čtvrtek 11. července 2013

Na lovu - Kapitola 5






Konečně.
Mužský jazyk v jejích ústech – vnikal do ní, ochutnával ji, bral a dával.  Rosiin žaludek se sevřel potěšením, lepší než bolestí.
Mužské ruce tisknoucí, masírující, drsné a tvrdé, na jejím těle.
Místo toho, aby jí naháněl hrůzu, její krev se v ní přímo vařila.
A jméno toho muže, bylo Vasili... nebe a peklo, spása a zničení.


Jeho tvář by mohla donutit ženu k dokonalé poslušnosti.  Jeho vůně by mohla donutit ženu k dokonalé poslušnosti. Ona byla poslušná. Jedno jediné pomrknutí jeho černými řasami, jedna jediná křivka jeho úst a jedna jediná myšlenka mohla ovládnout její tělo.
Tvá.
To si uvědomila už minulý rok.
Podmanil si ji, změnil celý její pohled na něj, když byla s ním.
Líbilo se jí to.
Neměla dovolit, aby ji líbal.
Ale musela zjistit, jak chutná – temná, ostrá droga.
Musela zjistit, jaký je jeho dotek – jako elektrický proud.
Ponořila se do vůně rašeliny a polních květin. Velké nebezpečí. Ale chtěla víc. Chtěla, aby ji potěšil. Donutit ho k tomu, pokud by to bylo nutné. Jenom jednou. Potom by věděla. Potom by přestala přemýšlet, přestala by vzpomínat na to, jak ji učil bojovat, jeho ruce všude, ale ne tam, kde je chtěla mít. Potom měla jasno, vzpomínala, jak šílené bylo se s ním sblížit, jak se cítila, a konečně odpověď, kterou jí nikdy neřekl.

Nic jiného nepomůže. Minulý rok si už našla vlastní byt, začala učit ostatní sebeobranu, a sama trénovala ještě výrazněji. Ale pokaždé, když si vzpomněla na tohoto muže, přemýšlela kde je a s kým je.

Pokud by se jeho fialové oči podívaly na jinou ženu, Rose by ji zabila. Tohle ji děsilo. Přemýšlela o tom.
Byla jím přímo posedlá. Věděla to, nesnášela to, a snažila se sama sobě dokázat, že může žít i bez něj.
Tohle je muž, kterému se líbí, když jí vyhrožuje, ale vždy ji ochrání, to nebyl jediný důvod, proč ještě pořád žije.

Ještě jeden týden do jejích narozenin měla počkat. Ale potom si pomyslela, jak skvělá by bylo zastihnout ho nepřipraveného. Vidět ho mimo stan, pokud by to bylo možné. Vidět ho jednat s jinými lidmi – odrazující jakoukoliv ženu, která by ho chtěla získat. Chyba. Rychlými kroky sešel z pódia, černé rozházené vlasy, vítající oči plné touhy, bílá látka obepínající jeho velké svaly a jeho penis vystavující se v jeho světle hnědých kalhotách.

Do čerta s tvá. Pomyslela si, můj.
„Někdo by nás mohl vidět,“ řekl hrubě. Jeho rty se přesunuly k jejímu krku, a on lízal a sál na místě jejího pulzu.
„Já tě varoval. Raději ti ukážu, kde bydlím.“

„Jsi král. Pošli je pryč.“ Co to ale tady znamenalo? To stejné co v jejím světě? Ne že by ho poslouchala. „Donuť je odejít.“
„Vše co si má královna přeje,“ řekl se skřípavým smíchem.
Přešli do angličtiny, uvědomila si, když ji zvedl její nohy.
Nepřipravená mohla jenom spadnout. Dokud neucítila jeho kyčle mezi svými stehny a její klín se otřel o jeho penis. A z jejích rtů unikl sten. Zavřela oči a stiskla jeho ramena zarývajíc mu nehty hluboko do kůže.
„Znovu.“ Dožadovala se.
Znovu do ní pronikl. Další sten. Jeho nebo její, už nevěděla.
Rozhodl se pro její prsa. „Chci je vidět. Ukaž mi je.“
Možná by ho měla jednou poslechnout. Příliš hladová, příliš roztoužená na to, aby byla stydlivá nebo skromná. Rychle si vytáhla košili přes hlavu a nechala látku spadnout na podlahu. Černá krajková podprsenka se rozepínala vepředu. Zahákla prst za háček uprostřed a škubla. 
Tichá hrubá nadávka vyplnila teplý vzduch mezi nimi. Díval se, pořád se díval, zatím co ona vzdychala a třásla se.
„Moje.“ Jeho zorničky se rozšířily tak, až černá zakryla fialovou. 
Vycenil divoce zuby.
Ztratil kontrolu.
„Tohle je moje.“ Řekl těžce. „Moje.“
Díky bohu. Vzpomněla si, jak moc by se jí líbilo, kdyby ji i Hoyt takto jemně hladil. Hloupá holka. Vasili byl cokoliv, jen ne jemný, a ona nikdy nebyla tak spokojená. „Rád všechno dokazuješ. Dokaž to.“
Když ji stiskl, vypjala své boky dopředu, znovu se otřela o jeho stehno. Ano!  Tlak, který vznikl hned po jejich prvním setkáním, vzrostl, napínal ji, stejně jako gumičku, jež by klidně zlomil.
„Ochutnej.“
Jeho hlava se snesla dolů, jeho jazyk se pohyboval tak a zpátky, než ji začal kousat. Ucítila jemné bodnutí.
Zasténala.
Více.
Musela mít víc.
Dva roky, čert ho vem. Dva roky žila bez tohohle, chlad, chuť, snila o něm v noci, představovala si ho ve dne. Tolikrát, že málem přišla k němu.
Jednou, když se uspokojovala v posteli, nepřinesla jí její ruka takovou úlevu, v jakou doufala.
Křičela jeho jméno, představovala si ho a v dalším okamžiku si myslela, že ho zahlédla, jak spí vedle ní. Zpanikařila a skutálela se z postele na podlahu.

