sobota 27. července 2013

Na lovu - Kapitola 6



Měl ji, pomyslel si Vasili, ale neměl ji. A teď musel provést Rose po tanečním sále mezi svými nepřáteli, kteří ji obklopovali – a nebylo nic, co by mohl udělat pro to, aby zastavil šílenství. Ne bez toho, aby ji neustále pozoroval.  A co bylo horší, že to musel dělat s její omamnou chutí ve svých ústech, pocit z ní, měl vypálený hluboko do rukou.  Erekce nemohla polevit.
Zůstávala po jeho boku, i když se dívala na dění okolo sebe rozevřenýma očima. Požehnání i prokletí. Byla tady a on si na ni nemohl dělat nárok. Nemohl zastavit žádného svobodného muže, který na ni zíral. Chtěl je zabít, klidně i své vlastní stejně jako Greerovy. Ale nemohl je vinit.

Byla okouzlující. Blond vlasy jí spadaly do tváře, oteklé třešňově červené rty od jeho polibků. I když byla oblečená jako bojovnice, byla nejkrásnější dámou v celé místnosti. A byla jeho. Chtěl oznámit tuto skutečnost víc, než položení jejího nahého těla na posteli.  No, možná ne o tolik víc. Ale, zatraceně!  Všichni musí vědět, že patří pouze jemu! Brzy, slíbil si v duchu. Hned poté, co zajistí její bezpečnost. Možná.
Vedl skupinu – Rose, Greera, Jashu, Grigoriho a princezny – na klidné místo, pokud možno co nejdál od davu. Tam znovu opřel Rose o zeď a půlkou těla ji zastínil vůči ostatním.
Nastalo trapné ticho. Byl rád. Měl raději ticho než otázky. Ale stejně o pár minut později, Greer vše zkazí. Jako vždy.
„Tak, řekni mi, Králi Severu. Které z mých dcer dáváte přednost?“ zeptal se Greer, „Která z nich se stane vaší nevěstou a ukončí válku mezi námi?“
Rose ztuhla, „Nevěsta?“
Sáhl dozadu, popadl ji za zápěstí a stiskl, aniž by se na ni podíval. V okamžiku doteku zasyčel.
„Tak kdy?“ trval král, „To je důvod, proč jsme tady, ne?“
Rose zaryla Vasilimu nehty do ruky, až vytryskla krev.
„Jste tady kvůli mírovým dohodám a ničemu jinému.“ Řekl.
Žíly začaly vystupovat z králova čela v dalším záchvatu a rozhostilo se ticho. Princezny stály krok za svým otcem, jako by se bály úderu.  Nejspíš ano. Vasili slyšel o králově obávané povaze.
„Princi Jasho,“  řekla zrzka s plachým – zoufalým? – úsměvem. Vtipné. Znala všechny jejich jména, ale Vasili si nevzpomínal na jejich, „Nechcete si zatančit?“
Pohled jeho bratra se stočil směrem k botám. Otevřel ústa k odpovědi, ale žádná slova z něj nevyšla. Nakonec zavřel ústa, ukázal zrzce svá záda a odešel pryč k nejbližšímu kruhu žen.
Její tváře vzplály v rozpacích, když sklonila ruku.
„Muži,“ zabručela Rose se soucitem ve Vasiliho jazyce, „Zapomeň na něj, zlatíčko. Očividně to je debil.“
Vasili stiskl rty a zastavil smích. Alespoň ona volí správná slova.
„Jak se jmenuješ, děvče?“ vyštěkl Greer na Rose.
„Je němá.“ Řekl Vasili. „A její jméno není důležité.“
„Co se děje, miláčku?“ Ach ta zlost v tom tónu. Potrestá ho později, i když si nebyl tak docela jistý, čím se provinil. „Jsi ze mě v rozpacích?“ V rozpacích? Když se chtěl bít do hrudi a odlákat každého muže pryč? Byl by šťastný, kdyby si nechala vytetovat jeho jméno na svou hruď? Možná by se později měl zeptat.
Přesto. Nebyl si jistý, jak moc ho ovlivňuje, protože nikdo ho nikdy neovlivňoval. Jistě, pouto za to moc nemohlo. Reagoval by stejně bez pouta, nebo ji neměl, kurva, poutat.
„Jak jsem řekl,“ odsekl. „Němá.“
Greer sledoval celou výměnu s hněvem a jiskrami v očích. „Z otrokyně nikdy nebude dobrá manželka, to víš.“
Není otrok! „Vlastní zkušenost?“ zeptal se klidně.
Rosiny nehty se mu zakously přímo do kosti. Cítil, jak mu teplé kapky krve kloužou po ruce. Natáhl druhou ruku a stiskl ji stejně ve středu dlaně…víc…víc…ale držela pevně. Čert ji vem, kdy se pustí?
