neděle 29. září 2013

Na lovu - Kapitola 8 1/2





Bitva se odehrávala přímo před Vasiliho palácem, takže cesta k hradu nebyla vůbec dlouhá. Pro Rose byl ale každý krok mučením a každá vteřina věčností.
Lidé se je snažili zastavit v cestě, ale Vasili šel dál, táhl ji za sebou, dokončení bitvy nechal na starost Jashovi a Grigorimu.
Nakonec došli do svých komnat. Když byli uvnitř, pustil její ruku, obrátil se a naklonil k ní.  
Chvěla se očekáváním. I když se jí nedotkl.
Zavřel prudce dveře až to třísklo. Pak se napřímil - ale stále se jí nedotkl. Otočil se na patě, pohled na ni upíral až do poslední vteřiny, a pak odešel.
Co to sakra je?
Tam v rohu byl bar, všimla si. Nalil si dvě sklenky jantarové tekutiny a vrátil se k ní, s jednou rukou nataženou. Přijala ji s malým úsměvem. Oheň plápolal v krbu kousek vedle ní, teplo olizovala její pokožku, což mělo za následek, že chtěla toho muže ještě víc.
„Co to je?“ zeptala se a rozbila tak napjaté ticho.
„Medicína.“ Vypil obsah sklenička a ona udělala to samé. Pak si od ní vzal sklenici a vrátil obě do baru.
Teplá a sladká medicína pomalu klouzala do jejího žaludku a přitom se příjemně rozlévala do zbytku těla.
Malá bodnutí a odřeniny se začaly pomalu hojit.
„Proč jste tak pokročilí v některých věcech,“ její svět neměl nic podobného, čím by se člověk rychle uzdravoval „ale v jiných zase staromódní?“
„Kdysi jsme byli tak pokročilí, že se nám podařilo zničit slunce a většinu populace.“ Několik kroků a znovu byli přímo naproti sobě. „To, co vidíš, je několik staletí opravy.“
„Oh, skvělé.“ Třesoucí se očekáváním se podívala na postel s nebesy, „Chceš...“
„Ano, ale nemůžeme. Ne teď. Musíme si promluvit.“ Hrdelní tón, hrozivá slova.
Olízla si rty nervózní a bolavá současně. „Dobře. O co jde?“
„Venku, jsi zmínila ostatní Cestovatele.“
Jeho oči zářily. Neúprosná připomínka toho, co musí říct.
„Ano.“ Teď se dívala dolů na své studené nohy. Jeho bezpečnost před jejím potěšením. „Proč chceš vědět, kdo jsou a kdy přijdou?“
„To teď není důležité. Musíme-“
„Proč?“
 Povzdechl si. „Abych chránil své lidi.“
„Jak je chceš ochránit před Cestovateli?“
Ticho.
Podívala se na něj přes štít z řas. Prohrábl si vlasy.
„Jak?“ trvala na svém.
„Zabiju je.“
Řekl ta slova tak jednoduše, bez náznaku lítosti, že na něj mohla jenom zírat.
„Aniž bys věděl jejich záměr?“
Přikývnutí. Ztuhlé, plné vzteku.
Je jasné, že mu nemohla říct, kdy Nick přijde. Ještě ne. „Proč?“
„Jsou nebezpeční.“
„Já nejsem. A ostatní také ne.“
„Jsi jiná. Oni ne.“ Pevně, přímo.
„Jak to můžeš vědět?“
„Rose!“ tvrdé prsty obtočil kolem jejích paží a zatřásl s ní, „Na tom nezáleží. Rozmyslel jsem si to. Nechci mluvit o jiných Cestovatelech. Pojďme mluvit o tom, že jsi znovu tady. Neočekávaně. Znovu. A navíc uprostřed bitvy.“
Má ho tak blízko, konečně se jí dotýká, ale ne kůže na kůži, úplné utrpení. Její dech se zrychlil a naskočila jí husí kůže. Hruď se jí stáhla, břicho zachvělo. Milovala pohled na něj. Zvlášť teď, když voda kapala z jeho vlasů a zachytávala se na jeho řasách. Jeho tváře, krví s blátem potřísněné holé paže a tělo.
„Ne, budeme pokračovat v rozhovoru o Cestovatelech. Jedno jsem potkala,“ řekla, „a měl jsi pravdu. Někteří z nich jsou opravdu nebezpeční. Tenhle mi řekl, že mluvil s ostatními a že chtějí naplánovat útok, aby mohli zničit tento svět. Má plán, že se připojí k těm, kteří mají narozeniny stejný týden, a každý z nich přinese zbraně pro stávku. Takže to je jedna tragédie za druhou a nebudete mít možnost se bránit.  Ale to je jenom proto, že se bojí. Kdybys jim prokázal trochu soucitu-“
„Ne.“ Stále pevný, zlobí se, ale teď už daleko víc, protože pustil její paže a přerušil tak veškerý kontakt, „Nebudu o tom diskutovat.“
„Dobře. Tak to potom bychom měli sex smést ze stolu taky.“ Pokud si chce hrát na tvrdohlavého, bude taky. To bylo pro ni důležité. On byl důležitý. „Potřebuju sprchu a vyměnit-“ Sakra! Moje taška „nechala jsem tašku venku, když jsem... přistála.“
Uviděla záblesk strachu v jeho očích v jednom momentě a dalším byl pryč.
„Vrátím se brzy.“ Nečekal na její odpověď, ale zamířil hned ke dveřím, trhl hlavou „Nevycházej z pokoje. Vana, jídlo, cokoliv, co budeš chtít. Ale nevycházej.“
„Nemyslím si, že bys-“
Žuchnutí.
Sama. Frustrovaně se rozhlédla. Skrz pootevřené dveře na levé straně zahlédla velký bazén s horkou párou ve vzduchu. Zmínil koupání. Svlékla se po cestě, takže její oblečení a podpatky byly rozházené po podlaze. Jedna její část byla vděčná za oddech. Vstoupila do horké vody, ponořila se a povzdechla blažeností.


26 komentářů:

  1. Dekuji moc za preklad:)

    OdpovědětVymazat
  2. Vďaka za super preklad!!! :)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc dekuji, hrozne jsem se tesila na dalsi dil :)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. děkuju za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Paráda, těšila jsem se a dočkala se!!!!

    OdpovědětVymazat
  8. děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Vďaka za pokračovanie.

    OdpovědětVymazat
  10. Díky za pokračování, už jsem se těšila.

    OdpovědětVymazat
  11. miluju tenhle příběk, díky za přeeklad, a doufám že brzo bude další :)

    OdpovědětVymazat
  12. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  13. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  14. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  15. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  16. díky za překlad :))

    OdpovědětVymazat
  17. dakujem za preklad ;-)

    OdpovědětVymazat
  18. Moc děkuji za překlad! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  19. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  20. Děkuji za překlad! :) Snad nebudeme muset dlouho čekat na další kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  21. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  22. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat