neděle 30. června 2013

Na lovu - Kapitola 4 1/2




Nepřišla.
Další rok, se Vasili díval do každého stínu, čekal. V naději, čert ho vem, že ji aspoň letmo spatří. Strávil více času v „jejich stanu“, než ve svém paláci. Nebo více než cvičením. Nebo lovením.
Protože bez Rose byl roztržitý, na hraně, kurevsky ji potřeboval. Jeho lidé se ho báli, že by jim v momentě mohl utrhnout hlavu. Mohl by. Sakra!
Měl rád ženy, měl rád sex, ale tyto dvě věci měly své místo v jeho životě – a to bylo právě po všem důležitém. Dělal to, aniž by ho to obtěžovalo. Ale pořád myslel na Rose a jeho tělo na ni reagovalo. Chtěl ji. Hrozně. Za týden a dvacet tři hodin jí bude 20 let. Už pro něj nebude tak mladá. A navzdory jejímu původu ji mohl konečně mít. Ale až ji potrestá za to, že jej ponížila. Nevrlý král, nespokojený nápadník a hrozný bratr.

Ona mu to dluží a on to chce. Nikoho se neptal, jestli může a potom se stejně nikdy nepokusil.
To bylo neslušné. A Vasili vždy věřil v sílu slušnosti. Dobře.
Nedávno se měl přeměnit. Ale protože na ni neustále čekal, čekal a čekal – musel si jedno ze svých tetování nočních růží odstranit. Ale měl ještě jedno. Hloupé víno. Nechtěl pít tak moc jako minulý týden. Ale protože jeho myšlenky se neustále točily - okolo Rose, samozřejmě – a myslel si, že jeho druhé tetování bude vypadat na jeho druhé ruce naprosto úžasné.
Jasha ho nepřestal škádlit.
Potrestá ji za to, hodně.
Poté, co ji ochutná.
Uvědomil si, že nedokáže té kráse odolat.
Příliš tvrdohlavý, příliš. Navzdory všemu na ni byl pyšný. Sakra, poslední dny byl neustále pyšný.
Odporovala mu silou, kterou on sám neměl, byl na ni hrdý.
Minule přišla ozbrojená a pokaždé, když si na to vzpomněl, byl na ni hrdý.
V boji využívala všechny své schopnosti, než by si pomyslel, byl na ni hrdý.
Zeptala se ho, jak se může vrátit, byl na ni kurevsky hrdý.
Bylo to hnusné.
Příště si bude nárokovat své manželské právo. Ne jenom sex, protože ten byl jistý, ale vše ostatní. Její přítomnost, její návštěvnost, to potřeboval. Její srdce.
Práva, která mu patří. Nikomu jinému. Každý muž, který by se jí dotkl – nic…
Jeho ramena se sesunula na trůn. Neměl právo.
Což bylo zatraceně frustrující a dráždivé. Je přece král. Může kontrolovat lidi, jak chce. To co dělají, jejich slova – dokonce je rozervat pouhou myšlenkou.
Přesto, nemohl překročit tu hloupou hranici mihotajícího se vzduchu, aby ji mohl zkontrolovat.
Ano. Majetek. To bylo to, co byla, rozhodl se s úsměvem, a už si představoval, jak by reagovala, kdyby ji informoval o jejím novém postavení. Jejich rozhovor by skončil tím, že by klečela u jeho koulí.