Uvolnil tlak dřív, než jí rozdrtil kost. Nakonec ho pustila. Chtěl se usmát. Překonala ho a on byl na ni pyšný. Znovu.
„Ano,“ řekl Greer, „Ačkoliv jsem se nespoutal se žádnou ženou, měl jsem pět žen pro obstarání mých potřeb. Jedna z nich byla otrokyně a byla mou největší chybou. Chamtivá. Zoufalá. Takže si nechte svou dívku, pokud je to to, co chcete, ale vezměte si jednu z mých dcer. Chci mír, ale nevěřím vám bez manželského svazku.“
Nehty mu přejela po zádech, tak tvrdě, až málem sykl bolestí. A potěšením. Vydrží Rosino týrání, stejně jako doteky jiné ženy. Malá divoká kočka.
„Když jste sám odmítl se oženit s některou ze svých žen? Kromě toho, Greere, já nejsem ten, kdo útočí bezdůvodně.“
Nehty ho začaly hladit. Znovu se chtěl usmát.
Greer přejel jazykem své zuby. „Mám i jiné nabídky, víš. I ostatní království touží po spojenectví.“
„Přesto si jako první přišel ke mně. Souhlasil jsem, ale to neznamená, že ti dám to, po čem toužíš.“
Zavrčení. „Západní a Jižní království tebou pohrdají pro tvou sílu, a přesto na tebe neútočí. Zatím. Ale budou. Dej na má slova, budou. Chtěli by o tom mluvit.“
Natáhl se dozadu po druhé – ale nemohl se jí dotknout – a tak prstem přejel přes pás Rosiných kalhot. Cítil, jak se její břicho chvěje.
„Bojí se, že moje síla je stejná jako jejich nenávist. Nebudou útočit.“
„Budou souhlasit s podporou na vaši porážku. Což udělám, pokud odmítnete tuto příležitost.“
Ztuhl. „Nemám rád hrozby.“
„A já je nerad dávám. Ale chci toto spojenectví víc, než cokoliv jiného.“
Mužovo zoufalství ho uvolnilo. Dál tak pokračoval ve zkoumání Rosiných kalhot, točením knoflíku, pohybováním zipu. Jeho prsty klouzaly po jejích kalhotkách, až zalapala po dechu. Její nehty se do něj znovu zaryly, ale ne aby ho zranily.  Naléhala na něj.
„A co z toho budeš mít, hmmmm?“ Měl jeho tón hlasu přerývavý dech?
Greer si povzdechl.  „Jsem starý. Unavený z věčných bojů. Chci, aby o mé království bylo řádně postaráno, až odejdu.“
Pravda nebo lež, Vasili nevěděl. Ale ten pocit pochopil. Také chtěl, aby jeho království bylo v bezpečí – ale nechtěl být zahnán do kouta. „Mohl bych vás zabít a na váš trůn dosadit nového krále. Někoho, kdo mě miluje. Co si o tom myslíte?“
„Líbí se mi,“ zašeptala Rose. Vyklenula se proti němu, aby jí věnoval pozornost. Věnoval.  Pohladil ji mezi nohama a začal třít.  I přes tenkou vrstvu bavlněné bariéry cítil její vlhkost a její chtíč, na který reagoval. Jeho penis, který nikdy nezažil skutečný orgasmus, rostl a sílil.
Bojoval s nutkáním otočit ji k sobě, tisknout se na ni, potom kleknout na kolena a znovu ji ochutnat, mít jí, teď, tady, přede všemi, nebo ji odtáhne pryč beze slova. Potřeboval ji, chtěl ji, musel ji mít a to čekání bylo nesnesitelné. Ale nemohl si dovolit nic z toho. Musel být trpělivý, starat se o územní plány jako hodný hoch – bez ohledu na náklady zdravého rozumu – a sebe samotného.
„Potřebuješ nový plán,“  řekl Greer, „Než zemřu, rád bych se s vámi spojil nebo vás porazil. To přísahám.“
Vasili se uklidnil, slib mu zvonil v uších. Kdyby se mu nepodařilo oženit se s jednou z princezen, Greer by zajistil, aby se jejich drobné potyčky změnily v opravdové bitvy. To bylo to, co skutečně říká.
Lidé by umírali. Země by hořela. Stál život – Rosiin život – za to? Tito lidé ho potřebovali. Věřili mu. Spoléhali na něj.
Greer přikývl, jako by to byla odpověď, kterou čekal. „Nebude to trvat příliš dlouho, ale mezitím. Děvčata.“ Zamával jim, aby šla blíž. „Řekněte králi něco o sobě, aby vás lépe poznal.“