Teď je tady. Teď je s ním, a on pořád líbá její ňadra, prstem si pohrává s jejími bradavkami, když ji zrovna nekouše.
Více.
„Kdybych věděl, že mě tohle čeká, nikdy bych se tak dlouho nebránil.“
„Řečičky později.“
Vytrhla ho dopředu, jejich ústa se propletly, krmila ho polibkem, svou duší – cokoliv by chtěl, měl mít.

Jejich jazyky bojovaly o dominanci. Jejich zuby škrábaly. Polykala jeho dech a zoufale se snažila dostat jakoukoliv část jeho těla dovnitř.
Když se svíjela proti němu, ve snaze dosáhnout orgasmu, tak se posunul dolů, aby se ho nemohla dotknout, kousla ho v zuřivosti do spodního rtu.
„Víc.“
„Ano.“ Jeho prsty roztrhly její tmavé džíny, zničily knoflíky a téměř  i zips, odhalujíc její černé krajkové kalhotky.  Neměl čas se podívat. Jen zabořil ruku dovnitř.
Teplá kůže na vlhkém těle, okolo jejích jemných chloupků…
„Ano!“ Tam.
Jedním prstem tlačil hluboko dovnitř, zatímco dlaň své ruky přitiskl na její klitoris.
Měla by pro něj něco udělat, dotknout se ho stejně, jako se jí dotýká on, dostat se do jeho kalhot, najít jeho penis, ale když vsunul i druhý prst, její myšlenky se roztříštily.
Více.
Třetí prst.
Více!
Protahování, spalování. Tak velké, příliš dlouho.  Jezdil prsty dovnitř a ven, a protože byla tak vlhká, klouzaly úplně snadno. Tlak se stále stupňoval. Krev v jejích žilách připomínala oheň.
Chtěla se udělat, zoufale, ale když byla blízko, přestal.
„Hajzle!“ udeřila ho do ramene.
„Tenhle hajzl, tě chce lízat.“ Klekl.
Oh… „Dobře…“
Rose ztratila oporu a opřela se znovu o zeď celou svou vahou. Vasili se vůbec neobtěžoval tím, že by ji sundal kalhotky, prostě je odstrčil stranou a upřel na ni svůj pohled.
Hoyt ji nikdy neochutnal.  Ani si nebyla jistá, že by ho nechala to zkusit. Tyhle dny byla celá rozpačitá. Kdyby byla raději se svým mužem ve tmě. Byla ale příliš bojácná, aby si přiznala, co vlastně potřebuje. Neměla sice více zkušeností, než předtím, ale byla jiná. Silnější a jistější. Sužována touhou. Stejně pochybovala, že by se Vasili chtěl schovávat ve tmě.
Byl příliš smyslný muž. Rychlejší než ona. „Udělej to. Prosím.“
„Růžová. Vlhká.“ Jeho slova byla nezřetelná. „Moje.“ A pak tam byl, lízal její klitoris a ona vzdychala, zamotala mu prsty do vlasů, prohnula se při každém proniknutí, lapala po dechu, křičela jeho jméno.
Sál a hltal.  Kdokoliv teď mohl vyjít z tanečního sálu, přesně jak říkal, ale bylo jí to jedno.
Byla ztracena. Šplhala výš a výš, tlak se konečně rozvíjí, slibuje uspokojení. Téměř…
„Tvrději. Víc. Nepřestávej. Víc. Přestaň a zemřeš.“ Vydávala příkazy ve spěchu.
Jeho prsty se připojily do hry, třemi do ní pronikl bez přípravy nebo varování, její pocity stoupaly jako raketa, křik, tlak se nakonec roztříštil, hvězdy explodují za jejíma očima, vnitřní stěny se kolem něj svírají, drží ho v zajetí.
„Mrdat.“ Zavrčel a ona si nebyla jistá, jestli to slovo je příkaz nebo klení.
Jeho nohy se otřásaly, jeho prsty sklouzávaly, zasténala. Mohla se udělat, ale nebyla s ním ještě hotová. Chtěla více, stále musela mít více.
Jeho rty narazily na její a ona ochutnala samu sebe. Roztrhla jeho kalhoty a konečně uvolnila jeho penis. Sevřela ho v dlani – ale než mohla cokoliv udělat, odstrčil ji a chtěl do ní proniknout.
Během těchto několika krátkých vteřin byla nadšená, jak velké, horké, tvrdé a připravené jeho mužství je.
„Udělej to.“ Přikázala. Prosím.
„Vasili?“
Odvrátil se od ní a zavrčel. „Odejdi.“
Chvíli to Rose trvalo, než se dostala z toho smyslného oparu, ale pak následovala Vasiliho příkladu, otočila se a podívala se.
Několik mužů stálo na konci chodby dívajíc se na ně. Dva z nich se šklebili – jedno z nich monstrum, druhý z nich byl o něco mladší kopie Vasiliho – zbytek se rychle otočil zády.
Monstrum zachytilo její pohled a jeho úsměv opadl.  Šokována jeho vzhledem, pak vztek a nenávist.  Otřásla se a zaměřila svou pozornost na Vasiliho dvojče. Dál vyzařoval nesmírnou veselostí, jakou u Vasiliho nikdy neviděla. Vypadal by takhle Vasili, kdyby se zbavil své temné stránky?

