, chtěla ho, ale ta jeho divokost...
„Roztáhni nohy,“ přikázal ostře.
Zachvěla se, „Co je na tom špatného-“
„Mluvit budeme potom. Roztáhnout.“
Vážně. Co mu přelétlo přes nos? Ptala se v duchu, i když ho poslechla. Naučila se totiž, že když pro něj něco udělá, vyplatí se to.
Zhluboka se nadechl, „Jsi vlhká.“
Pro tebe, „Vždy.“
Jeho rty se pevně stáhly, když natáhl ruku a přejel prstem přes její drobné kudrlinky, rty až ke klitorisu.
„Jsi má.“
Její záda se prohnula a musela se chytit za prostěradlo. Popadla ho za zápěstí, když držel ruku na svém místě.
„A-ano.“ Nemohla to popřít.
Když přestal, zasténala. Zvedl své prsty k ústům a olízl je. Jeho víčka se zachvěla.
„Tentokrát už mi nezmizíš.“ Drsný příkaz, „ne dokud nebudeme oba vyřízení.“
„Zůstanu.“
Jako by ho její souhlas uvrhl do propasti. Strhl si kalhoty a odkopl boty. A když tam nakonec stál nahý – božský, úžasný, nahý – vrhl se na ni. Jeho tíha Rose drtila, ale jí to nevadilo. Dotýkali se teplou kůží. A nakonec, jeho dlouhá a silná erekce se o ni začala otírat. Jeho jazyk pronikl do její pusy stejně drsně, jako s ní předtím jednal. Divoce, bez slitování, dominantně. Milovala to, síla proti síle, beroucí a dávající.
Jednou rukou jí hladil prso a jeho zlobivé prsty škádlily její bradavky a jeho mužství ji dráždilo.
Sklonila kolena, otírala se o něj boky, které nabízely hlubší kolébku pro jeho penis. Ale on její náznak nepochopil. Spíš než aby ho do ní vrazil – ačkoliv by ji to donutilo zasténat – krok za krokem zkoumal její tělo a sál její bradavky.
Její prsty byly propletené v jeho vlasech. Chvíli ji kousal, tahal, zkoumal, sledoval její rozkrok, ale vlastně se jí pořádně nedotýkal. Většinou byl schován za jejími koleny a za křivkou jejího pozadí, když ji otočil.
„Vasili,“ zasténala. Bolest ji pohlcovala, ta všudy-přítomná bolest. Prohýbala se při každém jeho vklouznutí, snažíc se donutit jeho hlavu dát tam, kam by chtěla.
Znovu ji otočil a prolíbal si cestu k jejímu žaludku, jeho jazyk zavířil v jejím pupíku. Zachvěla se.
Následoval její chvění a jazykem mířil mezi její nohy.
A konečně, chválabohu.
Sten unikl z jejích rtů.

23 komentářů:

  1. moc děkujiiiiiii :-) Strašně jsem se těšila na další díl :-)

    OdpovědětVymazat
  2. vďaka, škoda len, že tak krátko :-(

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  4. díky za překlad :))

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji, už jsem se nemohla dočkat pokračování.

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  8. Díky moc za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  9. Moc děkuji za překlad! :-) ;-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  11. Ďakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  12. ty teda vies kedy to ukoncit :P
    dakujem za kapitolku

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji za překlad. :-)

    OdpovědětVymazat
  14. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  15. Hm, za chvilku konec a spousta věcí k vyřešení...jsem zvědavá. HankaP

    OdpovědětVymazat