„Děsíš hosty,“ probral ho Jashův temný hlas z jeho úvah.
„Upřímně, tenhle úsměv je zlověstný. Vypadáš, jako by ses chystal někoho mučit.“
Seděli vedle sebe na královském trůně, oslava v plném proudu kolem nich. Hrála klidná hudba, každá nota perfektní. Měla by být. Orchester tvořili ti nejlepší z nejlepších.
„Nesnáším, když se na mě dívají, nemůžu pak odejít.“ Ale když mluvil, jeho výraz v obličeji se zjemnil. Potřeboval rozptýlit, sakra. Jinak nepřežije nadcházejících sedm dní, dvacet tři hodin a čtyřicet tři minut do Rosinýchnarozenin.
Rozhlédl se po místnosti.  Zlaté tenké linie ladně kroužily po zdích, stoupajíc až ke světlu, ve kterém se třpytily. Kulatá okna lemovaná zlatými pruhy a déšť bubnující na jejich skla. Bylo tu tolik lordů, šlechtičen a tancujících monster. Usmál se, když uviděl mramorovou zlatě žilkovanou podlahu, na kterou chtěl Rose položit, svléknout, dotýkat se jí a nakonec i ochutnat.
Sevřel pevně prsty okolo ruček na svém trůnu. Byl si jistý, že kdyby nebyly z onyxu, jistě by je ohnul. Stejně jak si to představoval, jeho prsty zlomily kámen.
Rozptýlení. Co má dělat, co má dělat. Pořád přemýšlel, dokud nezachytil Grigorův pohled. Monstrum stálo v rohu tanečního sálu, připraven k boji.
Jeho přítel přikývl a naznačil mu, že je vše v pořádku. Překvapení. Polovina účastníků byla ze sousedního království – všichni jeho nepřátelé – a tak předpokládal, že vypukne boj. Ale oni byli milí, nabízeli mu mírovou dohodu a dokonce i jednu princeznu, takže se chovali opravdu nejlépe, jak uměli.
Klid. Znovu přikývl.
Grigoriho rudě žhnoucí oči se přesunuly na parket, a na vteřinu, opravdu vteřinu, Vasili by přísahal, že v mužově obličeji se objevila touha. Zajímavé.
Další překvapení. Vasili následoval pohled svého přítele, ale nemohl určit konkrétní ženu, na kterou se díval. Jenom skupinu. A jak si všiml, i když byly všechny ženy ve skupině lidé, všechny byly princeznami.
Dvakrát tak zajímavé.
Zaprvé, monstra mohla mít za družku jenom jiná monstra. Za druhé, král Greer byl zvlášť zaujatý proti jeho bojovníkům. Ve skutečnosti, hrozil, že odejde, pokud je Vasili neodvolá. Ten mu ochotně ukázal dveře, nakonec se král rozhodl, ze svých požadavků slevil.
„Vidí Grigori někoho?“ zeptal se svého bratra.
Jasha naklonil hlavu na stranu, když přemýšlel, „Ne, pokud vím. Proč?“
„Jsem jen zvědavý.“ Pokud bojovník nemluvil s Jashou o Jashově milostném vztahu, pak by to měl udělat Vasili za něj. „A co ty? Čekáš někoho?“
„Ne.“ Tvrdá odpovědět. Žádná šance na diskuzi.
Cíl nalezen. A zasažen. „Něco mi dělá starosti. Jsi pořád panic?“
Jeho bratr zaprskal a tváře mu zrudly. „Na to neodpovím.“
Takže ano, byl. Neuvěřitelné. „Nech mě zaplatit,“
„Ale,“ ozval se jeho bratr hlasitě. Když Vasili neodpověděl, ztišil hlas.
„Pořád čekáš na svoji Rose.“ Neudělal by to, kdyby je jedna z princezen nezaslechla. Všechny čtyři mířily jeho směrem, vrhající na něj svůdce pohledy ve snaze se zalíbit.
Prosím klid. Žádné manželství.
„Ano, pořád na ni čekám.“ Není důvod popírat. Ne když tu bude za sedm dní dvacet tři hodin a třicet sedm minut.
„Dva roky a nikoho jiného nechceš.“
Chtěl mu to říct. To by viděl. Ale slova se odmítla vytvořit. To by byla neúcta k Rose. Hloupost! Už když přijela, plánoval, že ji zneuctí. V posteli. Ve vaně. Na podlaze, všude, kde si to dokázal představit.
„Chtěl bych ji poznat.“
„Ne,“ řekl kvapně.
Jasha by ale nepoznal, co je Rose zač. Ne na první pohled. Ale pokud by náhodně odhalil tajemství jejího původu… Ne, prostě ne. Sakra ne. Změň téma.
„Myslíš si, že Greer s námi chce opravdu uzavřít mír?“
Skvěle. Krveprolití a chaos. Mnohem bezpečnější téma.
„Těžko. Je lstivý a, jak víš, jeho nabídka mě dost znepokojuje.“
Vasili hledat muže, kterého se otázka týkala. Stál v zadní části tanečního bálu a tři krásné dámy postávaly okolo něj. Krmily jej malými kousky ovoce, hladily ho, staraly se o něj a smály se jeho škádlení. Byl asi o dvacet let starší než Vasili, ale nebyl o nic lepší a svalnatější.
„Nesnáším nebezpečí, ve kterém neustále jsi,“ pokračoval Jasha. Pak si povzdechl. „Možná bys měl přijmout jeho nabídku ke sňatku s některou z jeho dcer. Možná by ho to nakonec zklidnilo.“
„A nakonec, kvůli snaze o mír, být zabit ve spánku? Prosím tě.“ Ale aby byl upřímný, kdyby nebyl svázán s Rose, možná by to i udělal. Stejně jako Greer chce mír. Jeho lid si to zaslouží. Měl by lovit ostatní Cestovatele a navíc, nechtěl, aby byla Rose v nebezpečí, když ho navštíví – a pak se sem přestěhuje.
Chtěl, aby to udělala. Zoufale. Ale jenom proto, že nemohl spát s ostatními ženami.
Ne proto, že ji nemohl dostat z hlavy. Ne protože ho fascinovala a dokázala rozveselit. Ne proto, že vůně nočních růží způsobila, že jeho penis stál v pozoru.
Neměl si ji brát, pomyslel si ponuře. Díval se, co s ním její tělo dělá. Posedlý, frustrovaný, ubohý pytel hormonů. Poté, co ji ochutnal, ji měl spíš zabít, než aby doufal, že se přestěhuje.
Nakonec jí dát to, co si zaslouží. Tak by přestala jeho touha a čekání. Byl zoufalý z toho čekání. Byl –
Vidí ji. Rose se právě objevila přímo před ním. Ne na pódiu, ale hned za jednou z tančících žen.