Miluje jeho temnou stránku, ale zároveň si přeje, aby se někdy takto usmíval.
„Jdi,“ vyštěkl Vasili, i když Rose od něj odstoupila a stejně jako stráže se k nově příchozím otočila zády.
Sklonila se, slepě šáhla pro tričko s podprsenkou. Oblékla si je a pak se narovnala.
Můj bože. Teď už jí záleželo na publikum. Měla by utéct, ale Vasili ji chytil za paži a tak jí znemožnil útěk.
„Teď.“ Vykřikl.
„Ne nemůžeš… to dělat tady.“ Řekla mladší Vasiliho verze, „Jsou tam hosté a slyší vás. Greer tě slyší a není šťastný.“
Rose zahořely tváře. Cítila se trapně, ale zároveň byla zvědavá. Kdo je Greer? Proč vadí, že je nešťastný?
„Měla bych jít,“ zašeptala, dala si pozor, aby použila jeho jazyk.
Cvičila doma, sama, docela často, ale přesto že se jí zdálo, že jazyk skvěle ovládá, nebyla dokonalá, protože jí nikdo nemohl říct, zda slova vyslovuje správně či ne.
„Ne.“ Odsekl Vasili a pak jemněji: „Ne. Ještě ne. Prosím.“
Nakonec ji pustil a upravil si oblečení. „Hned jsem zpátky.“ Trhnul ramenem a vedl ji dál chodbou, pryč od lidí.
Neprotestovala. Ne dokud nezahnuli za roh a byli konečně sami. Pak se vytrhnula z jeho sevření a otočila se k němu: „Měla bych jít,“ zopakovala.
Pohladil ji po tváři, „Ne. Ještě jsme neskončili. Počkej v mém pokoji a já se vrátím hned, jakmile budu moct.“
Počkat až přijde, abych s ním mohla mít sex? Těžko. Bez ohledu na to, jak moc to chtěla. „Je to rozkaz, Vaše Veličenstvo?“ zeptala se suše.
„Ano.“
Její oči se zúžily. „Já nejsem tvoje-“ Do prdele! Jak je to slovo. Nevěděla a tak skončila. „Nejsem tvoje.“
Pohlédl jí do tváře, vypadal naštvanější, než kdy dřív. „Ty jsi moje. Jsi moje žena.“
Oh, jak rádo to její tělo slyšelo. Každá buňka v jejím těla spokojeně předla.
„Z donucení, to se nepočítá.“ Řekla, zvedla bradu.
„Mnoho žen by zabíjelo pro to, aby bylo na tvém místě, Rose.“
„Stejně tak mnoho mužů by zabíjelo, aby bylo na tvém.“
Jeho chřípí se rozšířilo. „Zkusí to a zemřou.“
Za rohem byl velký rozruch, hlasy - mužské i ženské – a pak těžké kroky.