„Počkejte, cože?“ Rose se náhle chtěla úplně vymanit z jeho doteku. „Řekl jste, že potřebuje čas? Rozhodnout se mezi nimi?“
Chtěl zaskučet.
„Co je tohle za šarádu?“ procedila, „Já odtud teda padám.“
„Ne, ty-“
„Udělám to,“ řekl Jasha a přerušilo ho, „ožením se s jednou z princezen.“
Vasili přestal dýchat ze strachu, že se přeslechl. „Jsi si jistý?“ Ať už bratrův požadavek byl vtip nebo ne, Vasili se nestaral. Chytil se ho jako záchranného lana.
Jeho bratr přikývl. „Jsem si jistý.“
Chtěl zachránit Vasiliho před ztrátou Rose, nebo se mu líbila jedna z princezen a byl příliš stydlivý na to, aby to přiznal? Opět to znamenalo, že to bylo Vasilimu jedno. Úžasné, skvělé záchranné lano.
„Myslíte, že je to přijatelné, Greere?“ zeptal se.
Starý král se na chvíli zamyslel a pak přikývl. „Spojení s královskou rodinou je unií.“
„Dobře. Dohodnuto. Jasha si tedy vybere jednu z vašich dcer, vezme si ji a to znamená, že necháte mé lidi a pozemky na pokoji. Navždy.“
„Souhlasím, ale svatba musí být brzy.“  Trval starý král na svém, „Byl jsem ochoten vám dát, králi, čas. Ale princi nebude poskytován stejný luxus.“
Jasha ztuhle přikývl. „Nezajímá mě, kdy se to stane. Svatba je svatba.“
Vasili by ho nejraději políbil. „Užijte si zbytek oslavy, pánové, dámy. Teď, když mě omluvíte.“
Vasili popadl Rose za zápěstí a táhl ji pryč z místnosti podruhé za noc.
„Propusť stráž,“ uzemnila ho, když dorazili do chodby, „Chci si s tebou promluvit.  A tím promluvit myslím, že tě stáhnu z kůže a budu si užívat tvůj křik.“
„Výstřední, ale ne.“ Nechtěl riskovat, že bude znovu přerušen. „Tady nemáme dost soukromí.“ Neotočil se zpátky k ní, ale zahnul za několik rohů, seběhl schody a ocitl se v další chodbě. Konečně ve svém křídle v paláci.
Sluhové obsluhovali na oslavě, takže jeho pokoj byl prázdný. Obešel koupelnu, tělocvičnu, obývací pokoj a zamířil do ložnice.
Velká postel.  Čtyři závěsy, sametové povlečení. Stříbrná, barva jejích očí. Měla ji už předchozí rok. Zastavil u kraje postele a otočil se tváří k ní.
Její oči se zúžily, rty se stáhly do tenké linky. Byla zadýchaná, ramena se střídavě zvedala a klesala v rychlém sledu, jako by mu chtěla jednu vrazit, ale sama se nemohla pohnout. Jen stěží.
„Potřeboval jsi čas?“  I když byli sami, pořád mluvila v jeho jazyce.
Chtěla to ze sebe dostat? Fajn. Mohl dělat více věcí najednou. „Ano,“ řekl, zatímco si rozepínal košili.
„Nazval jsem tě němým otrokem, takže mi klidně vraž facku a křič.“
„Vyhrožoval jsi mi, pojmenoval jsi mě hnusně, a to je vždycky předehra. Ale fakt, že jsi přemýšlel o tom, jestli mě zabiješ nebo ne, a potom sis klidně mohl vzít jednu ze svých princezen, je urážející!“
Urážlivé? Zkus negeniální. Jeho košile mu spadla z ramen, takže měl holou hruď – kromě dvou dýk, které zakrývaly obě jeho tetování. „Nikdy bych tě nezabil, Rose. Nikdy.“
„Rose.“ Zasmála se sarkasticky. „Je to zase tady, říkáš mi jménem. Ty hajzle!“
Hajzl? Za tohle? „Jsem bezradný.“ Přiznal se. Odkopl boty předtím, než si začal rozepínat kalhoty, stáhl je na zem a vystoupil z nich. Dýky měl i na stehnech a kotnících.
„Co se stalo s ‚miláčkem‘?“ naštvala se a dala si záležet na tom, aby se nedívala na jeho penis rýsující se pod jeho spodním prádlem.
Zamrkal.  Byla naštvaná, že jí neřekl ‚miláčku‘? To nesmyslné pohlazení, které používal pro každou?
„Vybereš si tu zrzku?“ její hlas se zvýšil, „Řekl jsi jí totiž miláčku docela rychle. Nevadí. Neodpovídej. Jen mi řekni, jak chceš zvládnout nové manželství, když nebudeš se mnou. Vzpomínám si, řekl jsi mi, že smrt by byla jediným možným řešením.“