23 komentářů:

  1. děkuju za překlad, užasná 1/2 kapitola :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Moc hezká kapitolka, už se těším na pokračování. Děkuji.

    OdpovědětVymazat
  3. Vďakaaa :-) rýchlo ďalšiu

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  5. uuuu krááása už se moc těším na další a díky moc:)

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za překlad! :-)
    D.

    OdpovědětVymazat
  7. Díky moc za překlad :-D

    OdpovědětVymazat
  8. supééér, kedy bude pokračovanie? A díky moc za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  9. O muj boze, jsem zvedava co se stane :) Diky a prosim honem dalsi :)

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  11. děkuji za překlad, těším se na pokračování :)

    OdpovědětVymazat
  12. díky za překlad:) prosím rychle další, tenhle příběh miluju :)

    OdpovědětVymazat
  13. vďaka za preklad, teším sa na pokračovanie

    OdpovědětVymazat
  14. AAAAAAAAAAAAAAAAAA- ROSA -nENECHAJ NáS TAK DLHO čAKAT NA DALšIU KAPITOLU

    OdpovědětVymazat
  15. Moc děkuju za překlad.

    OdpovědětVymazat
  16. teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  17. Díky moc za překlad.

    OdpovědětVymazat
  18. Děkuji za překlad, ale takhle to useknout, to je mučení :-)

    OdpovědětVymazat
  19. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  20. takto to useknút... kto to má vydržat... prosím rýchlo pokračovanie.. :DDD

    OdpovědětVymazat
  21. Dík za překlad:-)

    OdpovědětVymazat