Pak dvojče, monstrum, čtyři ženy a starší muž se na ně vyřítili zpoza rohu.
Vasili ztuhl a otočil se. Ustoupil stranou a zastínil tak Rose.
„Kdo,“ vyštěkl starší muž a zamračil se na Rose, „je to?
Uplynula chvíle ticha.  V tu chvíli se celá Vasiliho tvář změnila. Ze zlostně vyhlížející vrčící bestie na galantního muže.
„Greere,“ řekl, „princezny. Jsem tak rád, že vás vidím.“
Princezny? Byly to snad jeho sestry nebo dcery?
Rose si ženy prohlížela. Tři z nich byly  drobné a štíhlé. Jedna o něco vyšší a baculatější. Dvě měly hedvábné hnědé vlasy, jedna červené a další medové blond. Brunetky byly pěkné, zrzka obyčejná a blondýnka překrásná. Každá měla na sobě šaty ze sametu, šperky na uších, prstech i kolem krku. Vyzařovaly bohatstvím a sebevědomím, všechny do jedné.
„Ta dívka,“ trval na svém Greer. Měl husté stříbrné vlasy, jizvy lemující jeho obličej a tělo válečníka.
„Omlouvám se, jestli jsem vás nechal si myslet, že máte právo se mě ptát na mé vlastní lidi.“  Odpověděl Vasili hladkým, bzučivým tónem a starší muž přimhouřil oči. „A teď se všichni vrátíme na oslavu, ne?“
„Otče,“ řekla zrzka jemným hlasem starci. Takže ne Vasiliho sestra nebo dcera. Potenciální přítelkyně? Rose je chtěla nenávidět, ale jejich oči byly milé. „Možná by se ta dívka nejdříve ráda převlékla.“
„Jak šlechetné, zlatíčko.“ Poplácal ji Vasili po hlavě, „Ale ona se k nám nepřipojí.“
Zlatíčko. Řekl zrzce zlatíčko. Před chvíli říkal Rose jménem. A s tou myšlenkou si uvědomila, že jí zlatíčko neřekl. Ani jednou během této návštěvy. Ani když v ní měl své prsty, ani když ji lízal.
To zklamání. Žádná něžnost. Znamenalo to, že jeho láska k ní ubývala?
Oh, chtěl ji, věděla jak moc. A stále ji chtěl i po tom všem. Chtěl spát s ženou, třeba i s manželkou, nejenom s ní. A protože byli spojení, nemohl spát s jinou. Byla jediná možnost, kterou měl.
„Smím vás doprovodit zpět do sálu, Vaše Veličenstvo?“ zeptala se zrzka. Bez čekání na odpověď, natáhla se a vzala Vasiliho za ruku.
Teď je Rose nenáviděla. Moje, chtěla křičet. On je můj. Nikdo jiný se ho nesmí dotknout. Nikdy. Ani tak nevinným dotekem. Zrovna tu ruku měl na Rosině těle, uvnitř jejího těla a teď se dotýká někoho jiného… Její čelisti se sevřely…
„Vlastně,“ řekla a zvedla bradu, „ráda bych se připojila k oslavě. Takže, jdeme na to… Veee-ličeeen-stvoo.“

25 komentářů:

  1. Děkuji za další kapitolku, už jsem se těšila na pokračování.

    OdpovědětVymazat
  2. Super - len škoda, že ich vyrušili :-(

    OdpovědětVymazat
  3. děkuju, už se těšim na další kapitolu :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Ďaaaakuuujeeeem :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Skvělá kapitola. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Zulík - júúúúúúú

    OdpovědětVymazat
  7. suuuuperr, těším se na další...

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za překlad !

    OdpovědětVymazat
  9. uzasne, dekuju za preklad

    OdpovědětVymazat
  10. juuuva! Díky za překlad. Mimochodem skvělý des

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji za překlad!

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuju za překlad.

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji za překlad. Doufám,že ani v další kapitole se sebou Rose nenechá vorat :-)

    OdpovědětVymazat
  14. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  15. děkuju za překlad

    OdpovědětVymazat
  16. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  17. Dekuji za preklad, doufam ze si Rose Vasiliho pekne poda :)

    OdpovědětVymazat
  18. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  19. Moc děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  20. Ďakujem za preklad pekne sa to rozbieha :) kedy bude ďalšia kapitôlka? :)

    OdpovědětVymazat
  21. Pěkné,děkuji za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  22. Tak to jsem zvědavá, teď to bude zajímavé :-P. HankaP

    OdpovědětVymazat