„A to je pravda, zlato, ale tady jsou fakta. Nemůžu myslet, když jsem s tebou. Můžu používat jenom dvě slova. Moje a víc. A neříkám ti miláčku, protože –“ stiskl rty k sobě. Udělej to. Řekni to. Nikdy předtím to neřekl. Nikdy na to nemyslel.
„Protože ti nechci říkat, jako všem ostatním. Jsi mimořádná.“ Něco pro něj znamenala.  Její rysy se změnily, stříbrné oči zaslzely. „Vážně?“
„Ano.“ Zmenšil vzdálenost mezi nimi a vzal ji za bradu. Tak měkká, křehká.
„Nikdy bych tě neopustil. Chtěl jsem si vzít princeznu, nechal bych ji žít v paláci a nazýval ji svou ženou, ale žil s tebou.“ Válka odvrácená, tělo a mysl spokojená. „Ale teď už nemusím. Teď můžeme být spolu.“ V tajnosti, pomyslel si a zamračil se.
Nechtěl ji skrývat. Ale měl by.  Aby ji udržel v bezpečí, udělal by cokoliv.
Ale spíš než obměkčení, jeho doznání způsobilo prskání. Vytrhla se z jeho sevření a ustoupila. Jeho ruce tesknily nad tou ztrátou.
„Jak milé. A co tohle? Najdu si jiného muže, nechám ho bydlet u sebe v bytě, všem řeknu, že je to můj manžel a pak se vrátím za tebou.“
Oh, sakra, ne. Dotkl se její tváře, dech ho pálil jako oheň v nose. „Dotkni se jiného, zavolej jinému, a já najdu způsob jak se dostat do tvé dimenze a tam ho přímo před tebou zabiju.“
„Beru to jako – dělej si, co chceš Rose.“ Tvrdě ho odstrčila a klopýtala zpátky. „Abych se dostala sem, musím myslet na tebe. Abych se dostala domů, musím zase myslet na svůj byt, že?“
„Ty zůstaneš tady.“ Vrhl se na ni.
Zamávala mu prsty, usmála se příliš sladce a-
Zmizela.
Proletěl vzduchem a minul. „Ne, Rose!“ Napřímil se, otočil se vlevo a vpravo, hledal ji, jakékoliv známky její přítomnosti, jeho srdce divoce bušilo proti jeho žebrům, jeho teplý dech ho stále pálil. Nebyla zde žádná stopa po ní.
„Ty malá čarodějnice.“
Šla domů. No, tady je její domov, a časem se naučí tuto skutečnost přijmout.
Ona se vrátí, říkal si sám sobě. Jeden týden a vrátí se. Nebude schopna se ovládnout.
Málem si zamnul ruce a teplota jeho krve se zvýšila o další stupeň. Zasmál se.
Tohle, uvědomil si, byla pouze předehra. Stejně jako hrozby a nadávky byly předehrou pro ni. Pokaždé, když odešla, chtěl víc.
Oh, jak se na ni těšil.
Oh, jak rád by ji měl. Každým představitelným způsobem.
Jeden týden, pomyslel si znovu. Měl v plánu něco udělat.

26 komentářů:

  1. díky za skvělý řeklad

    OdpovědětVymazat
  2. děkuju moc za překlad:) tenhle příběh zbožnuju :)

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad. Skvělé

    OdpovědětVymazat
  4. perfektné :-) zbožňujem tento príbeh... ďakujem za preklad :-D

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  6. Zulík - velice zábavná čast - dakujem

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  8. je to super!!!už se moc těším na pokračování

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  10. Moc děkuji za překlad! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  11. Dekuji moc za preklad:)

    OdpovědětVymazat
  12. naprosto famózní :) děkuju za překlad, těším se na další kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  13. vynikajuce....PLS, velmi ma netrap a co najskor pridaj dalsiu kapitolu, pretoze tato knizka je vynikajuca ;-)
    btw. dakujem za skvely preklad

    OdpovědětVymazat
  14. moc se těším na další díl, děkuji :-)

    OdpovědětVymazat
  15. Děkuji za překlad,moc hezké.

    OdpovědětVymazat
  16. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  17. Skvělá kapitola, moc se těším na další, děkuji :-)

    OdpovědětVymazat
  18. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  19. Dik za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  20. Opět moc pěkné. HankaP

    OdpovědětVymazat